Jak porozumět komixu

Jak porozumět komixu. Překvapivé téma pro naší stránky a pohyb ? Ne tak rychle. Díky jedné knize jsem pochopil jednu zásadní věc v komunikaci člověka (a možná i zvířat).

Jak porozumět komixu. Překvapivé téma pro naší stránky a pohyb ? Ne tak rychle. Díky jedné knize jsem pochopil jednu zásadní věc v komunikaci člověka (a možná i zvířat).

V knize „Understanding Comics: The Invisible Art“ její autor Scott McCloud obrázek za obrázkem, kresbu za kresbou popisuje, jak vnímáme komix (tu knihu vřele doporučuju a ne kvůli komixu). Ale obrázky na stěnách jeskyň, staré písmo v Egyptě, indiánský totem – to vśechno je možná taky komix, resp. popis příběhu kresbou.

Jaké máme možnosti ? Jak sdělit napětí, pohyb, myšlenky pomocí dvou dimenzí ? Nástrojů je celá řada – velikost obrázku, barva, detail, hloubka ostrosti…

A právě ten detail mě zaujal a to fakt hodně. Konkrétně zobrazení obličeje.

Čím více je kresba realistická, čím víc je to jako fotografie, tím víc vidíte třeba Batmana nebo Supermana. Jeho tvář. Ale jak se obrázek zjednodušuje až do nejvíc primitivní formy.

Cartoon

Když se podíváte na Supermana, vidíte Supermana. Když se podíváte na ten velice jednoduchý obrázek – vidíte sebe. A chtě nechtě se začnete tvářit, chovat a jednat jako ten obličejíček. Zrcadlíme to. Proto na nás určité forma komixu působí a je schopná v nás vyvolat emoce.

Podívejte se na to znovu – proč a jak to, že vidíte v těch 4 tazích obličej člověka ? Naprosto fascinující. Náš mozek má „zadrátovanou“ schopnost rozeznávát obličej – všude. Rozeznávat a vidět druhého člověka.

Náš mozek a nervový systém má schopnost zrcadlit jiného člověka, ať už jde o emoce nebo o pohyb.

To, co nevyslovíme

Jako lidé se učíme různými způsoby, chápeme různě a různě i vnímáme. Je to komplikované téma. A dnešní technologie nás v tomhle nechává dost na holičkách.

Jako lidé se učíme různými způsoby, chápeme různě a různě i vnímáme. Je to komplikované téma. A dnešní technologie nás v tomhle nechává dost na holičkách.

Tím, jak komunikujeme hodně pomocí textu (web, SMS a maily), bavíme se spolu po telefonu a víc a víc používáme Skype, Facetime popř. jiné typy videokonferencí, vnímáme se jinak. Slyšíme (a pokud jsme na tom ještě dobře vidíme) pouze část té komunikace.

Obrovskou součástí našeho komunikačního potenciálu je mimoverbální sdělení, tj. ne to, co říkáme a co píšeme, ale jak se tváříme. Jak gestikulujeme. Jak se pohybujeme. Uvádí se od 65% až do 80% je mimoverbální komunikace. V různých kulturách může mít různý význam. Je to hodně stará součást našeho systému.

Video to částečně zprostředkuje, ale vidíme pouze část a zatím dost nekvalitně.

Následky nejsou úplně fajn – jednak si tolik nerozumíme, jednak ztrácíme schopnosti tu ne-verbální komunikaci vnímat.