Kam se podívám, asi každý učí, třeba dřepy s tím, že „…dělej to takhle, protože pokud to uděláš tahle, tak se zraníš…“. Taky jsem to tak dělal. Ale změnil jsem názor, není to ideální. Proč ?
Ono… přání je otcem myšlenky. A jak jsem psal v dřívějších tipech, někdo má tělo úplně v pořádku a má bolesti. Někdo má podle CTčka ploténku v čudu a přesto je v klidu a nic ho nebolí.
Jeden z těch velkých rozdílů – když víte, že vám něco ublíží. Když si to připustíte. Když vám to někdo nezapomene zdůraznit – tak se nemusí nic stát. Nebo stane, ale přejdete to, řeknete si, že je to v pohodě a ono to fakt přejde. Necháte to bez povšimnutí.
Ale čím víc budete vědět, čím víc se tomu začnete věnovat, tím víc to začne být problém (a neberte to jako dogma…).
Motivujte pozitivně
Dneska se snažím každému ukazovat, jak má správně dělat třeba dřep a že takhle zvedne víc. Takhle bude rychlejší, když dá kolena sem, bude mnohem stabilnější. Nemluvím o zranění, o bolesti nebo o problémech, které nastanou, „když“.
Negativní výuka není špatně, ale podle mého to rozhodně není ideální a člověk se právě díky tomu může zranit.