handstand – Old Petr Ruzicka

Proč už necvičíme stojku?

Jsem pro hodně lidí známý tím, že cvičím a učím stojku. Napsal jsem o tom hromady textů a když jsem před několika lety začal stojku v Čechách učit, podařilo se mi v podstatě vytvořit nový trh pro nový produkt. To samé udělal před lety, víceméně celosvětově, Ido, takže v tom vidím cekem dobrou paralelu. Nicméně, na pravidelných lekcích už stojku necvičíme.

Moje praxe

Sám dneska stoj na rukou dělám, s přestávkami, kdy se nějak zraním nebo něco jiného, 3 roky a něco. Na seminářích se nijak netajím tím, že to není zas tak těžká věc, naučit se to dá, ale musíte tomu věnovat čas. Hodně času. Já sám trénuji 5-6x týdně, dvakrát týdně to nemá smysl. Protože se, za velice krátkou dobu nikam nepohnete.

Začátky výuky

Když jsem začal učit pravidelné skupinové lekce, tak jsem v podstatě hned začínal rozhýbávat zápěstí, práce na linii a pak hurá na stěnu (ty stovky lidí, co prošli mými semináři, chápou kam mířím). Stojka byla skoro to první, co jsme cvičili – byl jsem nadšený a bylo to hodně znát :).

Nicméně asi před rokem jsem to změnil a to radikálně. Stojku jsme přestali cvičit víceméně den ze dne. Dneska často přijdou nový žáci a celý natěšení na stojku překvapeně zjistí, že to necvičíme a cvičit nebudeme.

A proč?

Bylo to prostě vidět – když dáte něčemu jako stojka dvakrát týdně půl hodiny (nebo hodinu…) – tak žáci dosáhnou určité úrovně a pak… pak se to zastaví. A potom to skutečně nemá význam. Děláme miliardu jiných věcí, které současnou úroveň stojky drží na místě, podporují jí, ale nijak významně nezlepšují – protože stojka je… stojka. Otevře hodně dveří, ale k ní vede téměř jedna cesta – víc a častěji stát na rukou.

Nedávno byl v Praze Yuval Ayalon, učil jak jinak než stojku 🙂 a já ho potom vezl na letiště, ale ještě před tím jsme pár hodin seděli v kavárně a povídali. Dlouho jsme se neviděli a je to pořád můj vzácný kamarád a první učitel stoje na rukou. Říkal jsem mu o svém rozhodnutí, pokýval hlavou a jenom mi potvrdil, že jednou či dvakrát týdně je v podstatě na nic.

Ido před 4 lety psal na Facebooku o tom, jak dosáhnout svých cílů. A jedna zmínka je – „…znám pár lidí, kteří cvičí třikrát týdně a dosáhli stojky na jedné ruce…“. A pokračuje v textu dál, aby následně suše konstatoval „…lhal jsem, neznám nikoho…“.

A o tom to je – pokud to fakt chcete a začnete, tak ten projekt dokončete. A pokud ne, tak ani nezačínejte. Na světě je spousta jiných pěkných věcí k prozkoumání. A ano, pak je tady taky život :).

Co dál?

Já sám stojku pořád trénuji a trénovat budu – je tam hodně dovedností, které musím dokončit (už jsem zmiňoval, že když něco začnete, tak to dokončete?), na seminářích stoj na rukou učím a učit budu dál. Online mám několik žáků, kteří vydrželi a dnes už obstojně balancují. Stejně tak, pokud některý ze studentů z pravidelných lekcí pokračuje ve stání na rukou (a je jich celkem dost), tak jim rád pomohu – koukám na videa, radím jim jak se dál posunout, klasika. Ale teď na hodinách děláme jiné věci, takové, ve kterých se člověk může zlepšit i když cvičí dvakrát týdně.

Od té doby, co máme ve většině lekcí hodinu a půl (hodina je prostě strašně málo), máme víc prostoru na nácvik a je možné, že se ke stání na rukou někdy vrátíme. Až budeme umět X a Y. A pak taky Z a Ž.

Ale teď jsem usoudil, že to nemá smysl.

Position of hands in handstand

How is your hand positioned on the ground is quite important thing. And how you put them on the ground would influence how your handstand would look like.

Position of hands in a handstand is quite important. Where and how are hands placed on the floor logically affects how the handstand will look like. So, in what way should we place our hands on the floor? And where? And why? The following text is for beginners who don’t know how to do it. Advanced learners know the story all right.

Span

Ideally, your hands in a handstand are positioned under your shoulders. That means, palms as wide as shoulders. It’s the same as if you stand on your feet – if you put your feet too close together, you have smaller base and weaker balance. If you put your feet too wide, you have a great base but your front-to-back stability is going to worsen (which you can really use in a handstand).

In both cases – too wide or too close – you have to use more muscle strain to hold the position. Therefore it is ideal to start in a position in the width of your shoulders. Check yourself on photos or have someone to help you – I took me almost a year to find out that I was way out of my place, Yuval showed me that my shoulders were not that wide.

Tip

Closer handstand, closer position of hands, is good for having control over the distribution of weight on your hands. If you “press” more on one hand and you have more weight on it then in a close position you’ll fall on the other side.

In a handstand, your wrists are transformed into ankles, elbows into knees, shoulders into hips.

