ido portal – Old Petr Ruzicka

Ido Portal Movement Camp 2019

Letošní Movement Camp (dále jen MC) byl pro mě pátým v pořadí (na blogu najdete reporty z ostaních akcím tady je můj první ze Singapore). Z toho plyne, že počáteční nadšení z cestování, Thajsko a tak, trochu vyprchalo – je fajn, že je to v Thajsku, ale pro mě za mě to může být třeba na Rujáně nebo v Brně a zas tak moc se toho nezmění. Resp. ano, budu to mít blíž.

„Zeptejte se sami sebe. Proč chcete být někdo, když můžete být nikdo?“
Dudi Malka

Jíst, spát a učit se

Praxe, procvičování, výuka, kamarádi, komunita… Jíst, spát a učit se a to opakovat týden v kuse. Na jednu stranu je MC pro mě tak trochu rutina – součást mojí práce, protože to beru jako práci a součást svého rozvoje. Na stranu druhou – je to čím dál tím lepší.
Jsme si s kamarády z Mentorshipu stále bližší, znám je roky, vidíme se každých pár měsíců a proléváme spolu krev, pot a slzy, máme (skoro) stejné problémy, touhy, hodnoty, řešíme naše studium, naše studenty a naší praxi. Máloco vás tak sblíží. A pak je tady naše společná praxe s Idem – jdeme dál a dál, dostáváme se do míst, kam mě to nikdy ani nenapadlo.

Letošní Movement Camp

Letos nás bylo na Movement Campu celkem 170, rozdělení do pěti skupin. Pět subjektů a pět učitelů – Ido, Shai, Odelia, Dudi a Eran. Každý den byly dvě lekce po třech hodinách, plus jedna relaxační, která trvala hodinu. Takže 7 hodin denně celkem, plus večerní přednášky a Q&A. Vyjímkou byl druhý den, kdy byly lekce tři (9 výuky hodin celkem). Bylo to fajn, dříve jsme měli 3 lekce každý den, teď s novým formátem bylo více času na odpočinek, takže přes obědovou pauzu se dalo fajnově regenerovat. Někdo si povídal, někdo byl u bazénu, moje volba byla každý den 30-60 minut spánku navíc. MC trvá 7 dní a únava se nastřádá. Není to jenom únava fyzická, já jsem relativně zvyklý na podobnou zátěž, ale když přijede “normální” člověk, tak je druhý/třetí den rozlámaný a je rád, že chodí.

Kvalita výuky byla, jako to ostatně bývá vždy, naprostá špička. Není nikdo, kdo to má tak dobře srovnané, vyzkoušené, zábavné a zároveň hluboké, s obrovským přesahem. Málokdo tuší, co je vlastně Ido Portal Method a i když jsem o tom napsal už hodně písmenek a pokoušel jsem se to nějak popsat, stále mi to nějak utíká. Nedokážu to jednoduše popsat, takže možná tomu pořád nerozumím.

„Když vezmete tři krásné barvy a smícháte je, tak pokaždé dostanete divnou hnědou…“
Rasmus Ölme

Je to pro mě výuka, studium, život. Nedává mi úplně smysl jet na Movement Camp a tam dělat kruhový trénink – 50 angličáků, 30 shybů a 20 výpadů, to celé 5x a na čas. To není výuka, to je dřina, možná vám s něčím pomůže, možná ne. Ale není se na tom co učit, prostě to přežijete. Možná ne. Třeba potřebujete ještě větší a lepší „kondici“ (ale co to vlastně je, že ano).

Drily, které se učíme jsou unikátní – nenajdete je na Google, ani v žádné knize, protože jsou originální. Oni je vymysleli, dali dohromady, naučili se je učit, vymysleli postupnou metodu výuky. Je to úplně nové.

Učíme nové věci, mechaniku, myšlenku, styl pohledu na problém. Na problém, který jsme vlastně nikdy ještě neviděli, nevšimli se ho, proto jsme ho nemohli ani začít řešit. Inu, má svůj důvod, proč jsem s Idem tak dlouho (a doufám, že ještě dlouho budu). Nikdo se na problematiku pohybu takhle nedívá. A není to ani ta kombinace věcí – o to tu vlastně vůbec nejde, to jsou jenom nástroje.

Rasmus na jedné přednášce řekl, že když vezmete tři krásné barvy a smícháte je, tak pokaždé dostanete divnou hnědou…. Takže stojky, capoeira, gymnastické kruhy a dřepy vám nedají Ido Portal Method. Dostanete “divnou hnědou”…

Všechny lekce na MC byly fantastické, je to materiál na měsíce, možná roky studia. Pro mě to není dovolená ani nové zábavné drily, které mi umožní díky Instagramu “nalákat” pár dalších studentů, protože “…hele co děláme, to nikdo nedělá, je to zábava, vypadá to jinak, všichni se smějou, přijďte taky…”.
Je to součást velké hádanky a pro mě to znamená další měsíce práce, než to pochopím, osvojím si to a budu to, možná, schopný učit.

Velká lekce

Moje zcela jistě největší téma, které se mnou letos pohnulo byla výuka Dudiho Malky, takto Idova učitele jógy. Jeho výklad je vždy zajímavý, ale zároveň tak trochu strašidelné. To, co nás učí je podle jeho vlastních slov Hatha Yóga, ale takovou jsem nikde nezažil.

“Jóga není o asánách, jóga není o flexibilitě, mobilitě ani o síle, jóga není o uvolnění. Jóga není o zdraví, není o dechu. Jóga je o poznání sama sebe.”
Dudi Malka

První den se nás Dudi zeptal, kolik z nás procvičovalo materiál, který nás učil loni. Nezvedlo se moc rukou, ani já jí taky nezvedl. Nemohu říct, že jsem to dělal 5xtýdně, něco jsem neprocvičoval vůbec. Tak se usmál, chvilku mlčel a pak nám řekl něco v tom smyslu, že tam není od toho, aby nám dával “cukrátka”. Ukazoval nové věci, když neumíme ty staré. Lidé dnes loví zážitky – další semináře, další knihy, další podcasty a více informací se automaticky rovná lépe. Což on takhle dělat nechce, protože to je lež. Nástroje, které nám ukázal patří k základním a pokud je nemáme osvojené, tak nám ty pokročilé, které měl připravené na letos, mohou ublížit. Takže učit nic jiného nebude.

Musím říct, že jsem dlouho necítil takový stud – zklamal jsem ho (tedy nejen já, ale i spousta ostatních). Může a má to svoje důvody, proč jsme to nezařadili do svého režimu, ale to není podstatné. Prostě jsem to nedělal a on nás to učil. Fakt, že Dudi byl na čtvrtém Movement Campu a postupně nás učí, je sám o sobě dost podstatný. Ido by nepřivezl někoho nebo něco “jen tak”. Má to svůj důvod – takže to je důležité.

“Když si něco přečtete, tak ten tok znalostí je zvenku dovnitř. A pak to někomu můžete vykládat, ale je to informace z venku. Ale pokud sáhnete do svého nitra a tam najdete odpovědi na otázky – pak to je moudrost.”
Dudi Malka

Z Dudiho lekcí, z toho, co nám řekl, citoval nebo vyprávěl, by se dala napsat samostatný článek. Nebo víc článků. Možná kniha. Moudré, rozvážné, velice vyzrálé – inspirativní. Člověk z něj tu moudrost cítí. Jako ne, že si něco přečetl a teď nám to papouškuje – TO je on. To, co nám říká, to je z podstaty jeho bytí.

Dudi mě letos neskutečně ovlivnil. Takže jeho materiál procvičuji, uvidíme, jestli to dám rok (do dalšího MC). A taky jsem zvědavý, co to se mnou udělá, jestli něco. Ale i kdyby ne – evidentně je to důležité, můj učitel to tak vidí, takže já to budu dělat.

“To, co potřebujete není něčeho dosáhnout, něco zlepšit. Potřebujete zastavit něco, co ve vás už teď je.”
Dudi Malka

Eran

Eran má už od pohledu zvláštní auru – je to bývalý voják (jako ostatně každý z Izraele), specialista na boj zblízka, stále trénuje v Izraeli nějaké tajné speciální jednotky, má černý pás v BJJ, ale hlavně je to praktik. Je vidět, že toho má za sebou hodně a nebyl to jenom trénink. Praxe. Boj. A kdo víc, co ještě.

