„Za normállních okolností se dítě naučí chodit samo. Nikdo mu nemusí přesně vysvětlovat, kam má dát nohu, kolik váhy přenést na patu a jak vytočit nohu v kyčelním kloubu. Stejně se to naučí a naučí se to dobře. Pokus, omyl, oprava, pokus, omyl, oprava…“
Učíte stejně? Nebo potřebujete přesný návod (ať už pro sebe nebo pro svoje studenty)? Proč?
Člověk si málokdy uvědomí, jak děsně dupe, dokud mu to nebubnuje v uších.
Taky mi to nedocházelo. Dokud jsem si nekoupil sluchátka. Přes celé ucho. A tím, jak hodně poslouchám podcasty nebo audioknihy a chodím u toho, najednou se objevila chvilka, kdy bylo ve sluchátkách ticho, podcast končil a já si uvědomil, jak strašně dupu. V těch uších to najednou začne hodně rezonovat a zní to… strašně. Udělejte si podobné cvičení, pokud nemáte sluchátka, zacpěte si uši rukama a začněte chodit. Nejdřív opatrně a pak tak, jak choíte o ulici normálně.
Garantuji vám, že uslyšíte rámus. Uslyšíte, co vaše klouby musí absorbovat každý den – stovky a tisíce nárazů do kotníků, kolen a kyčlí a pak výš do páteře. Nic pěkného. A pak zkuste chodit tak, aby jste to sami neslyšeli. Budete chodit opatrněji, pomalu a s citem.
A o přesně chceme.