Štítek: jídlo

Gymnasta

V souvislosti se včerejším příspěvkem uvedu jeden velice zajímavý příklad. Určitě se všichni shodneme na tom, že sportovní gymnastika je jedním z nejnáročnějších sportů, možná vůbec nejnáročnější. Extrémní nároky na tělocit, sílu, mobilitu, rychlost, člověk musí zvládnout spostu koordinačně náročný dovedností, spousta změn z maximální rychlosti do statické výdrže, našlo by se toho spoustu co stojí za zmínku.

Jen pro představu, muži musí zvládnout 6 disciplín (prostná, přeskok, kruhy, bradla, hrazdu a koně), ženy 4 disciplíny (prostná, přeskok, hrazda a kladina). Gymnasté trénují spoustu hodin denně, téměř každý den, aby to vůbec stihli všechno procvičovat. Takže i nároky na stravu, kalorický příjem a regeneraci musí být obrovské.

Tak a teď si představte, že snad nejlepší gymnasta co kdy žil, pořád soutěžící Kohei Uchimura (6x mistr světa, 2x olympijský vítěž, tohle všechno ve víceboji, čili všech 6 disciplín) řekne v jednom rozhovoru, že jí jenom jednou za den. Že mu vyhovuje, nejíst od rána a počas tréninku nic, že jí vždycky až večer. To už je přerušovaný půst na jiné úrovni 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=JKXOBxcNF3E

 

Tří denní hladovka

Tak jsem si o prázdninách „lupnul“ třídenní hladovku. Ne, že by to byl nějaký super výkon, ale byla to zajímavá zkušenost a vřele doporučuju každému.

To, co bylo zajímavé – cukr v krvi klesnul na minimum.

Ketony v krvy vystřelily až do nebe.  Je to logické – jak dochází glukóza, tak tělo musí někde brát palivo a začne používat svoje vlastní rezervy a to hlavně tuk. A tomu pomáhá hladina ketonů v krvi. Cítil jsem se dobře, ani hlad jsem moc neměl, spíš chuť na jídlo :).  Třetí den už jsem se těšil na večer, kdy začnu jíst.

A tvrdí se, že „scvrkne“ žaludek – nevím, ja jsem potom jedl skoro 4 hodiny v kuse.

 

Sledování kalorií

Nikdy jsem si nesledoval kalorie. Počítal jsem si mandle, to ano, ale nikdy jsem přesně nezapisoval a nezkoumal množství jídla.
Teď jsem to zkusil a ač jsem si myslel, že je to pro kulturisty a magory(no tak to na mě sedí:), tak je to velmi zajímavá věc. Zjistíte, že možná jíte hrozně moc. Nebo naopak málo.
A každá podobná věc bude mít svoje následky.
Díty ketogenní dietě, jsem začal sledovat kolik a čeho sním. A jednak jsem přišel na to, že jím hodně proteinů, jakože někdy 200% povoleného množství, jednak nějak automaticky cykluju dny, kdy jím víc a méně. Což je vcelku zajímavé.

Používám aplikaci, která se jmenuje Cronometer, najdete jistě další. Vcelku doporučuji to zkusit, na týden-dva, dozvíte se zajímavé věci.

Ale je to trochu na hlavu…

 

Teď pokud spálím o trochu víc nebo méně – to je možná celkem jedno, může tam být chyba, ale důležitý je princip a nějaká základna. Pokud dlouhodobě budete sledovat tu samou chybu, tak se to stejně vyhladí a pochopíte, o co jde.

 

Záněty

Výborný podcast z dílny Joe Rogana – rozhovor s Dom D’Agostino. Slyšel jsem s ním teď už asi všechno, ale to, jak mluví o keto přístupu tady je něco jiného – mluvil o tom, že tenhle přístup k jídlu může zmírnit nebo zvrátit lehčí formy autismu. Takže nejen epilepsie, potencionální léčba rakoviny, podpora chemoterapie, ale i autismus?

Mluvil o tom, že nejsou zatím známé všechny faktory, ale zřejmě je to tím, že se eliminují některé záněty v mozku. Způsobené přemírou glukózy. WTF?

Jídlo je skutečně hodně mocná zbraň, jenom to málokdo chápe.

Experimentuju s ketózou něco přes dva měsíce a začínám chápat hodně souvislostí.

Různá nebezpečí

Žena moje si tak povzdechla, jak je dneska těžké vědět, co jíst a co ne. Všude je nějaká chemikálie nebo jed, hnojivo. Něco je polo otrávené, někdy netušíme, co to způsobí, když něco požijeme.

Prostě máme jiné problémy – dřív to byly maradéři, černý mor nebo cholera. Dneska sacharidy a geneticky modifikované potraviny někde. Ty trable se přesunuly jinam, ale byly. A jsou.