Jeho lekce jsou podobné – relativně málo teorie, hodně praxe. Učil nás už vloni, letos jsme lehce navazovali na minulou látku. Byly to principy, techniky, dovednosti z BJJ a zápasu, Kombinoval to do jednoho flow, jednoho scénaře, který nás učil. A občas to proložil nějakou „historkou z podsvětí“, ze které vás mohlo i v tom Thajském horku mrazit. Pro mě hodně zajímavá je jeho metodologie výuky, jak vysvětluje a procvičuje, jakým způsobem ukazuje. 3 hodiny praxe, minimum teorie. Nikdo z nás nepochybuje, co ten člověk dokáže – je to dobře naolejovaná živá zbraň.

Témata

Každý z učitelů měl vlastní téma, ale pro mě je to více a více propojené – není to BJJ, grappling, tanec a koordinace a floorwork.

Pohyb.

Je to obrovská propojená množina, kde se témata navzájem podporují. Někdo vidí v tom, co učí Shai “koordinaci a tanec”. Ale ona učí to, na čem se dohodnou s Idem, spoluprací s ním tom, možná to má určitou vnější formu, ale co je za tím? Jeden kluk z Indie se mě ptal, jestli máme v Mentorshipu taky tu látku, co Shai učí. Ten tanec. A já jsem mu říkal, jako jo, máme, ale počkej, to není úplně tanec. To jsou určité kombinace úderů. Jako cože?!? To je taková koordinační hádanka, ne? No ano, je. Ale stejně jako tohle z venku vypadá jako koordinační hádanka a něco jiného jako moderní tanec neznamená, že to neučí určité dovednosti, které člověk použije v boxu nebo při grapplingu.

To je možná to, co z venku asi nikdo nevidí – to, co to vlastně je. Vypadá to nějak, ale je to možná…úplně něco jiného. Jinak obsah lekcí – Ido učil něco, Shai něco, Eran něco, Odel něco… Ale pro mě to byla v podstatě všechno výuka boje, resp. dovedností, které se hodí v bojových uměních. Není žádné tajemství, že Ida tohle hodně baví a považuje boj za velikou pohybovou hádanku. Pokud nestudujete bojová umění, interakci dvou (možná více) lidí, tak nemůžete tvrdit, že studujete pohyb. Tohle je OBROVSKÉ pohybové téma. Na druhou stranu – pokud si vezmete boxerské rukavice a začnete mlátit do lap nebo do pytle, tak to z vás neudělá boxera. Pevně veřím, že studium boxu je něco jiného.

Na úplně prvním setkání všech účastníků na MC, Ido řekl “…pokud chcete být výborný bojovník, musíte vybojovat tisíce a tisíce bitev. Ale pokud se zraníte v bitvě číslo 57, tak se už nikdy možná nedostanete do bitvy 110…”. A jak trénovat boj, dovednosti pro boj, aniž se člověk zlikviduje?

“…pokud chcete být výborný bojovník, musíte vybojovat tisíce a tisíce bitev. Ale pokud se zraníte v bitvě číslo 57, tak se už nikdy možná nedostanete ani do bitvy 110…”
Ido Portal

Tlukot 170 srdcí

Každý den jsme měli před obědem hodinu takové relaxační praxe – s Martinem Kilvádym a Rasmusem Ölme. Střídali se obden a byla to příjemná změna, bylo to ve velkém sále s dřevěnou podlahou a cvičili jsme všichni, tj. těch 170 lidí najednou. Někdo by to nazval “dynamická meditace”, někdo “qigong”, každopádně to bylo více odpočinkové, než zbytek lekcí. A stala se mi tam zajímavá věc – někdy třetí den, kdy už jsem byl trochu unavený a opotřebovaný, jsme se po nějaké době na Martinově lekci měli složit na zem a chvilku se tam válet. Pak se zastavit a spočinout. A já jsem se zastavil na boku s uchem na zemi. Všichni leželi, všichni odpočívali a najednou jsem to slyšel – tlukot 170 srdcí.

Byl to zvláštní pocit, velká jednota a propojení a ačkoliv to zní asi hodně “ezo”, bylo to příjemné, zajímavé a hodně objevné.

…a hurá do práce

Teď je Movement Camp 2019 je za mnou, jak jsem psal materiálu zase na roky. A to je ta věc – „…prostě to dělat…“. Dál a dál, postupně po kouskách rozplétat to jemné předivo pohybu, tu pavučinu, kterou utkal sám život. Čím více jsem s Idem, přemýšlím, hýbu se, dýchám život, tím více mi to připadá, jako když zalévám půdu. Když budete trpělivý, postupně, pomalu se voda začne vsakovat. Třeba to bude měsíc, třeba rok, třeba pět let. Postupně se voda dostane hlouběji pod povrch, dosáhne kam má a pak něco začne klíčit, zapouštět kořeny a časem ze země vykoukne něco zeleného. Nedá se to uspěchat, většina toho není vidět, protože se odehrává někde ve tmě, ale děje se to. Člověk to nemusí vidět, ale může tomu věřit a pak se ten proces stane. Vyroste rostlina nebo strom, něco, co tu nebylo a teď tu je.

„Učitel tady není od toho, aby vám poskytoval komfort. Naopak. Má vás vyvést a vytrhnout z komfortní zóny, musí něco rozbít, aby mohl postavit něco nového.“
Dudi Malka

Žák i mistr

V jednom interview teď Ido zmínil jeden super citát z Brazíle, z dob, kdy dělal capoeiru.

„Jsem student, který studuje, jsem mistr, co učí.“
Ido Portal

Velmi pěkná věta, shrnuje to, jak nás učí – jsme ti první, co cvičí a hýbou se a ti poslední, co se zastaví. Musíme jít příkladem, nesnáší pokrytectví a někoho, kdo vlastní tělocvičnu, píská na ostatní, ale sám necvičí, nerozvíjí se, nepracuje na sobě.

Dřep pravdy

Jedna z věcí, na kterých pracujeme hned, jakmile to jde (zvládnete dřep a možné varianty nebo mutace) a naučil jsem se jí, od koho jiného, než od Ida, tuším na Movement-X. A s tím jménem přišel můj kamarád a student Petr Čajánek – dřep pravdy. Možná se to jmenuje jinak (případně mi napište).

Někomu se to hodí pro sílu, většině pro větší, hm, možnosti…

zablokovat si chodilo u stěny, ať se pokud možno nehýbe
plný sestup na jednu nohu, pokud to nejde, vypomožte si rukama. Potom a jenom potom, když zvládnete tuhle fázi…
dotek na stěnu stejnou rukou, jako je noha u stěny. Ideálně na stěnu položíte dlaň. Potom a jenom potom, když zvládnete tuhle fázi…
dotek na stěnu druhou rukou, opět ideálně položte dlaň.
zpět nahoru, vydýchat, pomodlit se a znovu dolů

Nespěchejte, žádné škuby, žádné cukání. Nespěchejte, může to chvilku trvat. Uvidíte, že i když zvedáte velké váhy s činkou na zádech, tak tohle může být problém. Může, nemusí…

Už jsem zmiňoval, že nemáte spěchat? V klidu, několikrát týdně, dejme tomu 3xtýdně, 25-50 opakování na každou nohu a celkem, v tolika setech, kolik je potřeba.

Hodně štěstí a dejte vědět.

Ido Portal Movement Culture

Movement Culture

Na Facebooku je skupina, kterou založil Ido Portal a jmenuje se Movement Culture. Studuji s ním velice úzce už roky, ale teprve nedávno mi došlo, co to jméno vlastně znamená. Teď, když jsem v Berlíně Ida viděl v tričku s opičkou a nápisem Movement Culture, napadlo mě to sepsat.

Videa a triky

Ve zmiňované skupině se objevují videa s tím, co kdo dokázal nebo na čem pracuje, zajímavé triky, občas dotaz, občas nějaká ukázka z Idova semináře nebo z jeho vlastního tréninku. Dneska má Movement Culture skoro 50 tisíc lidí.

Ale “Movement Culture”? Pohybová kultura? WTF? Dlouho jsem to nechápal.

Nedávno jsem byl ve Švýcarsku u mojí známé, nějakou dobu chodila ke mně na hodiny a dost jsme spolu diskutovali problematiku pohybu, možností a lidského těla atp. Jako instruktorka pilates měla o hodně jiný názor než já, ale o to bylo zajímavější. Na a tak jsme tak někde u Zurichu, lezeme si po kopcích a najednou Petra zmínila něco o “single tracku” pro horská kola. A já koukám, jak tam někdo sviští v lese na kole a pokyvuju – jojo, single track, to je to kolo s jednou rychlostí, že ano.

Ne, jasně že není, to je single speed… Já truhlík. Single track je cesta, po které jede jedno kolo a nemusí se bát, že se s někým po cestě srazí. A tam mi to tak nějak došlo – v lese, v Zurichu, na kopci.