Position of hands

Index fingers are parallel and point forward, logically. The rest of the fingers is spread sideways; try doing a “frog hand”. Fingers spread out are good, giving you a larger base. And there is never enough base in a handstand.

What to lean on

When you put your hands on the floor and do a handstand, kick your legs up or just somehow get up ☺, your fingers will clench into the floor. Imagine you have a paper on the floor and you want to scrunch it but flatwise. Then your hand looks like this.

Hand arch

Such a shape of hand gives you three areas to lean on. The move when your fingers clench into the floor, scrunching the imaginary paper, actually creates an arch in your palm. And remember – in a handstand, your wrists are transformed into ankles, elbows into knees, shoulders into hips. So not only have these three spots to be stronger and get use to weight, but also the labor is similar (and an effort to balance your limbs).

Anyway, there is no such thing as balance but attendees of “Handstand I” workshop understand that pretty well.

Those three areas are:

Fingertips
First finger joints
Palm heel

The more you train and experience a handstand, the more you will start to “play” with it and explore different positions – sometimes wider, sometimes closer. Just like with everything else, there is no best position, it depends on context, situation, daytime, and alignment of the Moon.

Howgh.

101 Reasons To Do Handstand

Why to stay on your hands ? Why to do handstand ?

Why should we stand on hands? Why do a handstand? What are the advantages of a handstand? This article mentions only some of them.

Firstly, I must admit that I don’t like articles such as “10 Reasons To Do XY”. I can name many reasons why do a handstand as well as why not. Just like I can name reasons why do a CrossFit or why I stopped doing it. If you want you can always find a reason why something is better or vice versa (you know, give a dog a bad name etc.)

Secondly, it’s not 101 reasons because I wouldn’t read it myself, it’s just a random number.

Thirdly, slogans such as “do a handstand and you’ll have steel shoulders and abs of iron” might improve your SEO and lure a certain kind of people but it’s not my cup of coffee.

Fourthly, handstand is not “the best exercise for XY”. Handstand is… a handstand. Stand on hands. An exercise. A skill. Period.

Fifthly, I don’t force anyone into a handstand, not everyone should do it (but they can), not everyone has to do it, it’s not “functional”, nor is it the best exercise for “core”. It’s pretty much unnatural movement, actually it’s not a movement at all if you’re trying to hold it without moving ☺. So, I’m not forcing anyone…

And now let’s see the reasons for a handstand:

You’ll have steel shoulders. I know, I know. But it’s true. Each time you practice, your hands support the whole weight of your body. Eventually, when you’re able to carry your weight, you’ll balance that weight. At first, for seconds, then for minutes every day. And then you might even do push-ups in a handstand. Lifting your own weight. I mean, in a real handstand, not leaning against the wall. What does this do to your shoulders? It makes them pretty much stronger and steel-like :).
Iron abs :o). Well, not completely but everyone who tried to balance for a while and struggled not to fall, will understand.
Strong and robust wrists. For the same reasons that apply for shoulders, your hands will be much stronger and will hold more. If you lean on them while snowboarding they won’t break. Or when do you fall down, wrists will (hopefully) deal with it.
You can hear everywhere (in the sporting circles) that it is great to have a free weight not machines. That free weights are important because you have to balance them (besides other pros and cons), there is no strictly given trajectory. Is there anything better as a free weight other than your body? Is there anything better other than to balance your own bodyweight?
Everyone can learn to do a handstand. If they have hands. Or at least one.
Handstand can be practiced up to an old age. One of Ido Portal’s and Yuval’s teachers is Claude Victoria and he is 81, I think. And still doing handstands happily. That’s him.

Handstand is fun. Children try to do a handstand, we can learn a lot from them – how to do a squat, to crawl on the ground, to be “here and now” – why not a handstand?
Handstand is seriously difficult skill. I have said this many times and will say it again – handstand is the most difficult thing I’ve ever done (and I’ve done a lot). That’s why it lighted up a spark, or better say a proper fire, of curiosity in me. I’m not into doing things just because they’re hard but seriously – if I’m having such a trouble doing this, what would be the result?
Handstand will improve your coordination in space. Where am I, how I am, why am I, where is my leg… By turning upside down, everything changes. If you start to see what is where and you start to control it (which is not easy at the beginning and I’m still struggling with it from time to time…), it will show itself everywhere. In the way you walk, run, play tennis or golf. Simply put, you’ll have a better coordination. And that comes in handy. A lot.
In yoga, all upside down positions are important. Very healthy for the body. You turn upside down and suddenly all the bodily fluids are running reversely. Heart has to work differently. Brain receives a lot of blood, creates new bloodstreams and strengthen the existing ones.
Handstand is a puzzle for your mind. The more difficult for coordination are the moves and skills you learn, the more demanding it is for your body as well as mind. And that’s good. We need brain, nervous system, that is able to control the body in various situations. That is why I do a handstand or other locomotion patterns of crawling – it is a puzzle and solving it develops not only your body but also your mind.
Handstand exercises the whole body. Whole body. Arms and shoulders have already been mentioned, but abs are stabilized, bottom as well (protecting the lower back), thighs and calves are in tension, toes are stretched.
Handstand forces you to have opened shoulders. Of course, you can make a “banana handstand” or close your shoulders (like almost every beginner) but it’s not nearly as effective (you need much more muscle activity) and as good looking :o).
„Hulk mode“ won’t help you with a handstand. Getting angry, becoming a green thing that can smash everything around but your IQ dropping by 150 points is not working here. You have to be completely present and totally calm for a handstand. Hulk mode is not working

