Jedny z mých nejlepších tréninku jsou totálně spontánní záležitost. Ne, že bych to teď nějak strašlivě provozoval, mám dost striktní program, ale čas od času…
Přijdete na místo, kde se hodláte hýbat. A řeknete si, dneska je dobrej den na pozvedy. A potom mám chuť dělat muscle-upy na kruzích. A trochu pohnout s mobilitou kyčlí. A dlouho jsem nedělal tyhle lokomoce.
Nastavíte prostředí – činku na pozvedy, kruhy a hurá. A pak zvedáte jak se vám zlíbí, kolik se vám zlíbí a jak dlouho chcete.
Odzvedáte si jeden set, v pohodě si chvilku zalezete po zemi a dolezete ke kruhům. Uděláte si muscle-up, napadne vás, že to zkusíte s vahou, tak si dáte na pásek pár kilo a zkusíte to znovu.
Takže další muscle-up. Chvilku rozhýbáte kyčle. Zpět na pozved. Přidáte váhu, zkusíte jinou techniku, v klidu zahýbete kyčlemi. Další muscle-up. Další lezení…..
A tak pořád než to člověka přestane bavit a vymění jeden cvik za jiný. Pak vymění druhý, pak třetí…
Takže pořád v pohybu, pořád v klidu, nespěchat, procvičovat.
Ideální, pokud chcete nacvičit nějakou dovednost (což je vlastně všechno…), resp. když jich máte víc – přepínáte mezi cviky, které se ideálně nijak „neperou“ a pokaždé si odpočine tělo i hlava, než začne další set.
Je čas pro přesný program a je čas pro spontánní trénink.
Důležité je nicméně mít cíl, pár hlavních bodů, které chcete zlepšit, nedělat jenom náhodně co vás napadne, ale soustředit se těch několik cviků, dovedností nebo triků.
Procvičovat, nepočítat.