Kultura

Ten, kdo jezdí na horském kole a pohybuje se v partičce podobně založených lidí, má velký přehled o tom, jak se jezdí. Na čem se jezdí. Kde jsou dobré trasy v okolí. Jak se opravuje kolo a čím. Jaký je slang používaný té skupině, jaké jsou chrániče a přilby, zná firmy a nové trendy v kolech. Zná dobré jezdce a samo – taky sám hodně jezdí.

Pokud hodně svištíte na lyžích, orientujete se ve značkách lyží a technologii výroby. Chápete, jak se jezdí a víte kde. Třeba zvládnete heli-skiing, takže tím se vám rozšíří obzory a budete znát víc. Máte víc možností jak jezdit, znáte povrchy, různý sníh a na míru “upečené” botky. Znáte dobré jezdce a jezdíte za zimou – procvičujete svoje umění, svojí dovednost.

To je kultura – znalost, dovednosti, možná jistá obscese v tom daném oboru nebo zájmu.

Nechci mému učiteli vkládat slova do úst, ale to, co asi Ido myslel tím “Movement Culture” není pohybová kultura. Je to spíš sdružení lidí, které zajímá pohyb. Ne pohyb jako gymnastika a stojky. Akrobacie a shyby na jedné ruce. Vzpírání. Ale taky tenis. Fotbal. Jóga a box, bruslení a plavání. Tanec. Cirkus. Dýchací techniky, sprint a běhání. Ošklivý pohyb, hezký pohyb, bezpečný pohyb, nebezpečný pohyb.
Nejde o vrcholné výkony, nejde ani o super zdraví a dlouhověkost (to mohou, ale nemusí být atributy, které člověk, zajímající se o pohyb bude mít). Nejde ani o rehabilitaci (i když většina věci, co děláme je hodně, hodně terapeutická). Jde trochu o schopnosti, o zájem a znalost. Znalost vidět dál a hlouběji než ten který sport, jeden pohybový vzor nebo cyklus. Dál než anatomie a latinské názvosloví.

“…musíte to umět vysvětlit, musíte to umět předvést a musíte to umět naučit…”

Ido Portal

Ta obrovská množina lidského pohybu, do které spadne v podstatě cokoliv… Generujete explozivní sílu (házíte míč, někoho boucháte něco nakopnete) – musíte “nějak” organizovat páteř. Musíte nějak udržovat rovnováhu – a u toho organizovat páteř. Určitým způsobem přenášet váhu, umět chodit (ne není to vůbec jednoduché…) i padat, skákat i tuhnout, uvolňovat a se i zlepšovat mobilitu, pracovat s dechem a emocemi. Možná překonat strach. Rozpoznávat rytmus vlastního těla a umět ho generovat, narušovat nebo diktovat. Sledovat věci periferně nebo soustředěným pohledem. Umět se hýbat rychle nebo pomalu. Regenerovat, analyzovat, chápat. Pohyb v tom nejširším slova smyslu. Je toho hodně. Moc na jeden život.

“Movement Culture” jsou lidé, které tohle zajímá – chtějí se, hm, hýbat. Nic víc, nic míň.

Nicméně to neznamená, že děláme každou „pitomost“. Ido si pečlivě, přepečlivě vybírá, co dělá a co nás učí. Ne všechno, co je obtížné nebo zábavné má nějaký další přínos. Zdaleka ne. Na každý dril nebo hru, metodu a nápad připadá 100 dalších, které Ido zkusil a zavrhnul, protože mu to nedávalo (ať už z jakýchkoliv důvodů) smysl. Obtížných a namáhavých cviků je nekonečně – ne každý vás ale bude pohybově rozvíjet.

Proto si velmi vážím toho, co nás Ido učí – nikdo, nikdo takhle nepřemýšlí a neanalyzuje tuto oblast jako on.

„Pokud to nedokážete vysvětlit 6ti letému dítěti, tak tomu sami nerozumíte.“

Albert Eninstein

Asi to nechápu

Asi to ještě nechápu úplně jasně. Asi v tom hledám věci, které tam nejsou a moc to pitvám. Zatím to nedokážu asi vysvětlit jinak a ani lépe. Ale ten název pro mě byl tak trochu koan, přemýšlel jsem o tom hodně a často a v tom lese se mi rozsvítilo, možná jsem na chvilku i zazářil :).

Takže tak – Movement Culture.

Ido Portal (Mo)tion, Vídeň 2017

Je pondělí ráno, v žilách mi proudí horké americano a sedím ve vlaku z Vídně, kde o víkendu proběhl seminář s názvem (Mo)tion. (Mo)tion je relativně nová záležitost, který pořádá můj učitel Ido Portal. Jak je mým zvykem, rád bych se s vámi podělit o zážitky, dojmy a myšlenky, které jsem do sebe během těch dvou dní dostal.

Něco na úvod

Moje první osobní setkání s Idem bylo před více než 4 lety, byl to Movement-X a tenkrát mi to převrátilo život na ruby. Doslova. Převážná většina představ o tom, jak se mám rozvíjet a hýbat vzala za své a já se začal pomalu obracet jiným směrem. Následoval Movement Camp v Singapuru, Internship, Corset seminář. A pak další Movement Camp a další a pak online-coaching. Pak pozvánka do Mentorshipu a začali se dít věci.

Tím chci tak trochu obšírně říct, že Ida znám už celkem dlouho a myslím dobře. Vidím změnu v jeho chování, vyjadřování a jednání, změnu v názorech i přesvědčeních (je jeden z mála, kteří na pětníku řeknou, že něco dnes vnímají jinak a začnou věci dělat modifikovat a měnit, pokud je potřeba). Přesto nejsem rezistentní vůči jeho schopnostem, charisma a stylu uvažování. Spíš naopak.

Pokaždé když ho poslouchám, snažím se sledovat jeho myšlenkové pochody, vidím v průběhu času, jak se mění a formuje, nemůžu si pomoci – to je člověk od kterého se chci učit. A je v podstatě jedno co. U něj člověk rychle pochopí, jaký je rozdíl mezi znalostí, tím, že si něco přečtete v knize, a moudrostí – něčím, čím jste, co jste a co představujete. Protože jenom o encyklopedických znalostech to není. Ido je má sice taky, ale zároveň má mnohem, mnohem víc.

Nelze také nezmínit Odelii a Johnnyho, oba nesmírně talentované učitele, kteří na povel s kamennou tváří předvedou všechno, co po nich Ido chce. A není to něco „secvičeného“ – každý, kdo to viděl potvrdí, že Ido jim skutečně nedá nic zadarmo a občas se něco nepovede. Takže ano, jsou to taky lidi, ale dá se o tom pochybovat. Jejich schopnosti jsou tak trochu z jiného světa.

Páteř

Seminář byl dvoudenní, každý den cca. 8 hodin. Nebyla to taková super dřina, jak si to pamatuji z jiných setkání, ale částečně je to možná úhel pohledu, přece jenom nejsem úplně začátečník a částečně to bylo jiné. Nebyla to jenom dřina. Byly to úvahy. Myšlenky. Proč dělat zrovna tohle a ne něco jiného. Ido mezi jednotlivými cviky hodně mluví a je to dobře. Jednak by to bez toho nebylo ono, jednak spoustu věcí pochopíte, protože vás pomalu nasměruje, jak fyzicky tak mentálně na určitou cestu a možná pochopíte, co to vlastně tady děláme a co Ido učí.

Nejsou to techniky. Jsou to principy. Technika je omezená a to je málo. Na většinu věcí si musíte přijít sami, protože je to vaše tělo a to, co vám Ido představí je určitý scénář. Scénář, který vás má něco naučit nebo v něčem zlepšit. Ale jak přesně poskládat tělo do určitého tvaru, kam dát ruku, jak se pohnout a jak se dívat – to je často jenom na vás.

To, co Ida hodně zajímá jsou ¨master keys“, takové ty univerzální klíče, co má správce budovy a odemkne tím každé dveře. A těch jednotlivých dvěří může být desítky. V pohybové oblasti to jsou části různých disciplín, které se překrývají. A když je najdete, což je někdy zcela zjevné (a někdy moc ne), natrénujete je, tak máte „klíč“, který otevře víc věcí najedou. Třeba v judo se padá. V parkouru se taky padá. Na skateboardu se taky padá a na ulici, když uklouznete po banánové slupce taky. Takže se vyplatí umět padat – to je jeden z klíčů.