Handstand is not for everybody, we don’t need it for our lives or proper function of our bodies, and that is perfectly fine. Let everybody do what they like, we are not brooms and therefore we don’t have a function. Luckily
Handstand will give you freedom of movement – the ability to freely exchange your arms for your legs and vice versa. How cool is that?
If you get to the next level – hardly anyone can do a one-arm handstand and it’s a serious prove of not only strength but also skillfulness, coordination and enthusiasm. However be prepared for several hours a day doing just a handstand, month after month (the lucky ones) or year after year (ordinary mortals).
For a handstand, everything you need is just a floor. That’s it. You don’t have to carry anything with you, you don’t have to go anywhere. Everyone has a floor.
Handstand can be done everywhere – at home, during vacation you don’t have to pack weights or look for the nearest gym.
Handstand is a very active position. The whole body is in action and the mind is present. It’s no Nirvana when you just relax and think of nothing. In a handstand, the whole body is working.
By doing a handstand, I obtained several other skills “for free”. Each „lever“ on the floor on elbows is OK, Air Baby on one arm is near. Strong wrists and the ability to generate tension is good and I haven’t exercised that almost at all. Almost… 🙂

You can’t learn a handstand nor overnight neither over the weekend. And that’s all right.
Handstand is a test of your character. A few people can keep it long, it is frustrating to fall again and again.
By constantly pulling yourself up and up and up and straightening yourself (unless you’re doing banana) your back gets incredibly “decompressed”, relaxed, especially if facing the wall you’re leaning to.
Handstand is a total Zen. Now and here. You can’t think of blondes, or what you’ll have for dinner, because the moment you do – “bam” and you’re on the floor. You have to feel precisely what’s going on, where is it going on and keep this attention for a long, long, long time. And before anyone objects – no, there is nothing wrong about blondes or having a dinner.
Handstand is a meditation. Keeping your attention on your body, very precisely, and at the same time manipulate with it. Mediation. Totally. At least in the beginning 🙂
Nice, upright handstand is beautiful. And there is never enough beauty in the world.

Have I forgotten something? Why do you do a handstand?

Program pro účastníky kurzů Stojka I

Program kurzu stojka I ke stažení v PDF

Program „Stojka I“ ke stažení.

Na linku dole si můžete stáhnout v PDFku program pro kurz Stojka I. Tak si ho vytiskněte, dejte si ho na ledničku a hurá do obrácených poloh. Není to žádný „tajný“ program, pokud nevíte co děláte, tak se to stejně nepovede. Pokud to víte, tak jste buď byli u mě na kurzu nebo to stejně nepotřebujete :).

Takže PDF je tady.
Hodně štěstí vzhůru nohama.

101 důvodů, proč cvičit stojku

Proč stát na rukou ? Proč cvičit stojku ? Jaké výhody stoj na rukou přináší ?

Proč stát na rukou ? Proč cvičit stojku ? Jaké výhody stoj na rukou přináší ? Článek zmíní některé z nich.

Předem bych rád předeslal, že nemám rád články typu „10 důvodů proč dělat XY“. Dokážu vyjmenovat mnoho důvodů proč cvičit stojku i proč ji nedělat. Stejně tak proč dělat CrossFit nebo proč jsem se mu přestal věnovat já. Kdo chce, vždycky si najde důvod, proč je něco nejlepší nebo naopak (znáte to, pes a hůl a tak).

Za druhé důvodů nebude 101, to bych sám nečetl, to číslo mě prostě napadlo.

Za třetí, hesla typu „dělejte stojku a budete mít ramena z oceli a břicho ze železa“, možná zlepší SEO, a přilákají určitou vrstvu obyvatel, ale taky to není můj šálek kávy.

Za čtvrté, stojka není „nejlepší cvik na XY“. Stojka je…stojka. Stoj na rukou. Handstand. Cvik. Dovednost. Tečka.

Za páté – nikomu stojku nenutím, neměl by ji dělat každý (ale může), nemusí jí dělat každý, není „funkční“, ani to není nejlepší cvik na „core“. Je to dost nepřirozený pohyb, vlastně to ani není pohyb, když se jí snažíte držet bez pohybu :o). Takže nenutím, nenutím…

A teď vzhůru na to, proč by člověk měl dělat stojku ?

Budete mít ocelová ramena. Já vím, já vím. Ale když ono to tak je. Každý tréning držíte celou vlastní váhu na rukou. Časem, až ji udržíte, budete s tou vahou balancovat. Nejdřív vteřiny, pak minuty každý den. A pak budete dělat třeba kliky ve stojce. Zvedat celou svojí váhu. Jako v opravdové stojce, ne opřený o stěnu. Co to asi udělá s rameny ? Celkem posílí a budou z oceli :).
Břicho ze železa :o). Asi úplně ne, ale kdo chvilku balancoval a bojoval s tím, že spadne, pochopí.
Silná a robusní zápěstí. Ze stejných důvodu, co platí pro ramena, vaše ruce budou mnohem silnější a vydrží víc. Když se o ruce trochu víc opřete při snowboardingu, tak neprasknou. Nebo až upadnete, zápěstí do (snad) zvládne.
Člověk všude (ve sportovních kruzích) slyší, jak je super mít volné váhy, ne stroje. Jak jsou volné váhy důležité, protože je musíte balancovat (mimo dalších výhod a nevýhod), nemáte jednu přesnou dráhu. Je něco lepšího jako volná váha, než vaše vlastní tělo ? Je něco lepšího, než balancovat celou vlastní váhu ?
Stojku se může naučit každý. Pokud má ruce. Tedy alespoň jednu ruku.
Stojka se dá provozovat do vysokého věku. Jeden z učitelů Ido Portala i Yuvala se jmenuje Claude Victoria a je mu myslím 81 let. Pořád vesele stojkuje. To je on.

