Ciferník

Už dlouho si převaluji v hlavě jistý koncept, framework, který poskytne návod na možná trochu jiný typ síly, atletického rozvoje a obratnosti, než jste zvyklý. Testoval jsem to na některých žácích (tested on humans….), stejně tak na sobě. Jsem si jistý, že mi někdo napíše, že je to starý koncept a není to nic nového a že to praktikuje celý život, ale já jsem se s tím setkal u Ida, na podobných principech je založen jeho koncept organické síly, ale jinak ne. Rozhodně jsem to nikde neviděl podrobně popsáno.

Framework

Koncept, na kterém budeme stavět je hodinový ciferník. Normální analogové hodiny. Představte si, že stojíte uprostřed, tam kde jsou upevněné ručičky. A teď se chcete pohnout, dejme tomu ze stoje, jenom pravou nohou a položit ji na každou hodinu ciferníku. Položit nohu, přenést plně váhu a vrátit se zpět.

  • 12 hodin – to je starý,známý výpad
  • 3 hodiny – kozáček
  • 6 hodin – dřep na jedné noze aka pistol
  • 9 hodin – taková specialita, viděl jsem to asi jenom v bojových uměních (mám pocit…), dřep mna jedné noze, sedíte si na té jedné noze a druhou máte „ovinutou“ kolem té stojné
  • …a ty mezi jsou takové mutace, ale ve finále se hodí je trénovat

Pokud váhu nebudete přenášet, tak vás čekají jiné vychytávky

12 hodin –  dřep na jedné noze aka pistol

3 hodiny – kozáček

6 hodin – to může být obtížnější, musíte udělat dřep na jedné noze a na špičce, tu druhou ideálně držíte ve vzduchu.

9 hodin – dragon squat

Už tohle celkem postačí na nějaké to „domácí“ cvičení.

Jak jinak to použít?

Ciferník je dost univerzální koncept.

  • Zkuste kliky na každé hodině. Kromě 12 to bude našišato 😉
  • Zkuste kliky na jedné ruce na každé hodině.
  • A teď si to představte v jiné rovině – visíte si na kruzích, nohy na zemi. A chcete se umět přitahovat v jakémkoliv pozici, kam dáte nohy dáte nohy. Nějak si je zvedejte na lavičku, na něčí ramena atd. Ve 12 hodin nastane změna a budete tlačit, tj dělat kliky. Ve 12 hodin to bude ve stojce (to není úplně pro začátečníky), pak se to bude postupně vylepšovat. Ve 3 hodiny je úleva – klik s nohama na zemi (nebo lavičce). Pak je to pohoda. Máte? Tak teď s jednou rukou. Klik ve stojce asi nebude moc zábavný ba ani reálný, ale celá řada zajímavých úhlů bude k nalezení. Když je člověk sám, může použít druhý popruh na změnu pozice.
  • Co stojky ze dřepu do každé z hodin číselníku? Když už stojku umíte, je potřeba jí začít používat.

Hra ve dvojici

První si stoupne (na práci nohou) nebo dřepne (na kliky) do „ciferníku“ a druhý diktuje pozice. „S přenosem váhy 3,7,1,11.“ Počká na zpracování a znovu. A znovu. Cílem neni se zničit, ale procvičit neobvyklé pozice a úhly.

Možnosti modifikace

  1. Přidat váhu – to asi každého napadne jako první. Je to možnost, ale rozhodně bych nepodceňoval ostatní
  2. Zmenšovat a zvětšovat ciferník
  3. Dynamicky měnit čísla, tj. přeskakovat. Napadnou vás zase výpady, ale tohle rozhodně není jenom o 12 hodině. Protilehlé hodiny vám dají obzvláště zabrat.
  4. Jiná výška každého kroku, či kliku (na bednu, v terénu, na kopečku)
  5. Přesunovat se mezi čísly bez toho, že se zvednete nahoru. Jenom v nízkých pozicích (Ido tomu říká low-gate).
  6. Jenom dotek a zpět. Na rychlost. Na metronom.
  7. Kroky
  8. Otočky o XY stupňů
  9. …určitě Vás napadnou další legrace

Pro koho to je?