„Every day is spine day.“

Ido Portal

Dalším je páteř – pružná, mobilní, schopná organizovat tělo. Málokdo si uvědomuje, jak je schopnost manipulovat s páteří důležitá – třeba pro všechny kdo chtějí mít velkou ránu. V angličtině se říká „throwing punches“, tj. „házet údery“. Napadlo vás to někdy? Není to „pushing punches“ – „tlačit údery. Že dávat údery znamená ty ruce házet, ne tlačit? Není to tlak, ta ruka se vyhodí. A když chcete dobře a rychle házet – tak se fakt hodí pružná páteř, schopnost generovat vlnu – páteř je generátor. A stačí malá ukázka rány od Ida, aby člověk viděl, jak to vlastně je. Fakt nechcete být na druhém konci toho úderu.

Takže co vám víc pomůže dávat rány? Benchpress nebo házení tenisákem?

Podívejte se na tohle video, kde Jan Železný ukazuje různé drily, jak házet oštěp. A všimněte si té vlny (a role páteře), když se nacvičuje hod.

Pro ty co chtejí mít zdravá záda, pro fotbalisty a tenisty, thaiboxery a ty, co hrají volleyball, pro mě, moje žáky, rodiče, děti… Pro každého. Páteř je život. A proto se různým návodům na páteř věnovala na semináři velká pozornost. Ale nečekejte „stretching“, protahování, jak ho možná znáte. Ale dynamická, měkká a uvolňovací praxe, vlny a oscilace páteře v různých směrech a rovinách. A ne 3×10 opakování. 10 minut v kuse (a to jenom proto, že seminář má omezenou dobu…).

„Páteř chcete harmonizovat, ne maximalizovat rozsah.“

Ido Portal

Podobné mobilizační praxi Ido říká „small frame mobility“. To jsou ty možná nepatrné vlny páteří, schopnost hýbat a rotovat obratle. Ne moc. Akorát. Tahle mobilita nemusí být nijak vidět a já když to učím na semináři, tak vždycky říkám, že můźete jet tramvají nebo autobusem, procvičovat páteř, nalévat do ní život a nikdo se toho nemusí všimnout. Oproti tomu „big frame mobility“, to jsou ty rozštěpy a provazy a nohy za ušima a tak. Mnohem méně prospěšná praxe, resp. jak pro koho. Když to potřebujete a používáte – OK, ale pokud ne… Pokud někdo nemá dobrou mobilitu obratlů, jedna z nejhorších věcí je začít ho učit gymnastické cviky – třeba most. Nebo skoky a akrobacii. Protože jeho záda na to prostě nejsou připravená a časem se to projeví.

„Pokud ten rozsah nebudete používat, tak ho ani neotevírejte. Je to ztráta času.“

Ido Portal

Jedna dobrá rada – pokud se snažíte udělat rozštěp nebo provaz a nebudete ten rozsah používat víceméně každý den, tak s tím ani nezačínejte. Ale mít zdravou páteř – to se prostě hodí. Ať pro zdraví nebo jako generátor síly.

Ipsi & Contra

Jedním z univerzálních klíčů je ipsilaterální a kontralaterální pohyb. Do všech směrů, v různých kombinacích. Na povel jiného člověka, jako reakci na určitou událost atp. Když jsem to dělal poprvé asi před rokem a něco v Izraeli, tak jsem z toho měl hlavu jak pátrací balón, ale hodiny a hodiny práce na téhle dovednosti a teď o víkendu jsem udělal hodně málo chyb.

Když se tohle naučíte a hlavně to pochopíte – tak už každý pohyb uvidíte jako ipsi nebo kontra a nebo kombinaci. Je to všude – v tanci, v bojových uměních, ve sportu všude možně.

Ipsi a kontra drily Ido popsal tak, že když je naučil naší skupinu, tak se něco změnilo a on to viděl. A já to na sobě taky poznal, stejně jako to vidím na svých žácích – tenhle směr je dobrý, ba výborný a důležitý. Nedávno jsem to ukazoval Michalovi, který učí v Ostravě, on na to chvilku smutně koukal a pak povídá :“…proč mi tohle sakra nikdo nevysvětlil před 20 lety? Tohle je totiž všechno.“

Tohle je skutečný super-klíč a vyplatí se mu věnovat hodně pozornosti.

Organická síla

Nemálo času se věnovalo organické síle, tj. schopnosti generovat sílu nejen v rovných směrech (ala bench press, military press), ale kdekoliv, v různých úhlech, v různých pozicích, v kontra/ipsi tvarech, na nohy nebo ruce, tlak nebo tah. Ať už to bylo ve formě podivných dřepů, na cifereníku hodin, jak jsem o tom nedávno psal nebo kombinace SASS a BAS (straight & bent arm strength), kdy jsme dělali zvláštní, hrůzostrašně vypadající kliky.

Tento koncept rozvoje schopností se promítá jak do tlaku, tak do tahu, nicméně to neznamené, že se nedělají třeba dřepy nebo pozvedy s velkou činkou, všichni znáte schopnosti Ida a těch kolem něj v gymnastických dovednostech (front levery, planche, one arm cokoliv), ale to je jenom jeden kousek.

Organická síla má velké zastoupení. Jednou z nevýhod je určitá neměřitelnost toho výkonu – úhlů a možností je nekonečně, takže se nedá moc srovnávat s někým jiným. Ale jak Ido poznamenal, tohle je mu totálně jedno a není nijak jeho touha to s někým srovnávat.

„Těm, co jsou skutečně silní a mají sílu v reálném životě, jsou čísla, která nazvedají úplně ukradená.“

Ido Portal

Tím reálným životem myslem Ido pracujícího člověka, někoho, kdo pracuje na stavbě, dělá automechanika nebo kácí stromy a skoro každý, kdo si zvedá párkrát do týdne činky, velice rychle pochopí, že takovouhle sílu nikdy mít nebude… Znám pár lidí, co dělají každý den se železem v autodílně, něco povolují nebo utahují, zvedají a tahají a i když nemám úplně slabý stisk, tak mám pokaždé pocit, že oni by rukama dokázali vymačkat štávu z křemene.

Je to zdravé – no nemusí být, ale to je jiná věc.

Práce na zemi

Hodně jsme se váleli na zemi, postupně zkoumali odkud kam přenést váhu, jak se natočit a proč, jak se na zemi orientovat a přetáčet. Jedno zajímavé cvičení – 5 minut kotrmelce nonstop na podlaze. Dopředu, dozadu, dopředu, dozadu… 5 minut v kuse. Pak změnit strany (protože to nejsou ty gymnastické, rovné kotrmelce, ty na tvrdém povrchu nejsou úplně příjemné) a dalších 5 minut. Celkem fuška to byla…

Pohyb na zemi byl jeden z výborných příkladů – ostatně, jako skoro u všeho – jak Ido pracuje. Místo toho, že vám ukáže jak přesně se na zemi poskládat, jak a kam dát ruku a kolik procent váhy sem a kolik tam, tak vysvětlil principy. Jak a proč bychom to měli dělat. Přes jaké části těla. Vyzkoušet. Přidat další část těla. Vyzkoušet. Izolovat. Integrovat. Improvizovat.

A ono pochopíte proč. A jak. A kde ne. A kde ano. Nebudete znát techniku, ale princip. A princip techniku vytvoří instantně, na požádání. Naopak to nefunguje.

…a další malá rada

Až pojedete na podobný seminář dám vám dobrou radu – vezměte si s sebou radši víc věcí a dobře se vybavte. Jde to i bez toho? Jistě, ale možná budete „trochu“ trpět. Pokud se budete 4 hodiny válet po zemi v krátkých kalhotech a tričku, skákat sem a tam po parketách bosí, tak to rychle pochopíte.
Už dlouho máme od Ida v hlavě, že s sebou máme mít pokaždé když spolu cvičíme určitou výbavu a pokud bych popsal relevantní část, tak to je

krátké kalhoty
dlouhé kalhoty
venkovní/vnitřní boty
tričko s krátkým rukávem
tričko s dlouhým rukávem

To je jeden z důvodů, proč skoro všichni z Mentorshipu všude chodí z velkými batohy – máme tam toho prostě celkem hodně.

Jistě, to zvládnete bez toho, budete minimalisti a cool a všechno, ale když si první den z pěti uděláte super puchýře na nohou, druhý den si je strhnete a pak po vás budou zůstávat krvavé šmouhy, tak to není optimální. A jestli máte před sebou víc dní, tak neuškodí mít to všechno Xkrát. Já věci na cestách „recykluju“, tj. vezmu si je klidně vícekrát, ale má to svoje limity :). A jak vidíte, nejde o vybavení, jako speciální pomůcky nebo nástroje. Ido prodává vzdělání, ne sportovní vybavení.