Stojka je zábava. Stojku zkouší děti, učíme se od nich mnohé – jak dělat dřep, jak lézt po zemi, jak být „tady a teď“ – proč ne stojku ?
Stojka je seriózně obtížná dovednost. Říkal jsem to mnohokrát a řeknu to znovu – stojka je to nejtěžší, co jsem kdy dělal (a bylo toho dost). Proto se ve mně zapálila jiskřička, no spíš pořádný táborák, zvědavosti. Nejsem zastánce toho, dělat věci jenom proto, že jsou těžké, ale seriózně – když mi to dělá takové problémy, jaký bude výsledek ?
Stojkou si nesmírně zlepšíte koordinaci v prostoru. Kde jsem, jak jsem, proč jsem, kde mám nohu… Tím, jak se otočíte vzhůru nohama, všechno je jinak. Pokud začnete vnímat, co kde je a začnete to ovládat (což ze začátku není vůbec jednoduché a pořád s tím občas bojuju…) – promítne se to všude. Do toho jak chodíte, běháte, hrajete tenis nebo golf. Prostě budete mít lepší koordinaci. To se hodí. To se hodně hodí.
Jóga pokládá všechny obrácené polohy za důležité. Velice tělu prospěšné. Otočite se vzhůru nohama a rázem všechny tekutiny proudí opačně. Srdce musí jinak pracovat. Mozek dostáva hromadu krve, tvoří nové krevní řečiště a posilují ta současná.
Stoj na rukou je křížovka pro hlavu. Čím jsou pohyby, dovednosti, které se učíte náročnější na koordinaci, tím víc dostává zabrat nejen tělo, ale i hlava. A to je dobře. Potřebujete mozek, nervový systém, který umí tělo ovládat za nejrůznějších situací. Proto dělám stojku, nebo i různé locomotion vzorce lezení a plazení po zemi – je to křížovka a to luštění rozvíjí nejen tělo, ale i hlavu.
Stojka procvičuje celé tělo. Celé tělo. Ruce a ramena už jsme diskutovali, ale břicho stabilizuje, zadek taky (a chrání spodní část zad), stehna, lýtka jsou v tenzi, špičky propnuté.
Stojka vás nutí mít otevřená ramena. Dá se udělat i stojka „banán“ nebo mít ramena zavřená (což má skoro každý kdo začíná), ale není to ani tolik efektivní (je potřeba mnohem větší svalová aktivita). A nevypadá to tak hezky :o).
Na stojku vám nepomůže „Hulk mode“. Takové to, že se naštvete, stane se z vás zelená věc a dokážete sice silou rozmlátit všechno, ale máte IQ o 150 bodů menší. Na stojku musí být člověk totálně přítomný a totálně klidný. Hulk mód nefunguje.

Stojka není pro každého, nepotřebujeme ji k životu ani ke správné funkci našeho těla, a tak je to v pořádku. Ať každý dělá, co ho baví, nejsme smeták a nemusíme proto plnit žádnou funkci. Naštěstí.
Stojka vám dá větší svobodu v pohybu – můžete volně zaměňovat ruce za nohy a naopak. Není to super ?
Pokud se posunete o úroveň výš – stojku na jedné ruce neumí už skoro nikdo a je to seriózní, seriozní důkaz nejen síly, ale i obratnosti, koordinace a vašeho zapálení pro věc. Připravte se nicméně na několik hodin denně, jenom stojku a to po několik měsíců (u těch štastných) nebo let (u normálních smrtelníků).
Pro stojku potřebujete podlahu. To je celé. Nic s sebou vozit, nikam chodit. Podlahu má zatím každý.
Stojka se dá cvičit všude – doma, na dovolenou nemusíte převážet ani činku ani bádat, kde je nejbližší posilovna.
Stojka je velice aktivní poloha. Celé tělo je v akci a mysl přítomná. Není to žádná Nirvána, kdy odpočíváte a neděláte nic. Celé tělo pracuje.
Cvičením stojku jsem víceméně „zadarmo“ dostal několik dalších dovedností. Každý „lever“ na zemi na loktech je OK, Air Baby na jedné ruce se blíží. Silné zápěstí a schopnosti generovat tenzi je pro tyhle věci fajn a já to víceméně skoro necvičil. Skoro… 🙂

Stojku se nenaučíte ani přes noc, ani za víkend. A to je dobře.
Stojka je test charakteru. Málokdo to vydrží dlouho, je to flustrující pořád padat.
Tím jak se člověk pořád „vytahuje“, nahoru, nahoru, nahoru a rovná se (pokud nedělá banán), tak se mi neskutečně „dekomprimují“, uvolňují záda, zvlášť pokud je člověk opřený

Stojka je totální Zen. Teď a tady. Nedá se myslet na blondýnky, ani co bude dneska k večeři, protože v tu chvili „Bum“ a jste na zemi. Přesně vnímat co se děje, kde se to děje a udržet tu pozornost dlouho, dlouho a ještě déle. A než se někdo ozve, ne, na blondýnách ani na večeři není nic špatného.
Stojka je meditace. Udržet svojí pozornost na svoje tělo, velice precizně, zároveň s ním manipulovat. Meditace. Totální. Alespoň ze začátku 🙂
Pěkná, rovná stojka je krásná. Krásných věcí není nikdy dost.

