Petr psal nedávno o nesmrtelné medůze. Další dílek do skládanky se objevil nedávno a to o zvlášním zviřátku jménem Rypoš. Zatím se o něm moc neví, ale to co se zjistilo je úžasné, krom toho, že se mu nějak nechce stárnout, je např. riziko úmrtí s přibývajícím věkem menší.
Přemýšlím, proč nás, nebo alespoň mě, myšlenka nesmrtelnosti, nebo dlouhého života, tak fascinuje? Víc zažít, víc se naučit? Neztrácet své blízké, strach ze smrti? Nebo nějaký dávný instinkt, mít delší možnost být pohlavně aktivní a předat co nejvíc svého genentického materiálu?
Jak to máte vy, chtěli by jste žít aktivně stovky let? Jako třeba tenhle žralok? Nebo raději ne.
Co je zatím spojujícím vodítkem všech těhle objevů je schopnost přežít s menším obsahem kyslíku, respektive pomaleji dýchat, jak už se o tom psalo v souvislosti s nadmořskou výškou, buteyko, a ve spoustě dalších tipech. Taky většina těhle tvorů žije v chladnějším prostředí, nebo mají rovnou nižší tělesnou teplotu. Dost velkou roli hraje i hladovění, nebo spíš, nestálý příjem potravy.
Takže míň a kvalitněji dýchat, nebát se chladu, sem tam nejíst a nezapomeňte držení těla a malý úsměv, uvolňujte nejen fyzické tělo, ale i psychiku a duši odpuštěním, prostě to lidově „nechte plavat“ a budete super 🙂