Co závěrem?

Na semináři bylo 6 Čechů (z toho 2 moji žáci) a 3 Slováci (z toho jeden můj žák). Což, vzhledem k tomu, že tam bylo asi 60 lidí považuji 10% účast za super úspěch. Jen houšť a větší kapky – jsem přesvědčený o tom, že to co Ido učí má obrovskou hodnotu. Většina materiálu pro mě byla známá, ale o to úplně nejde – dávno jsem se přestal honit za novinkami, nejlepšími metodami a tím, jak upoutat pozornost ostatních (rozuměj „zákazníků“). Mám svého učitele, důvěru k procesu, kterému mě vystavuje a naprostou víru k tomu, jak Ido pracuje. Ido dělá, resp. už udělal, slovy Steva Jobse, svůj „dent into the Universe“, svůj zářez do vesmíru. Hodně věcí změnil, přitáhl na světlo a ukázal ostatním. Ne že to „vynalezl“, ono se dneska nic vynalézt ani nedá, ale možná jinak popsal, vysvětlil, dokázal srozumitelně vytvořit proces, kterým se tu danou věc naučit a předat dál.

Na semináři nečekejte jednu techniku. Nebo dvě. Vlastně nečekejte žádnou techniku, o tom jsem psal už nahoře. Čekejte tsunami nápadů, přístupů, myšlenek, citátů, hodně potu a námahy, ale taky zábavu, legraci a hromady informací.

Jestli můžete, tak na (Mo)tion jeďte (stejně jako na jakoukoliv jinou akci s Idem), možná vám to změní život.

Známka pohybu

„Další známkou člověka, který se zabývá pohybem je velikost svalů. Ne trapézů, hrudníku nebo stehen, ale často nevyvinutých a zanedbaných svalů, které stabilizují lýtka, nohy, předloktí a strukturu prstů. Máte ploché nohy, slabá kolena a interně rotované ramenní klouby? Možná se nehýbete úplně se svojí biologickou podstatou.“

Ido Portal

Jediný mistr

„Mistr je ten, kdo ovládnul mistrovství být student.“

Ido Portal

Zkušenosti s Ido Portal online coaching

Můj kamarád Zack popsal velmi pěkně svoje zkušenosti s Idem a procesem online coachingu, tj. výuky na dálku, za pomoci emailu a youtube videa.
Z vlastní zkušenosti bych poznamenal, že to funguje a velmi dobře. Ale…

Za prvé to není pro každého, musíte být připravení, že na spoustu věcí musíte přijít sami (a to je dost možná záměr…), takže pokud čekáte, že vás někdo povede za tlapičku, tak to se nestane. Musíte makat sami, nikdo vám nepočítá opakování, nedrží ručník ani nešeptá pochvalná slůvka do ouška (naopak, když něco neděláte podle očekávání, dostanete sodu, popř. vás Ido vyhodí, protože neděláte, co máte).

Za druhé – je to běh na dlouhou trať. Dovednosti, které Ido učí, trvají dlouho. Ač je to technicky velmi výživné a řekl bych, že naučit stojku na jedné ruce je „kapičku“ těžší než učit dřep nebo pozved, dá se to udělat, jak napovídá hromada Idových studentů. Ale je to na dlouho (z podstaty věci, je to prostě obtížné).

A za třetí – ten, kdo to učí musí dobře vědět co dělá a proč. Stejně jako když jsem se učil u Yuvala stojku, dostal jsem velice podrobný popis toho, co mám dělat a jak. Nebylo to „copy-and-paste“, naopak velice podrobný rozbor chyb. Idův program je dost komplikovaný a musím říct, že já bych to takhle nedokázal napsat.
Za 11 měsíců s Yuvalem jsem stál 60 vteřin ve stojce. A to, co dělám teď s Idem je podobné – dostávám se do míst, kam jsem v životě nedoufal, že vůbec nahlédnu.
Takže to funguje. Kdo tvrdí, že ne, neví o čem mluví – nezkusil to sám jako student a nebo to není schopen dělat (a viz. výše – já bych takhle program sestavit nedokázal).

Učit někoho na dálku jde, ale celkem logicky – není to to samé, jako osobně. Osobně je preferovaná varianta, ale online-coaching je hned druhý v řadě. Proces a postup bude jiný, ale výsledek taky výborný. Ale váš učitel musí být učitel. Ne někdo, kdo vám napíše „dělěj 5×5, jez maso a hodně zeleniny a budeš v pohodě“.

Zackovi se říká „fridge“ – lednice, protože jeho konstrukce je hodně, hodně robusní (je širokej jak náklaďák). Tak než jsem to začal překládat, radši jsem se ho nejdřív zeptal, jestli to mohu použít a publikovat. A protože byl úplně v pohodě, tak tady to máte.

Na Facebooku je Zack tady, na Instagramu ho můžete pronásledovat zde. Originál příspěvku je tady.

Moje recenze Ido Portal online trénink

Měl jsem to štěstí, že jsem Ida potkal někdy na začátku roku 2011, když jsem žil v Israeli. Organizoval jsem jednu akci a pozvali jsme Ida a Odelii do tělocvičny kousek na sever od Tel-Avivu, kde jsem pracoval.
Pracovat s Idem nebo Odelií je něco, co musíte zažít na vlastní kůži. Styl, jakým učí je silně ovlivněný tím, jak Ido cvičil (a učil) capoeiru a také jeho izraelským původem. Spousty Evropanů a Američanů je trochu zaskočeno jejich „tachless“ (vygooglujte si to, je to něco jako esence) přístupem. Jsou to praví Izraelci. Na povrchu tvrdí a pyšní, ale uvnitř s jistou dávkou jemnosti.
Jsou velmi striktní a chtějí po vás hodně, ale je z toho cítít, že chtějí, aby jste se zlepšili, je tam povzbuzení. Pořád slyším v hlavě Odelii, jak mi říká :“Zacku, proč to děláš takhle!?“. A nebylo to míněno jako přezíravá otázka, spíš věděla, že jsem schopný to udělat lépe.
První věc, které si všimnete je to, že Ido je učitel v tom nejryzejším slova smyslu a jenom tak náhodou učí pohyb. Ten člověk je chodící Wikipedie, ale s mnohem větší dávkou vášně. Jeho styl je velmi náročný a ve svém úsilí nepolevuje a je snadné vidět proč. To, že nedělá kompromisy přineslo jemu a jeho studentům schopnosti, kterým není rovno. To je klíč k jeho uspěchu a k úspěchu těch, co s ním trénují.
V tu dobu jsem si to neuvědomoval, ale tohle bude největší věc, co ovlivní mojí práci s Idem jako jeho online student.

Online coaching

Bylo to skoro rok po té, co jsem potkal Ida, kdy jsem si mohl dovolit online coaching. Asi hlavní důvod byla cena. Což je něco, co hodně lidí probírá a k čemu se ještě vrátím.
Jakmile jsem si byl jistý, že si to mohu dovolit, tak jsem neváhal.
„Resubmit“ (volně přeloženo – „znovu“, „poslat znovu“, poznámka překladatele) bylo slovo, kterého jsem se začal bál. Hned ze začátku mi došlo, z prvních střípků konverzace, že musím trénovat na vyšší úrovni, než jsem byl zvyklý. Čtyři až šest hodin tréninku denně, šest až sedm dní v týdnu. Byl jsem dost naivní, když jsem si myslel, že do toho „občas vmáčknu CrossFit WOD“.
Styl tréninku byl o dost jiný než jsem byl zvyklý. Ten samý trénink každý týden, pokaždé se snahou zvednout kvalitu. A kvalita byla to, o co šlo. Ido mě po první fázi skoro vyhodil. Nezlepšoval jsem se podle jejich představ. Opět – žádné kompromisy. Slíbil jsem Idovi, že zdojnásobím moje úsilí a taky jsem to udělal.
Když jsem poslal svoje video na konci druhé fáze, Ido mi odpověděl, jak je jeho zvykem, velmi stručně:

„Jsem moc rád, že vidím to zlepšení – s touto fází jsem Zacku spokojený.
Pokračuj v tom, co děláš, jsi na okraji další úrovně – teď jsi se oficiálně přesunul z úrovně ‚Shit‘ na úroveň ‚Suck‘.
Respekt
Ido“

Chtěl jsem si ten email vytisknout a zarámovat.