Zapomněl jsem na něco ? Proč cvičíte stojku vy ?

Proč cvičím stojku

Často dostávám otázku, jak jsem se dostal ke stojce a proč jí cvičím. Tak tady je odpověď.

Stojka a CrossFit

Poprvé jsem se stojkou trochu „koketoval“, když jsem cvičil CrossFit. Na HQ webu se často objevovaly obrázky lidí ve stojce, tak to člověka trochu poňouká… Nedávno jsem dokonce našel humorné video, kde mám na sobě „Forging Elite Fitness“ tričko a snažím se udělat stojku. Z mého současného pohledu legrační pokusy, vůbec jsem nevěděl, co vlastně dělám (jako asi každý co se stojkou začne). To bylo někdy v roce 2007.

Potom (asi 2008 myslím), jsem se vydal na CrossFit Gymnastic seminář, kde učil Jeff Tucker. Bylo to v Butcher’s Lab v Kodani (zajímavý prostor BTW, bývalá jatka, celý je to vykachlíkovaný a karma toho místa je určitě totálně černo-černá). Ze semináře jsem si odvezl poznatek, že gymnastika pro mě není a budu dál dělat deadlifty a metcony a nadhozy a dřepy, protože to mi jde. Seriózně Tucker byl vtipnej, ale nenaučil jsem se asi nic :o(. Možná jsem nebyl připravenej, ale neposunulo mě to ani o píď.

Jinak mých 90 kg a 187 cm není rozhodně ideální tělo na stojku nebo gymnastiku – páky jsou neúprosné a gravitace je mrcha.

Stojka podruhé

No a pak když jsem přestal dělat CrossFit, zahodil jsem do kouta kettlebelly a rozhlížel se, co dělat, vyrazil jsem do Německa na seminář s Ido Portalem. Viděl jsem ho už mockrát na Youtube, ale pokaždé jsem to mentálně zamítl s tím, že ten člověk je ufon a tohle je mimo mojí realitu. Ten seminář mě totálně změnil, můj pohled na všechno a Idův přístup k pohybu, k životu, byl velice, velice osvěžující. V Německu jsme stojku cvičili, vůbec mi to nešlo, ale pořád jsem tak nějak neměl touhu cvičit stojku víc. Nešlo mi tam nic – locomotion (to co učím jako „Pohyb„), práce na hrazdě a na kruzích, na zemi, mobilita… Všechno bylo krutě nemožné.

Singapur

Uplynulo pár měsíců a já se ocitnul v Singapuru na Movement Campu.

A tam jsem zjistil, že locomotion mi už jde a moje kolena nevybouchnou (pár měsíců cvičení dokáže fakt zázraky) a páteř se začíná hýbat, síla na kruzích a hrazdě pořád špatný, ale už jsem to začínal tak nějak chápat a vnímat co se děje.

Ale stojka – nula. Zero. Nada. Nieto. Prostě nic. Všechny moje schopnosti – to co jsem nasbíral za ta léta pohybu, bojových legrací, dřiny – to všechno mi bylo, vzhůru nohama, úplně na nic.

Posedlost

A to mě zaujalo. Jak je možné, že nic co jsem do teď dělal, mi ve stojce nepomohlo ? Všechny ty „funkční“ pohyby, ne úplně malá síla, moje koordinace a reflexy a všechno ? Na nic, resp. ve stojce na nic. Tohle bylo něco úplně jiného.

Takže když jsem viděl, jak kolem mě mají ostatní schopnost se udržet na rukou, různě se tam hýbat, mrskat nohama, měnit pozice – uvědomil jsem si, že oni mají lepší schopnost pohybu, větší svobodu než já. Že tohle mi chybí, jako střípek v mozaice, jako kousek puzzle ve skládačce schopností a pohybu.

Na konci Movement Campu jsem se pevně rozhodl, že tuhle slabinu opravím a příště, na příští akci budu mít o schopnost víc. Takže se budu věnovat primárně stojce, ostatní jde na „poličku“ s nálepkou „udržovat“, ale nijak zlepšovat. Kromě stojky, to bude číslo jedna.

Stojka je těžká věc. Prvních pár let.

Stojka byla moje posedlost – nedostupná, tajemná, neustále odolávající mým pokusům, unikající ve chvíli, kdy už máte úspěch na dosah. Když na to koukám – to je jako žena :o). Žena, kterou stojí za to dobývat, už jenom kvůli těm pokusům.