Jídlo a já

O jídle jsem psal celkem dost. O hladu taky. Nicméně s mojí poslední mánií, keto-dietou, resp. úpravou stravy, abych se dostal do ketózy jsem přišel ještě na další věci. Respektive na jednu, ale o to více zásadní  – s překvapením jsem zjistil, že potřebuju jíst mnohem méně, než jsem si myslel. Jako o hodně méně.

Nesouvisí to ani tak s tím, že jím dost tuk a můžu se cítit nasycen, jako s tím, že bedlivě koukám, kolik toho sním, jím/nejím v poměru 8/16 – 6/18 (počet hodin, kdy jím a nejím). Nějak jsem zjistil, že naprosto na pohodu dokážu fungovat tak s polovinou toho, co dřív. Nějak jsem se přestal strachovat o to, abych měl dost energie na trénink, začal jsem vnímat, že nemusím hltat všechno na co přijdu, pečlivě koukám, jestli něco sním nebo ne.

A cítím se mnohem lépe, než před pár měsíci, což je asi to nejzásadnější. Pro spoustu z vás to nemusí platit, kdyby ještě víc omezili jídlo, tak se asi rozplynou :), ale pro celou řadu ostatních ano – člověk potřebuje mnohem méně než si myslí.

A jak píše Nassim Taleb – přílišná optimalizace je cesta ke křehkosti…

LCHF

Ať se budete stravovat jak chcete, čím víc to bude hodně přírodní, nedovážené a sezónní, neupravené a nekonzervované – dřiv nebo později zjistíte, že omezujete cukry. Banány v zimě nerostou (a u nás už vůbec ne), obilí (výrobky z něj) jsou ve většině případů na houby, sušenky taky nebudou.

Jako LCHF (low carbohydrate, high fat) se označuje nízkosacharidová strava. Není to ani přežírání se masem a slaninou, ani používání speciálních diet z pytlíčků, ve finále zjistíte, že je to hodně zeleniny, vcelku málo ovoce a pak dost tuku. Žádné brambory, rýže ani knedlík.

LCHF má plus mínus kolem 130g sacharidů denně. Což, jak uznáte není mnoho. Jeden balíček slaných tyčinek má asi 70g…

Trochu exrémní případ LCHF je pak ketonová, kdy konzumujete ještě mnohem méně sacharidů, 30-50g denně. Což už je fakt málo, ale ketony se jinak nezačnou tvořit (resp. ano, ale o tom jindy).

Další o veganství

Nedávno jsem slyšel rozhovor s Idem, který mi úplně nějak utekl, každopádně tam zase padla oblíbená otázka veganství.

Ido odtušil „…jenom proto, že jsou mezi námi lidé, kteří kouří dvě krabičky denně, zapíjejí to vodkou a dělá jim to dobře, neznamená, že to bude dělat dobře všem.“

Asi tak – někdo na tom bude vzkvétat, někdo ne. Někdo na tom bude určitou dobu vzkvétat, potom ne. Někdo s určitou činností a životní náplní to (veganství) bez problémů zvládne, někdo ne.

Pořád jsem toho názoru, že je to velice individuální věc.

Strava

Článků o stravě a jídle jsem napsal dost. A ostatní ještě víc – a co člověk, to názor. Každopádně víc a víc jím méně a méně masa, proteinů atp.

V současném „fitness“ poli hdoně převládá názor, že je potřeba baštit hodně proteinů. Paleo to dovedlo trochu do absurdity, kdy maso, vejce a slanina hodně frčí, ale tak nějak se zapomíná na zeleninu a ovoce.

Dřív sem jedl maso každý den, vícekrát. Dneska mnohem mnohem méně. A upřímně – příjem proteinů za den neřeším. Stejně se dozvíte různé hodnoty a následně tedy budete jít buď 3 vejce nebo 10 vajec.

A ve finále – ať už ayurvéda, čínská medicína a možné další tradiční systémy – nikdo nemá hromady masa a proteinů, spíš naopak. Nemusí se jednat o plné vegetariánství či veganství, úplné zamítání masa, ale nikde se nemluví o XY g proteinů na XY kg tělesné váhy.

Možná bych se přilonil k tomu, že „vypěstovat“ kulturistu nebo ragbistu, vyžaduje hodně proteinů, ale ani jedna z podobných profesí se nevyznačuje dlouhověkostí. Výkon se nerovná zdraví a jak člověk stárne, tak si to začne víc uvědomovat. A mimochodem – to samé platí pro kávu nebo alkohol. Součastná spotřeba stimiulantů je obrovská a určitě to dlouhodobě nepovede k ničemu dobrému.

Takže víc zeleniny, méně masa. A možná (určitě) to jeśtě přehodnotím :o)