Tady je moje video po 3 měsících tréninku. Teď je to skoro 3 roky, co jsem tohle video natočil. Během toho času jsem se hodně snažil, abych trénoval s Idem, jak to jenom šlo. Jel jsem na dost akcí všude možně po světě, protože online coaching (ač je to výborný program) je jenom malá část z velkého světa. Trénink s Idem a jeho týmem má světovou kvalitu, bez diskuze. Teď, když tohle píšu sedím na letišti a jsem na cestě do Thajska, kde bude Movement Camp 2016. Můj druhý v pořadí.

A stejně pořád dělám online trénink. Proč ? To, že na mě Ido a Odelia dohlíží bez ohledu na to, kde jsem, mě motivuje, udržuje mě to v provozní teplotě a jsem upřímný sám k sobě. V jednu chvíli, kdy jsem si dal od online tréninku rok pauzu, jsem uspořádal Movement-X v Seattlu, kde výborně učili Johnny a Odelia.
Na konci si mě Odelia vzala stranou a řekla :“Za poslední rok jsi udělal velký pokrok, je to obdivuhodné.“. Usmál jsem se a byl jsem pyšný. Ale ona pokračovala :“Mohl jsi se dostat mnohem dál, kdyby jsi cvičil s námi online.“
A měla pravdu.

Stojí to za to ?

Ujasněme si jednu věc, byl jsem vždycky atleticky dost průměrný. A během necelých dvou let mi ukázali cestu, která mě dostala do světa takové svobody, o které jsem si nikdy nemyslel, že zažiju. Jo, triky jsou fajn. Shyb na jedné ruce a stojky, akrobacie, dvojnásobek svojí váhy na dřepu s činkou. Ale musím upřímně říct, že nejvís oceňuju ti svobodu pohybu, kterou moje tělo teď zažívá. A jasně, svobodu, které ještě přijde. Když chlap s grácií ledničky může vlézt do hodiny moderního tance, to je svoboda. Když může trapný Žid dělat akrobacii, to je svoboda. Když se napravená pumpička (v originále meathead), co váží 88 kilo, může pustit na sestavu na kruzích, to je svoboda. Ido a Odelia mi ukázali, jak na to. Vždycky jsem hodně spěchal, chtěl jsem umět tu další „věc“. Teď jsem se naučil mít rád proces, protože člověku se nedaří, zas a znovu to nejde. Znovu a znovu se snaží něco udělat. To je teď to, kde jsem našel zalíbení. Občas fakt, kdy se vám něco povede a dosáhnete svého cíle je to největší zklamání. Ale je pořád na čem pracovat a Ido ví, jak na mě přitlačit jako nikdo jiný, s kým jsem pracovat.

Ta Metoda, to, jak je Ido oddaný učit svoje studenty, to je to, na co jsem nejvíce hrdý. Nikdo mě nekrmil lžičkou. Zasloužil jsem si svůj postup krví, potem a ano, slzami. Noci, kdy jsem byl vzhůru do půlnoci, jenom abych dokončil svých 30 sérií stojky na jedné ruce. Nepočítaně dní, kdy jsem zrušil svoje plány s přáteli, abych pracoval na akrobacii. Možná si myslíte, že by se vám líbilo trénovat 4-8 hodin denně, 7 dní v týdnu, ale pro hodně lidí tohle není realita. Chcete se dívat na další seriál na Netflixu ? Narozeninová párty ? Přespání u někoho ? Na 100% je to vaše volba, ale pravděpodobně nesplníte Idův standard.

A navíc je tu ta cena. A proto to bude jednoduché. Pokud si to můžete dovolit a tím vážně myslím, jestli si to můźete dovolit – peníze, čas, úsilí ? Jestli ano, ok. Pouze vy znáte svojí finanční situaci, aby jste mohli tu volbu učinit.

Pro mě, kdykoli to bylo jen trochu možné z finančního hlediska – trénoval jsem s Idem. Když ne, šetřil jsem a pracoval, aby to příště šlo. Pokud si myslíte, že je to předražené, mám pro vás jednoduché řešení – nedělejte to.

Zakončil bych ještě jedním bodem. Pokud hledáte někoho, kdo vás bude držet za ruku, špitat vám do ucha a říkat vám, jak úžasná a unikátní sněhová vločka jste, netrénujte s Idem a jeho týmem.

Pokud jste z cukru a nezvládnete kritiku, netrénujte s Idem a jeho týmem.
Pokud potřebujete neustálé povzbuzování, netrénujte s Idem a jeho týmem.
Jestli chcete, aby Ido, Odelia nebo Johnny byli vašimi nejlepšími přáteli, netrénujte s Idem a jeho týmem.
A asi nejvíc důležitý bod – pokud nejste připraveni přijmout pozici studenta a být otevřený tomu, co vás kdo bude učit, netrénujte s Idem a jeho týmem.

ALE,
pokud dokážete obětovat každý den čas a makat jako blázen.
Pokud dokážete přijmout často drsnou kritiku.
Pokud dokážte přijmout roli studenta a ne zákazníka.
Pokud dokážete věřit svým učitelům.
Pokud tohle dokážete, tak máte možná šanci.

Jestli máte jakýkoliv dotaz, dejte mi vědět. Část z toho, co dělám můžete najít na Instagramu na @z.finest.fridge

Ido Portal Movement Camp, Phuket 2016

Zpráva o Ido Portal Movement Camp v Thajsku, 2016.

Před pár dny v Thajsku na Phuketu skončil další Ido Portal Movement Camp (dále jen MC), takto můj v pořadí třetí Movement Camp s Idem.

Můj první MC byl v Singapuru (reportáž najdete tady), druhý na stejném místě jako letos, na Phuketu v Thajsku (reportáž je zde a zde). Stejně jako předchozí dva, i tohle byl neskutečný zážitek, událost, na kterou se nezapomíná. Učitele jsem popisoval už minule, pro mě nováček byl Jon Nicholson (na BJJ) a Dudi Malka (shadow yóga).

V Singapuru bylo 80 lidí, loni 120, letos 160 – z toho 7 Čechů. Jsme malá země, ale šikovná. Osoby a obsazení – stejně jako vždycky – od špičkových akrobatů, běžců, BJJ zápasníků, vzpěračů, boxerů a MMA bojovníků, přes speciální jednotky, policisty, požárníky až po naprosto normální Homo Sapiens, co se prostě rádi hýbou a učí nové věci.

Jaké bylo téma ?

Ono to nikdy nebývá tak, že Ido vyhlásí, že „letos budeme dělat XY“. Ale přesto se každým MC táhla jistá linie, něco, co spojovalo všechny lekce. Z různých důvodů mám pocit, že letos to téma byla pozornost, vnímání.

Na prvním MC jsme dělali stojky, hodně gymnastiku, lokomoce a chaos jménem Fighting Monkey. Na druhém bylo stojek podstatně méně, gymnastika žádná, lokomoce (s Odelií) ano, ale trošku jinak, než jsem to znal. S Shai jsme rozebraly, jak pracovat s tělem a páteří v moderním tanci, s Idem jsme dělali dost taktických her, probírali různé koncepty od rychlosti přes explozivitu. A pak jsme dělali parkour, skoky, sprinty, rovnováhu, hromadu her a příprav na pohyb v terénu.

A co letos ? Nabitý program – první hodina začínala v 6:30 a většinou se končilo kolem desáté večer. Brazilské jiu-jitsu, spousty a spousty lokomocí, kreativní a neobvyklé taneční rozcvičky, „trochu“ práce z shadow jógy, koordinace a synchronizace těla a všech končetin, rozvoj periferního vidění, rychlých reakcí, dýchání, praxe bez pohybu. Žádná gymnastika, žádné stojky, žádné gymnastické kruhy.

Pro někoho zklamání, já jsem to uvítal :).

Jak v tanečních hodinách, tak s Idem, šlo hodně o koordinaci různých částí těla. Představte si – dělat kruhy jednou rukou, čtverečky druhou, přitom něco dělat hlavou a nohama se pohybovat do nějakého vzoru, měnit rytmus, pauzy atp. Tohle přesně to nebylo, ale když Shai mluvila o tom, jak se dva roky učí bubnovat a co to dělá s její taneční praxí – tak mi tak nějak připadalo, že tohle je zajímavá věc a jedno z témat. Být schopný mít několik „mozků“ – v každé končetině jeden – s jiným rytmem, s jinou silou, s jinou schopností. A dělali jsme podobné cviky jak s Shai, tak s Idem.

