Dynamická složka pohybu je součástí téměř všeho, co děláme, ať už skáčeme, děláme akrobacii, hrajeme basketbal nebo prostě jenom běháme nebo zvedáme činky.
Snahou by vždy mělo být, provádět daný pohyb co nejefektivněji a nejekonomičtěji. Aby to bylo možné, je dobré trochu rozumět, co se vlastně děje po fyzikální a biomechanické stránce.
Všichni jsme se učili na škole, a možná někdo z nás si i ještě dnes pamatuje, vzoreček P= Fxv. Výkon rovná se síla krát rychlost. V našem případě tedy svalová práce (výkon) je vždy vyjádřena vztahem působící síly a rychlosti pohybu.
Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak samotná svalová síla pak ještě závisí na rychlosti pohybu svalových úponů, na stupni svalového podráždění a délce svalu.
Mezi nimi obecně platí, že čím delší je páková délka a intenzita excitace (podráždění) svalu, tím vyšší je generovaná síla.
Přesně naopak je to pak u rychlosti svalového stahu. Zde je totiž svalová síla vyšší u pomalejší rychlosti než u rychlých pohybů.
Výsledná svalová síla tedy vzniká kombinací rychlosti svalového stahu, excitace svalu a pákové délky.
Aby to bylo ještě všechno víc zamotané, tak produkce síly v čase taky závisí na velikosti síly, která je nutná k vykonání konkrétního pohybu. Zjednodušeně řečeno, mezi svalovou prací a rychlostí pohybu platí převrácený vztah. Pokud budete tedy zvedat stejně těžké závaží různou rychlostí, pak při větší rychlosti bude potřeba menší svalová síla než při pomalém pohybu.
„S rostoucí rychlostí pohybu je možné použití menší svalové síly.“
Pro naše potřeby si tedy původní vzoreček můžeme zjednodušeně představit takto:
P= F (rychlost svalového stahu, excitace svalu, páková délka) x v (rychlost pohybu závislá na velikosti síly nutné k vykonání konkrétního pohybu)
Co si z toho vzít do praxe?
Především to, že explosivní či chcete-li výbušná síla úzce souvisí s maximální sílou a jeden bez druhého nemůžou fungovat.
To znamená, že ať už chcete dobře skákat nebo zvedat velké váhy na dřep, potřebujete pracovat na obou.