Stojka je těžká

Ke dnešnímu dni cvičím seriózně stoj na rukou skoro 9 měsíců. Seriózně znamená 5xtýdně 1 hodinu jenom stojku a drily kolem. To je dost tréninku stojky… Začal jsem ale ne v 10 letech, ale ve 40, takže něco prostě trvalo dlouho, než to moje tělo a hlava začala chápat. Pořád jsem na začátku, pořád mám problémy s tím či oním. Ale tak to prostě je – stojka je těžká věc. Prvních pár let :o).

Zcela zodpovědně můžu prohlásit, že stoj na vlastních rukou je to nejtěžší, co jsem v životě dělal (možná se tomu vyrovná něco z Wing Chunu :), ta flustrace, když vám prostě něco nejde a nedokážete s tím nic udělat. U stojky se otočíte vzhůru nohama a bum – jste dole. A hop nahoru a bum. Nahoru a bum. Nahoru a bum. A takhle pořád a pořád dokola. Tisíce a tisíce pokusů. A nepomůže vám nic – síla je (alespoň ze začátku) na nic, vztek je dvojitě na nic, mobilita je na nic… Ještě jednou – žádný pozice v józe, nadhozy, deadlifty, presy s velkou činkou, žádný snatche s kettlbellem, žádný long cycle s 2×24, Cindy nebo jiná potvora v CrossFitu – stojka je jednoznačně nejtěžší dovednost, co jsem se kdy učil. Všechno jsem se naučil celkem rychle, mám dobré oko a koordinaci a velice brzo začnete něco zvedat, byť malou váhu, ale tady ne.

A to je jeden z důvodů, proč to dělám.

Yuval Aylon

Teď zrovna sedím v autobuse Student Agency a jedu do Berlína, kde se poprvé setkám tváří tvář s Yuvalem. Yuval Ayalon je můj učitel stojky, původem z Izraele, elitní gymnasta a akrobat, který dlouhé roky vystupoval ve varieté v Las Vegas. A pokud jste byli ve Vegas na představení, chápete co to znamená – tam jsou jenom ti nejlepší z nejlepších. Město hříchu nic jiného než „nejlepší“ netoleruje. A když chcete být nejlepší, tak se učíte u těch nejlepších.

Yuval mě vzal pod svá křídla před 9 měsíci a vysvětlil mi stojku tak, jako nikdo. Velice detailně, precizně, mě (na dálku, přes Youtube a email) vedl a opravoval a vysvětloval. Většinu toho, co vzhůru nohama umím, umím díky jemu. Ten zbytek je Idova práce a ten úplně nejmenší zbytek moje vlastní výzkumy.

A když chcete být nejlepší, tak se učíte u těch nejlepších.

Ido ve mě zapálil jiskru, obrovskou touhu po stojce, ale nemohl jsem u něj on-line cvičit. Teď ne. Už jsem Idův on-line žák byl, než se mi narodila dcerka – pak už to nešlo. Ido má vynikající výsledky, je to úžasný učitel a dneska můj dobrý přítel, nicméně je dost nelítostný (což není špatně, dobrý učitel takový musí někdy být) a pokud u něj chcete cvičit, tak si připravte 3-4 hodiny denně (!), 6x týdně. Bez vyjímek a výmluv. Ano cvičíme nebo ne, necvičíme vůbec. Neexistuje nic mezi. Pokud se chcete zlepšit a za rok dva být na jiné planetě – vřele doporučuju, Ido je fantastický učitel. Ale má to svojí cenu – ten čas teď nemám.

Proto jsem oslovil Yuvala – chtěl jsem zlepšit stojku a on je úžasný handbalancer, zcela nepochybně jeden z nejlepších na světě. Stejně tak, je mu jako mně (40) a má rodinu a děti, takže chápe problémy rodiče :o).

Tohle jsou záda jednoho z nejlepších expertů na stojku na světě, Yuvala Ayalona. Tak co, myslíte, že stojka a drily kolem jsou jenom cirkusový trik a je to celé na nic :o)? Tahle myšlenka je daleko, daleko od pravdy…

V Berlíně bude dvoudenní výuka stoje na rukou – 3 hodin denně pro začátečníky, 3 hodiny pro pokročilé. Díky tomu kde jsem mi Yuval „naordinoval“ obojí, takže 6 hodin denně. Kdo byl u mě na semináři stojky nebo stojku cvičí, chápe, že to bude fuška.

A co bude příště ?

Takže to je ve zkratce příběh mého stání na rukou – jak jsem se ke stojce dostal, proč to dělám.

No a následující článek věnujeme další otázce, kterou dostávám – proč by stojku měl člověk cvičit a jaké z toho plynou výhody (jestli vůbec nějaké).

From 0 to 60 in 11 months

How to hold handstand for 60 seconds ? In this article I describe, how I did it.

In a hand-balancer’s training there is one important milestone – when you can stand on your hands without support and any considerable movement for 60 seconds. This article describes my journey to a 60-second handstand.

60 seconds

If you’re practicing handstands and you have at least some ambitions you’ll eventually start to peek at a one arm handstand. As my teachers have told me, even for those who can do one-arm, training can begin when you can stand more or less without problems in a handstand for 60 seconds. Then you have handled the basics and it’s time to focus on more difficult things. No wonder that 60-seconds is an important milestone. It’s just a number, 61 or 59 is almost the same, but mentally it’s an important milestone.