BJJ

Na BJJ (brazilské jiu-jitsu) jsme si oblékli slušivé oblečky (gi) a jali se po sobě válet, točit, dusit, lámat různé končetiny atp. BJJ učil sympaťák jménem Jon Nicholson, Brit, chlapík, na kterém na ulici absolutně nepoznáte, že se někde každý den pere. Usměvavý, štíhlý (žádná hora svalnatá dokonce ani tetování neměl :), ale jeho styl se mi moc líbil. Hodně mluvil a vysvětloval, uváděl věci do souvislostí a předváděl až se z něj kouřilo. z nás pak taky…

Učit BJJ partu lidí, co mají naprosto rozdílné fyzické i mentální předpoklady, když na to máte cca. 5 dní je podle mého dost oříšek. Bylo tam hodně lidí, kteří v životě nedělali žádné bojové umění a pak pár super hrdinů, dost obouchaných a zkušených borců.

Jon to nicméně vyřešil dobře – většinu věcí uvedl jako hádanku nebo „pohybový koan“ :“Ležíte na zádech na zemi, někdo vám sedí na hrudníku a vy se ho chcete zbavit. Zkuste to, 10 procent síly a energie. Go.“

Takže pomalu, postupně, bez toho, že někde je nebo není riziko, násilí, žádná přehnaná technika. Přijďte si na to sami, poznáte, co funguje a co ne a postupně to uděláme lepší a lepší.

A tak to bylo se vším – s různými pozicemi, pákami, kontrolou soupeře atp. Technika byla až jako poslední, jako první byl průzkum, co se dá nebo nedá dělat.

Tuším čtvrtý den byl tak trochu kontrolovaný sparring. Byl jsem ve skupině s Royem a naštěstí, Bruce Lee zaplať, jsme se pokaždé minuli…. Ten člověk je gorila, jenom převlečená za člověka. Je v něm něco ukrutně animálního a vidět ho se prát byl dost zážitek.

Tanec s Shai

Jak jsme loni s Shai Faran nakousli, jak pracovat s tělem a páteří, tak teď to pokračovalo – velice metodicky, postupně jsme probírali jednotlivé končetiny, klouby, možnosti pohybu horní a dolní části těla a bylo to musím říct, zase velice terapeutické. Některé cviky a drily mě prostě „vypnuly“ a ono se to prostě dělo samo. Ač se hýbu dost, tak jsem se přistihnul, že kdyź jsem se do některých pozic dostal, zjistil jsem, že tady jsem třeba neměl ruku už několik měsíců. A byl to super pocit. Jak když se vám v hlavě něco rozsvítí a začne znovu fungovat.

„Jestli tančit bos ? Jistě, nohy jsou můj pracovní nástroj. Viděli jste někdy pianistu, co hraje v zimních rukavicích?“

Shai Faran

Celkově úžasné hodiny, ne tolik fyzicky, ale o to víc mentálně namáhavé. Jinak přál bych každému vidět, jak se Shai hýbe, jak tančí, jak má neskutečně inteligentní a vypracovaná chodidla – to je prostě chytrá, ultra silná a schopná noha.

Lokomoce s Odelií

Fenomenální Odelia a její pohybový výzkum. Dokud nezažijete neuvěříte. Když jí vidíte lézt po zemi, přeskakovat, měnit, točit se, střídat ruce a nohy – pak pochopíte, proč některé „učitele pohybu“ dávám do uvozovek. Několikrát na celém MC zaznělo, že „pohyb“ je víc a víc v „módě“ a bohužel se díky tomu celá řada fitness lidí předělala na certifikované pohybové specialisty a ze svých tělocvičen udělali „školy pohybu“. Ale nápis „škola pohybu“ nade dveřmi neznamená pak vůbec nic jiného než marketingový tah.

Tohle je skutečně jiná úroveň a já budu moc rád, jestli se k tomu vůbec někdy přiblížím.

„Jak se tenhle krok jmenuje ? Kuřecí křidýlko.“

Odelia

Co se týká výuky – obrovské množství různých lokomocí velmi dovedně poskládaných dohromady a velice dobře vyučovaných. To, co odlišuje Ida a jeho učitele je jednak obrovská prezicnost a kvalita v tom, co dělají, ale i styl, jakým učí. Každý pohyb začal velice pozvolna, pomalu, přidávaly se různé detaily elementy a bylo to těžší a težší, ale díky těm postupným prograsím se to dalo. Za těch pár dní jsme dohromady „nalezli“ přes 10 hodin, takže to bylo hodně, hodně práce.

Hlavně ty postupné progrese mě fascinovaly, to samo o sobě muselo dát obrovskou práci tohle připravit a dát dohromady. Hodiny se Shai nebyly zas tak moc fyzicky náročné, tady jsme si to vynahradili – krutá fuška to byla, ale chytrá, ladná a inteligentní.

Idovy lekce

Ido měl 4x na starosti celou skupinu (všech 160) lidí ve velkém sále. Něco podobného ukočírovat je velký úkol a byl jsem celkem zvědavý, jak to dopadne. No, dobře to dopadlo, jak jinak 🙂

Dělali jsme (zase) hodně koordinace, práce s tenisákem na rozvoj periferního vidění, ale procvičovali jsme také různé polo-taneční kroky, do toho různé vzorce s rukama, do rytmu hudby, ve spolupráci s jedním nebo dvěma dalšími spolubojovníky. Hodně namáhavé na mozek, ale když to byla rychlá hudba, tak i fyzicky.

„To, co mě baví, jsou hádanky – jak něco udělat. Vyřešit. Hádanky jsou všude – v armádě, v gymnastice, v tanci, v boji.“

Ido Portal

Tenisové míčky jsme používali i jako obměnu různých posilovací cviků – dost krutá práce na rozvoj organické síly na zemi. Proč tenisáky ? Protože je najdete všude, dají se vzít do kapsy a jsou velice univerzální – užijete s nimi spoustu legrace.

Dělali jsme i různé dýchací a uklidňovací techniky, ale jak říkal Ido :“…v Číně jsem se naučil, že pokud je něco zajímavého, měl bych to zkusit dělat třeba dvanáct hodin v kuse. Bude to pak ještě zajímavější…“. Dvě hodiny v kuse jsme sice nedýchali, ale dost dlouho na to, abych z toho měl bolavé břicho a bránici a abych si uvědomil, že jsem zase na začátku :).

Martinovy kratochvíle

Kdo nezná Martina Kilvadyho o hodně přichází – extrémně schopný chlapík, velice bezprostřední a upřímný. S velkými gesty, barevnou mimikou a výrazyvem. Jeho učení doprovází pestrá škála zvukových efektů, názorných předvedení, změny energie v celé místnosti, neskutečná slovní přirovnání.

„Tak mě jednou napadlo, co by se stalo, kdybych byl trampolína. Tak jsem to začal zkoušet.“

Martin Kilvády

Martin učil takovou před snídaňovou ranní přípravu těla na výkon, pokaždé nás provedl určitým zahřátím těla. Jeho lekce jsou super a jeho schopnosti věci předvést fantastické. Mluvil o přípravě těla, ale fakt to nebyl strečink, ani typická rozcvička, velmi velmi dobré.

Shadow yóga

Měli jsme také 3 ranní hodiny s Idovým učitelem jógy, který, jak velice rychle vyšlo najevo není asi úplně „typický“ učitel jógy – o asánách/pozicích nemluvil vůbec, ale dělali jsme různá cvičení na uvolnění břiśní stěny, zápěstí a kotníků, aby „síla“ lépe proudila. Dudi říkal, že bylo těžké vybrat téma na tak omezenou dobu, ale vybral tohle, protože je to podle jeho názoru nejvíce prospěšné a důležité.

„Když si děláte plány, bůh se směje.“

Dudi

Dudi Malka je hubený, prošedivělý padesátník, ale oči má jak laser. Viděl jsem ho, jak je velmi vážný a soustředěný, stejně tak, když se smál na celé kolo, ale ty oči byly jakoby stabilní, velice pronikavé. Rád bych s ním pohovořil víc, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Příště.

A co bude příště ?

„Někteří lidé si vezmou to, co jsme dělali tady s tenisovými míčky a postaví kolem toho celou svojí kulturu. Začnou primárně vyučovat práci s tenisákem a chůzi do rytmu.“ Což byla tak trošku narážka na to, co se stalo se stojkou. Děláme stojku, lezeme po zemi a trochu cvičíme na kruzích – tak děláme „movement“.

A ve finále o tom to je – o kultuře, kterou kolem sebe postaví nějaká skupina. Někdo hraje ping-pong, někdo běhá, někdo se staví na ruce – není nic lepšího, horšího, základního nebo důležitějšího. To, co to z některé praxe udělá něco „důležitějšího“ je právě ta komunita lidí, která se kolem toho vybuduje.

