Bolest lokte ze shybů

Už asi 158 lidí mi postupně psalo, řeklo nebo reportovalo, že dělají shyby a bolí je z toho loket.
Tak z nějakého důvodu usoudili, že tenhle přístup nese ovoce a začali dělat ještě víc shybů. A loket nepřestal, resp. začal bolet ještě víc.

Takže pár rad…

První rada – začněte dělat shyby na kruzích. Uvidíte, že začnete automaticky otáčet předloktí a jednu možná víc druhou. Hrazda vám tohle nedovolí.

Druhá rada – jestli děláte jenom shyby a nic jiného – tak máte jedno zatížení předloktí. Jeden typ. Držíte hrazdu v supinaci – podhmatem – ok, pak je předloktí namáháno v jedné pozici, směru, tahu. V pronaci – v opačném. OK.

Děláte někde rotace předloktí se zátěží? Ne? Co třeba pohyb rukou do směru palce nebo malíčku (zatížený)?
Jestli ne – tak na co čekáte… Protože ruka potřebuje rovnováhu, stejně jako zbytek vašeho těla a duše, v jednom směru zesílíte a v druhém – to začne bolet, pokud to nedáte to podobného stavu.

A tenhle problém může být kdekoliv – jakmile něčeho děláte víc než normálně, dříve nebo později budete muset zařadit jiné aktivity, které budou dělat opak.

Ať už jde o cvičení vs. odpočinek, tělesnou vs. duševní námahu nebo o shyby a jednostranné zatížení lokte – rovnováha přátelé, rovnováha…

Varování

Tématu bolesti se věnuju celkem často.

Bolest je skutečně fenomén, který mě fascinuje. Uvědomil jsem si, že bolest vnímám zase trochu jinak – on je to signál, v naší hlavě, ale je to hlavně varování. Není to „teploměr“, metr na úroveň poškození. Spíš výstraha před tím, než se bude něco fakt stane. A když už se „něco“ stane, tak už je pozdě, ale dlouho před tím vám blikají kontrolky červeně a vlastně máte výstrahu (pokud to není náhlá šlupka).

Tohle mě napadlo, když jsem měl BJJ a někdo mi páčil ruku a ono to jako bolelo. Pak to pustil (naštěstí) a už to nebolelo. Byla to výstraha, k žádnému poškození nedošlo.

Bolest je výstraha, ne metr. Takže když vás bolí záda – je to fyzické poškození nebo pořád výstraha, že se jednou něco stane?

A pak mi vytřel oči kopřivou…

Včera jsem psal o tom, jak se liší zrak netrénovaného a trénovaného člověka.

„Když jsem se narodil, tatínek mi protřel oči kopřivou, abych ostře viděl. Od té doby musím nosit brýle.“.

Nebo tak nějak to psal Šimek a Grossman.

Žerty stranou – takže vy cvičíte pohyb jo ? Jste jako „mover“. Pohybový specialista a máte na to certifikát ? A kdo z vás cvičí zrak ? Proč ? Protože zrak je super důležitá věc – je to jedno z rozhraní vnějšího světa s vaším nervovým systémem. Co oči nevidí – tomu se nedá uhnout. To se nedá chytit. To se nedá zastavit.

Současný člověk se snaží většinu svých problémů vyřešit rychle, pokud možno s nimi neztrácet čas. Je přece mnohem důležitější dát auto do opravny nebo napsat mail. Ale, když je problém s tělem, tak ať je to rychle za mnou.

Bolí tě ručička? Do sádry. Bolí tě záda? Svaříme ti obratle (nebo ti ucvaknem kostrč – uááááá, strašný !). Bolí tě kolena? Tak hlavně nedělej dřepy.

Všichni dneska víte, že jsou i jiná řešení – rozhýbat to. Pohyb, hodně pohybu (a hlavně mi nepište, že „Ne pohyb, ale správný pohyb“. To je argument jak ze zvláštní školy). Na bolavá kolena jsou dřepy možná to nejlepší (podle možnosti a schopnosti). A o tom jsem psal hodně. To samé moje ruka a bolavé zápěstí.

A co oči? Špatně vidíš – brejle. Šihláš – brejle. Nedokážeš zaostřit na dálku nebo na blízko? Brejle. Nebo operace.

A co ten zrak trénovat? Nejsou tam taky nějaké svaly kolem? Nemůžou být trochu ochablé z toho, jak čumíme pořad do mobilů a počítačů?

oci

Co je hodinu třikrát týdně posilovat, ty oční svaly zatracený. Zaostřovat nablízko a na dálku. Kroužit, hýbat. Dívat se do extrémních pozic. Trénovat v šeru a ve tmě. Snažit se rozeznávat tvary a listy na vzdálených objektech. Co barvy? Jemnější a jemnější odstíny?

Zabývám se podobnými cviky už dlouho, roky a z vlastní zkušenosti vím, že to nese ovoce.