Beginning

I begun to seriously train handstand on November 4, 2013, i.e. 11 month ago. Before that, as I have already described here, I made several uncoordinated trips into handstand-land but each time I rejected it saying it’s not for me, deadlift is better. This changed progressively as I was learning more and more from Ido Portal. The turning point was last year in Singapore when I found out that my handstand is a tragedy (unlike everything else we did there). I was truly the worst one there. So I said to myself that the rest of my training goes to maintanance and that I would do only handstands. I have found Yuval and… and the rest is history.

Training with Yuval

Yuval’s training was “simple” – 5 times a week, an hour, just drills for handstand and handstand itself. Each training has to be recorded in a diary, once a week send the diary and video by email. So around five hours a week. I trained with Yuval for 8 months. Besides two weeks when I trained only 3 times a week, it was 5 times a week. Like a clockwork. I wasn’t doing a handstand for max. 3 or 4 days. I have each day of training in my diary, each week on YouTube. After 8 months I came to a conclusion that I needed to be training by myself now, without the pressure on diary and video. Yuval understood that, so the last 3 months I was following only my feeling, but still 5 or 6 times a week. The first 3-4 months I was doing the same things each training, no changes. Then Yuval made a slight change, adding something, removing something else. It took a LONG time for my shoulders to open properly; after all, sitting in front of a computer for 30 years has its consequences.

There were times when I was pretty desperate, I couldn’t do it, the progress wasn’t linear at all; sometimes I made 20 seconds and sometimes hardly 5 seconds. When I complained to Yuval that I couldn’t do it, he wrote to me: “Take a breath, smile and try it again. You don’t have a choice anyway.” That’s Zen, isn’t it? I remembered that many times. He also used to say: “You and your pessimistic moods…”

I had a cold, my wrist was aching, I was on a vacation or travelling, I had a nosebleed (not related to a handstand), we were moving to different flat, or I was working all day – I did a handstand in the evening and worked on the position. As I mentioned before, my typical training time is from 10 pm till 11 pm. It’s far from being ideal but I just don’t have time during the day.

…Take a breath, smile and try it again. You don’t have a choice anyway.

Yuval Ayalon

I was doing a handstand outside, inside, in the living room, on a visit, on playground, at the relatives’, during a weekend with friends, in office, in hotel room, in park, on toilet (nowhere else to do it), in woods, on street, on grass, on terrace, on sand, on concrete, on asphalt, in jeans, in shorts, in shirt… Everywhere. Kind of obsession. Or consistency?

Ido once said that people used to tell him that children doing handstands were making walls dirty (sounds familiar, we had to paint the whole flat…). He replied: “Let them dirty the walls motherfuckers”. And continued that handstand is a very precious skill but you already know that, I have written about it many times.

