Nevím, jestli je to zvláštní shoda jmen, ale asi není.
Četl jsem teď o tom, jak se různé národy vyrovnávaly s tím, když přišli jejich muži z války.
Např. Indiáni v podstatě válčili nonstop, takže prostě válečník přišel domů a hned se zapojil do “normálního” života. Nebyl to veterán a vysloužilec a určitým cejchem a s tím, že se k němu ostatní chovají trochu jinak.
Ale občas se stalo, že bylo potřeba z bojovníků dostat zlého ducha, protože přece jenom – válka je vůl a to, co tam člověk zažije, jsou divné věci.
A tak se dělaly různé rituály – jeden z nich se jmenuje Sundance, Sluneční tanec.
Válečník se mnoho dní postil, žádné jídlo, nepil ani vodu. Pak si propíchnul kůži na prsou, pod kůží protáhnul dřevěný kolík (na obou stranách..) a na ten přivázal kožený provázek. Ten se na druhé straně upevnil k vrcholu dřevěného sloupu.
A pak se začalo bubnovat a válečník tančil, zpíval a tančil a zase zpíval. Celý den. Možná víc. Možná používali i nějaké bylinky.
A prostě se tančilo a bubnovalo, dokud se kůže neprotrhla a ty dva kolíky už Indiána nesvazovali a on byl volný.
Údajně v tu chvíli započalo léčení, tělo dostalo obrovskou dávku čertví čeho a zbavilo se démonů. Indián se v tu chvíli taky cítil nepřemožitelný.
Tenhle rituál Spojené Státy zakázaly, prý to bylo moc krvavé a USA obecně nativní kultury a jejich zvyky dost a dost potlačily.
Každopádně – každá kultura se s veterány vypořádává po svém, Indiáni to vytancovali :).
Tanec je v životě indiánů důležitý. Když prý Indián onemocní, neptají se ho, co se mu stalo, co dělal, ale zeptají se ho, co se stalo, že přestal tančit.
„Nejak malo tancim, nejak malo libam…“
Jakmile člověk přestane tančit, přestane se radovat. Jakmile se přestane radovat, nežije dobrý život. Většinou nám radost berou hlouposti nebo domněnky. Nepodléhejme domněnkám 🙂 To je odkaz na co? Ha? Hádej!