Někdo se ptal, co bude téma příštího MC, co se bude učit. Ido lakonicky odvětil, že neví. Netuší, jaká bude situace, co ho zrovna v tu dobu bude fascinovat, asi určitě to nebude to samé co teď, protože nejde o to, být specialista v jedné věci, ale univerzální člověk, který má víc možností.

„Někteří lidé si vezmou to, co jsme dělali tady s tenisovými míčky a postaví kolem toho celou svojí kulturu. Začnou primárně vyučovat práci s tenisákem a chůzi do rytmu. “

Ido Portal

A hlavně, aby člověk cvičil to, co učí Ido, musí ho to bavit. Protože pokaždé, když někam přijedu jsem zase začátečník – pokaždé se učím nové věci, takže pokaždé si připadám jak truhlík. Na to musíte mít náturu, musí vás bavit hlavně ten proces, proces učení se a zkoumání nových principů a technik. Ono to člověka celkově vylepšuje, mám víc a víc „karet“, se kterýma mohu hrát, ale v ničem nejsem (a asi ani nebudu) nejlepší. Možná v tom, jak se učit nové věci ? A možná, že právě o to jde.

Sbírka motýlů

Mám pocit, že s výukou pohybu se v poslední době roztrhnul pytel. Mám na tom asi taky trochu zásluhu, ale moc nadšený z toho nejsem. Není pohyb jako pohyb.

Mám pocit, že s výukou pohybu se v poslední době roztrhnul pytel. Mám na tom asi taky trochu zásluhu, ale moc nadšený z toho nejsem. Co to vlastně koho učíme ? A jak ?

Když jsem před rokem a půl začal učit, neznal jsem nikoho, kdo by tady dělal to, co Ido Portal – stojku, lezení po zemi, kousky z Corsetu (tj. přípravu kloubů na zátěž a výkon), kruhy, hrazdu a spousty fajn her. Neskutečný kousky a věci, ze kterých člověku spadla čelist.
Proto jsem to taky začal dělat – jednak mě to samotného baví, jednak mi to přijde vcelku cenné, než abych si „to“ nechal pro sebe. Ale co je to vlastně „to“ ? Co je to „to“ tak cenné ? Ty pozice ? Polohy ? Stojka ? Muscle-up na kruzích ? To je „Ido Portal Method“ ?

Přes všechny moje zkušenosti mě to, co dělá Ido Portal nadchlo, můj první Movement-X (před více než dvěma roky) se mnou zahýbal (stejně tak všechny další jeho semináře), jeho pohled na věc mě oslovil. A stalo se to více lidem, takže naprosto chápu nadšení po těch dvou dnech. Ale právě proto, že s ním jsem trošku déle, tak to vidím asi trochu jinak.

Díky tomu, jak jsem psal o svých zkušenostech ze seminářů Ida najednou zná mnohem víc lidí, můj blog čtou lidi z celého světa. Ale z Čech, přirozeně, nejvíc.
Potom, co jsem s Idem v dubnu uspořádal seminář v Praze, bylo mi jasné, co se stane – hodně obyvatel z české kotliny bude vystaveno jeho učení, přístupu, myšlenkám a vlivu. Seminář byl z poloviny zaplněn Čechy, což je super úspěch, protože do te doby jsem nevěděl o nikom jiném z CZ, kdo by u Ida studoval (jasně na Facebooku jo, ale to nepočítám). A bylo mi taky jasné, co bude následovat pak – celá řada lidí bude nadšeně jezdit dál studovat na další události. Což se děje, hodně trenérů z jiných škol (i „normálních“ lidí) se nadchlo a jezdí k Idovi na semináře.

Pár lidí se mě ptalo, jestli se nebojím konkurence. Vždyť jsem si vlastně tak jako sám způsobil ne ? Něco jako Cimrman – sopka, která zasypala sama sebe :).
Podívejte o několik odstavců výše – přijde mi to příliš cenné, než abych si to nechal pro sebe. A dneska vím o několika lidech, co učí podobné věci. Podobné to sice je, vypadá to možná stejně, ale je to něco úplně jiného. Přijde mi totiž, že se to trochu zvrtlo.

Vrátím se k tomu co „to“ vlastně je – ten pohyb, o kterém Ido mluví. Stojka ? Loket na špičce propnuté nohy ? Lezení po zemi ? Dračí dřep ?

Když se teď někdy podívám na Facebook, tak je to samá stojka, samé QDR, samý loket na špičce, samý rozštěp. A to je jako ta metoda… Vážně si myslíte, že tohle je „Ido Portal Method“ ? Víte, co to je ? Sbírka motýlů. Někdo sbírá Čtyřlístky s Myšpulínem, někdo knihy, někdo známky a někdo evidentně sbírá pozice. Sbíráte pozice, jako někdo sbírá motýly.

A to je jako ten „pohyb“ ?

Na každém semináři Pohybu, jsem začínal tak, že jsem představil sebe, a protože mám jistou hrdost a čest, tak i svého učitele od kterého moje inspirace a znalosti pochází. To je jednak úcta ke svému zdroji, jednak slušnost (a jednak mi věřte, že pokud to neuděláte, časem se od Ida a jeho týmu nenaučíte ani uvařit čaj. Znám dost a dost lidí, kteří tak dopadli. Na Wing-Chunu jednou SiFu říkal, že kung-fu je dar, který dostáváte na stříbrném podnose. Kdo zapomene, kdo mu ho podal, ztrácí na něj nárok.).
No a pak říkám, že chci ukázat trochu jiný přístup. Směr. Názor na pohyb. To, co učím na semináři je přesně tohle – názor. Směrovka. Ukazatel, kudy by to možná taky šlo.

Kung-fu je dar, který dostáváte na stříbrném podnose. Kdo zapomene, kdo mu ho podal, ztrácí na něj nárok.

Ivan Rzounek

To, co učím nejsou zázračné pozice. Magické polohy. Motýli, které je potřeba ulovit a napíchnout na špendlík. A pak si ulovit další.

Vážně si myslíte, že Ido chce ulovit dalšího motýla ? To, co vidíte na Idových seminářích jsou zrnka písku na pláži. Výsledky určitého procesu. „Dát si nos na špičku natažené nohy nebo udělat stojku je něco, co by měl umět každý.“ Nebo dračí dřep. Jako vážně ? Myslíte si, že je to nějaký základ pohybu ? Zrnka písku, odraz zkreslený ve vodě…

Nechci mluvit za Ida, ale mám takový pocit, že jemu je dneska nějaká stojka úplně ukradená. „Ještěrka“ na zemi ? To samé. Málokdo tuší, na čem a jak dneska pracuje, ale věřte mi, že je to někde úplně, úplně jinde. A tam kam se dostal se nedostal lovením motýlů. Idova doména je pohyb. Ne jednotlivé pozice, které děláte, aby jste byli uber-cool, aby bylo co dát na Instagram a zasypat se #hastagama, jak umělý vánoční stromeček umělým sněhem.

Přijde někomu, že loket na špičce je impozantní ? WTF… To jste nikdy nezkusili otevřit knihu o józe (a vynechme diskuzi o tom, že jóga je hlavně vnitřní praxe)? Proč není tak „důležitá“ Supta Kurmásana ? ?

Proč se nevyfotíte, jak stojíte v super Tadásaně ? Třeba 2 hodiny Tadásana challenge – bez pohybu, bez usnutí, jenom stát. To bude uber-cool. Ale to by nevypadalo dost hard-core. Za stání člověk nedostane komentáře jako „dobře ty“, ani nenapíše „jedeme bomby“, když prostě budete stát. Ale v určitých případech je to mnohem cennější, než cokoliv jiného.
Odpověd je jasná – protože Ido Portal. Proto dneska někdo máme lokty, nos nebo bradu na špičce. Ido zpopularizoval výsledky Wushu protokolu (právě za pomoci těchto pozic), ale oni to jsou spíš následky. Jsou to milníky na cestě, ale těch milníků, podobných bodů je nekonečně mnoho. Takže upínat se k tomu, že dám loket na špičku (sorry, fakt mi dost to pije mojí RH+), je dost zcestné.

Než mi začnete všichni hromadně psát – já se taky někdy fotím a dávám to na Facebook. Nicméně mi věřte, že hodně důležitá je ta práce, která není vidět, cviky, které nejsou moc sexy a pozice, které nejsou známé. Je důležité vědět, co je cíl a co je „jenom“ cesta. Všechny tyhle pozice nejsou cíl. Nebo snad ano ?

Možná jste sběratel. Potom je zřejmě všechno v pořádku.
Ale možná ne a potom ale pohyb o kterém mluví Ido a to, co se snažím učit já – to je něco jiného.

Názor.
Směrovka.
Ukazatel.