Poslouchám teď dobrou knihu o 6ti denní válce.
Konkrétně tuhle. Je tam hodně zajímavých faktů a postřehů, nicméně jeden za všechny. V tréninku stíhací piloti používali ne reálné zbraně, ale kameru, hledáček kamery a museli druhé letadlo udržet „chvilku“ v záběru a pak se to následně vyhodnotilo jako úspěšný či neúspěšný pokus (bavíme se o roku 1967). No v jednu dobu jim velitel řekl, že musí nepřátelské letadlo udržet v hledáčku celou 1 sekundu (16 políček filmu), aby se to počítalo jako zásah. 1 sekunda ve stíhacím letadle je věčnost… Říkali tomu „death burst“ – asi „dávka smrti“ v překladu.
Piloti trochu protestovali, brblali, ale druhý den šli znovu trénovat s jiným standardem. Všichni se ten den „zázračně“ zlepšili o 40%!!! Jako ne o 10, ale 40% lepší úspěšnost.
Člověk dokáže mnohem víc, než si myslí, jenom si musí zvednout standard. Nebo mu ho někdo (nebo něco) musí zvednout. Mě to zvednul Ido (no je to přece jenom Izraelec…) a to výrazně. Co vám?