Něco málo konkrétního

  1. Dlouhou dobu jsem jezdil v tramvaji a zaostřoval jsem na okno (na tu šmouhy a uschlé kapky) a pak na domy, auta a lidi za tím oknem. A zase zpět. Jedním okem, oběma.
  2. Díval jsem se na šroubky v podlaze a chtěl jsem vidět detaily, hlavičku, kam směřuje drážka.
  3. Procvičujte obě oči najednou nebo každé zvlášť. Moje pravé oko je víc retardované, potřebuje víc péče.
  4. Vyberte si člověka nebo auto nebo něco v pohybu a snažte se je  v periferním vidění udržet co nejdéle.
  5. Procvičujte extrémní polohy očí – hodně nahoře, hodně dole, vlevo, vpravo. Kroužete jedním a druhým směrem. Dejte každý směr a polohu 10x a uvidíte, jak budou oči unavené. Protože začaly pracovat.
  6. Tady najdete různé grafy, co jsou u doktora – vytiskněte si je a zkuste potrénovat.

Každý má jiné oči, stejně jako každý má jiná kolena. Někoho to pořád překvapuje, někoho ne. Zkuste cvičit oči, výsledky možná vás to překvapí.

Je to těžké? Ano. Funguje to….? Ano.

Jenom to (skoro) nikdo nedělá.

Tenhle článek je Tip z Batcave. Tenhle je veřejně dostupný, ostatní ne. Tipy z Batcave jsou moje znalosti, zkušenosti, cvičení, polemiky a tipy, které píšu každý den pro předplatitele

Oscilace

Důležitý pojem, pokud člověk začne rehabilitovat zranění – oscilace.

V mém případě a u mého bolavého zápěstí mi hodně pomohlo, když jsem se zápěstím lehce třásl a poklepával. Do stran, dopředu a dozadu. Rotace sem a tam.

Třeba hodinu denně (6×10 minut, hodně štěstí :).

Můžete jet v tramvaji a klepat zápěstím ? Jistě. Vypadáte jak postižený ? Ano, ale to je mi totálně jedno – hodina denně je hodina denně. Málokdo si to uvědomuje, ale rehabilitovat jinou tkáň než svaly, vyžaduje hodně pohybu. Do svalů se dostává hodně živin s krví každým okamžikem, do šlach už mnohem, mnohem méně. A tak musíte toho pohybu vygenerovat řádově víc.

Takže klepat a klepat.

Dobrá dekomprese zápěstí

Poslední dva měsíce jsem rehabilitoval bolavé zápěstí jak vzteklej a tohle je další ze série cviků, které mi fakt dost pomohly. Koukám se teď na protahování zápěstí, které jsem dřív dělal trochu jinak. Tohle se šikne pro každého, kdo má bolavá zápěstí, ať už z jógy nebo ze cvičení stojek :).

Neberu to úplně, alespoň v mém případě, jako protahování. Je to „vytvoření prostoru“. Dekomprese. Tím, jak trénuju hodně stojku, planche apod., zápěstí je hodně v extenzi a pak to ještě celé zatížím.

To, co pak chci je to roztáhnout, udělat tam místo.

Tady používám kruhy, jednou rukou chytnete kruh, druhou si ji přidržíte a potom se pomalu svezete k zemi a celé to zatížíte. Uděláte to tak, aby se zápěstí „otevřelo“, aby se uvolnilo. Jsem pořád nohama na zemi, nechci se na tom houpat, ale svojí váhu přitom používám.

Užívejte.

 

Učíte strachem ?

Kam se podívám, asi každý učí, třeba dřepy s tím, že „…dělej to takhle, protože pokud to uděláš tahle, tak se zraníš…“. Taky jsem to tak dělal. Ale změnil jsem názor, není to ideální. Proč ?

Kam se podívám, asi každý učí, třeba dřepy s tím, že „…dělej to takhle, protože pokud to uděláš tahle, tak se zraníš…“. Taky jsem to tak dělal. Ale změnil jsem názor, není to ideální. Proč ?

Ono… přání je otcem myšlenky. A jak jsem psal v dřívějších tipech, někdo má tělo úplně v pořádku a má bolesti. Někdo má podle CTčka ploténku v čudu a přesto je v klidu a nic ho nebolí.

Jeden z těch velkých rozdílů – když víte, že vám něco ublíží. Když si to připustíte. Když vám to někdo nezapomene zdůraznit – tak se nemusí nic stát. Nebo stane, ale přejdete to, řeknete si, že je to v pohodě a ono to fakt přejde. Necháte to bez povšimnutí.

Ale čím víc budete vědět, čím víc se tomu začnete věnovat, tím víc to začne být problém (a neberte to jako dogma…).

Motivujte pozitivně

Dneska se snažím každému ukazovat, jak má správně dělat třeba dřep a že takhle zvedne víc. Takhle bude rychlejší, když dá kolena sem, bude mnohem stabilnější. Nemluvím o zranění, o bolesti nebo o problémech, které nastanou, „když“.

Negativní výuka není špatně, ale podle mého to rozhodně není ideální a člověk se právě díky tomu může zranit.