Petr už o stojce napsal tolik, že je zvláštní, že ji už všichni neumí levou zadní. O tom jak rozhýbat a posílit zápěstí, jakou mít pozici rukou, jak otevřít ramena a mít pozici, jak držet linii, jakou mít linii, proč je stojka důležitá, jak vnímat rovnováhu, jak to dokázal, a proč s tím začal, dokonce napsal i program jak na to a taky proč a kdy ji nedělat. Je to vlastně dost přesný návod krok po kroku. Je to jediná možnost?
Když jsem před 17 lety se stojkou začínal, učil jsem se to podobným způsobem jaký můžete najít tady. Prostě hokus pokus, pořád dokola, až jsem se naučil balancovat a taky jsem se naučil spoustu chyb, které odstraňuju doteď. Který způsob je lepší? Záleží co chcete. Pokud chcete být gymnasta, handbalancer, tak varianta první, pokud moderní tanečník spíš druhá. Ideálně umět oboje a vybrat si, dle situace. Každopádně za oběma je moře hodin a dřiny.
Autor: Michal Štefek
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním.
Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
Zobrazit archiv autora: Michal Štefek