</p> <h2>… and finish</h2> <p>On October 2nd, 2014 I made 65 seconds in handstand. Just like that, it happened. I wasn’t planning to break records, do some PR that day or whatever. It’s been a long time since I stopped training according to any fixed plan, or repetitions, or sets, or time – the obsession with measuring and quantifying everything starts to annoy me – I am training intuitively, I listen to my body and I’m not chasing after anything. I don’t use stopwatch, I count in my head, very slowly just to be sure. So a few sets against the wall, working on the line, then two in space. Then three and I told myself, today is a good day, 25, great, breathing in, breathing out, 35, good, toes, bottom, abs, 40, shoulders, push, push, straight, abs, 45, breathing out, perfect, what if…? What if today? 50, phew, toes, slightly forward, pheeew, 55, alright I can do it, bottom, shoulders, straighten, phew, 60. Bam, I got it!</p> <p>So I counted five more and got easily back on feet. And that was it. I was very happy, immediately sending a message to my wife, to Yuval…</p> <p>But in fact, nothing happened – I haven’t achieved enlightenment, nor have I formed a new muscle, nor… Nor… Nothing. All these results, and weights, and our goals – that’s all just a game. Nobody could tell on the street, that’s a bummer ☺.</p> <p>Just one long set in a handstand. The “bubble” of my abilities was a bit shaken and has swelled a little. Now I know, mentally, that it can be done so it’s going to be easier to repeat it.</p> <p>If I sum it up – I went “from 0 to 60” after c. 220 hours of training handstands (11 months, 4 weeks a month, 5 hours a week). Some might be faster, some might be slower. But roughly – if you exercise a handstand 2 times a week for 20 minutes, when will you have 220 hours in total? Later than me. Which is fine, if you want to exercise it for five years it’s your choice but don’t live in an illusion.</p> <blockquote><p>Persistence is one of the hardest disciplines but victory comes to those who persist.</p> <footer>Gautama Buddha</footer> </blockquote> <h2>Key points</h2> <p>If I was to describe how to get to 60 seconds, it would be as follows:</p> <ul> <li>Frequency. You have to exercise frequently. 2 times a week for 10 minutes? For someone it’s OK, for me not. Move forward. A bit. Almost. Every. Day.</li> <li>Don’t rush. Enjoy the journey. Slowly build up the position, strength, confidence. It will come.</li> <li>Face failures with humbleness. Improvement is everything but linear. Like in any other discipline, sometimes I felt that I was moving as a cement bag, sometimes it was completely easy (well, not that much…). Take a breath, smile, try it again (see above).</li> <li>In the beginning, you need strength to be able to stand on your hands with your feet on the wall. Then I would say it is necessary to throw away the strength, not use it anymore, and work with feelings, feel, focus, understand (sure, you can try to wrest it but strength is not everything). And when it starts to fit in – more strength. Start fighting for persistence, for not falling down. Fingers, forearms, wrists – more strength. You don’t need hollow (hollow position) for a handstand, overly strong abs and so on. Is it useful? Yes. Is it necessary? No way. But strong fingers come in handy.</li> <li>Think. Feel yourself. Analyze why something happened, where are your shoulders, legs, head, hands, why did you fall over. I can explain everything, draw everything, and tell you what and why, but the experience is non-transferrable. If you find it out by yourself it’s worth much more. By the way – during trainings (or workshops) what’s important is not only what I say but also what I don’t say. Because of what’s been said above – experience is non-transferrable.</li> <li>Shoshin – Zen Buddhist concept describing mind of a beginner. Forget titles, belts, or diplomas. For some I may be Master of Handstand but I won’t put it on my business cards. Because in my own view I am still a beginner and always be. Humbleness, calmness, and bent head. Everything you do, you do it as a beginner and you’ll be surprised how much you can learn and how many new thing you can find. Shoshin.</li> <li>For the first four months I wasn’t fighting the position. When I couldn’t do it, I just fell down. Then I started to fight and tried to hold up there at any cost but by that time I had a good capacity to persist. But the beginning was tough. There’s something to both – for a long handstand you need “to fight”, handle even a bit worse position and then go back. But for one-arm stand you need perfect position (again, for a beginner…) so you need to work on quality.</li> <li>It is possible to do it. If I could do it – 40 years old, quite tall (187 cm), quite heavy (90 kg), more or less starting with zero seconds – everyone can do it. Come and I will teach you.</li> </ul> <h2>Plus</h2> <ul> <li>My 2-year-old daughter is trying to do a handstand ☺. She’s been seeing me frequently upside down; when I watch a video where someone is standing on hands she murmurs “Daddy”. When I’m exercising she runs to me and does a downward-facing dog, lifts up one leg and waits for me to hold her in a handstand. In a few years, handstand will be a normal position for her. Which is going to be great because she won’t have to catch up in her forties.</li> <li>What happened to my arms can’t be described other than… transformation. Very strong.</li> <li>Many other skills are now within reach.</li> <li>Every plus I wrote about <a href="/blog/101-reasons-for-handstands/" target="_blank">here</a>.</li> <li>In some time, when you’re more confident, you can work on mobility, strengthen what you don’t need in a handstand (pull-ups, legs), or what you do need (work on your line) in between handstands. What I did during those 11 months was 90 % handstand, the rest was just “games” to relax (<a href="/blog/wushu-stretch/">wushu stretch</a> for example). Then you can make a serious, complete training in those 45-60 minutes.</li> </ul> <div class="video-container"><iframe loading="lazy" width="560" height="315" src="//www.youtube.com/embed/yHeSEF98ri0" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen">

Minus

It took me quite a lot of time and efforts – just like everything that’s worth something.
I wasn’t developing anything else but that’s OK, I have time.
Doing only one thing is not good and that applies to a handstand too. People should be universal otherwise any exercise might become harmful. I felt it myself.
My SAS (straight arm strength) is on a different level now but my BAS (bent arm strength) suffered a lot, particularly pull. Pull-ups are much worse than before so I have to make up for that.

Thanks…

I would like to thank to Ido, master of the movement, for lighting up a spark of curiosity in me and for showing me something completely different than I had known (which is definitely not just a handstand). Yuval, handstand master, for explaining me handstand like no one else, described it to me thoroughly and in such detail, and corrected me again and again. I don’t even know how many times he has written to me: „Toes, you need to point your toes. Your toes. Toeeeeesssss.“

I would like to thank to my students – one of the reasons I started to teach was that “when there is a student and a teacher, two of them are learning.” I am learning a lot from you and I believe that it works both ways.

But first of all I would like to thank to my wife. She is tolerating my obsession with movement with patience; whether I’m mounting a horizontal bar to the wall, buying equipment, secretly transporting a 24-kg kettlebell in the car to our vacation, or dirtying all the walls in our apartment by doing a handstand – she has had understanding and respect for me for all those years.

Thank you.

What now? ?

Handstand is a skill “opening doors not windows.” There are many, many things ahead of me right now that are practicable – press to handstand, L-Sit to handstand, straddle, press-up in a handstand (I mean in actual handstand, not against the wall). There are many skills that can be further developed now thanks to a handstand – e.g. press-up in a handstand but first you need to master the handstand.

But most importantly I want the 60 seconds to be my “normal”. Now, my normal is 35-40 seconds each day, sometimes more, sometimes less. In a few months, 60 will be my normal. Also I want to work on getting in the handstand, it’s not 100% at all, let’s say 80%, in 2 cases out of 10 I make a mistake and fall down. Sometimes more, sometimes less. I started to work on a human flag (side flag) some time ago and front lever – so maybe finish this and we’ll see. 60 seconds in a handstand – that is just the beginning.

60 seconds in a handstand – that is just the beginning.

Good luck with your handstands. And don’t forget – when it’s not working take a breath, smile and try it again. You can do it.