Podobný přístup, pokud bude aplikován citlivě a pomalu, zajistí dobrou schopnost pohybovat se do všech směrů. Nejen lineárně a nejenom v jedné rovině. Člověk si bude jistý, že může rychle skočit a přenést váhu v podstatě jakkoliv a kamkoliv a nic se mu nestane, takže může měnit směr, uhýbat, kličkovat, točit se… A jak všichni víme, ve fotbale se neběhá jenom rovně. I v basketbalu se člověk může pohnout jinak, než lineárně. Volejbal, rugby… A MMA ani nemluvím.

Vyhraje Vám to zápas? Ne. 100% cokoliv? Ne. Ale může to být prospěšné.

Pokud nesportujete – zkuste to, je to zajímavá a zábavná varianta rozvoje síly nohou. Nejdřív ale musíte umět dřep, dokonce několik a různé varianty. Pak si s tím můžete začít opatrně hrát.

Je tam riziko zranění – jistě, jako ve všem, co za něco stojí. Tak bacha.

Ale pro pokročilejší studenty je to dobrá věc. Dejte vědět.

Pochybovat je moudré

Dnes je pro mě velice důležitý den, který se vyvíjel do dnešních událostí během posledních několika týdnů. Hodně přemýšlím, nad vším.. Po celých 21 let se snažím najít sám sebe.

Dnes je pro mě velice důležitý den, který se vyvíjel do dnešních událostí  během posledních několika týdnů. Hodně přemýšlím, nad vším.. Po celých 21 let se snažím najít sám sebe. Četl jsem knihy o esoterice ( požehnaně ), snažil jsem se následovat určitou ideologii, systém, přesvědčení ( metalista, fotbalista, vegan, vegetarián, paleo, říkat si 300x denně, že se mám rád ). Vždycky to nějakou chvíli fungovalo, ale pak mě to po určité době začalo štvát, něco dříve, něco později. Pořád jsem si říkal, že je někde chyba se mnou, ale kde ? Jedno období jsem se dokonce říkal bát říkat svůj názor, později jsem se to naučil, ale jediný můj názor byl pravdivý.

Hrál jsem fotbal, cvičil kung-fu, zvedal a házel s kettlebells, pak se uvrhl do „pohybu“. Zkoušel jsem a pořád zkouším, dne 5.8. 2016, poté, co jsem byl přes rok veganem jsem si dal steak a cítím se skvěle. Vnitřní potřeba mě přepadávala poslední dny, předtím jsem chuť na maso opravdu neměl. Co asi jediné mi chybělo, byl croissant.

Než se někdo z Vás začne do mě pouštět, přesvědčovat , říkat, co to je, haha, to už jsme viděli apod., rád bych, aby jste si přečetli toto.

Každý z nás je jedinečný, bez vyjímky, každý máme svou vlastní cestu ( tím myslím opravdu každý ), ano, každý máme nějaké věci společné a jiné ne, to je v pořádku. Proč jsem si dal ten steak ? Cítil jsem, že si ho mám dát, intuice, vnitřní hlas, moje tělo, ať to nazveme jakkoli. Všechno mi to říkalo, těžko se to popisuje, vlastně se to ani popsat nedá, musí se to zažít. Našimi symboly to moc nejde.

Nyní už začínám chápat proč.. všechno to jde ze mě, veškeré události, které jsem popsal k tomu vedly, nevím jak, proč atd., ale vím, že by to tak mělo být.Taky se cítím poslední dobou hodně sám a trávím tak svůj čas. Vím, že to zní filosoficky, ale věřím, že pochopíte podstatu. Rád bych proto apeloval, abyste každou tatranku, dogma, studii, jídlo, stojku, selfie, názor apod. nebrali, že to tak doopravdy je.

Pochybovat je moudré.

Neškatulkujme, jen protože tradice, babička říkala, přítel nebo učitel. Hledejme uvnitř, ale nezapomínejme na racionalitu. Ostatně i já sám jsem dost často skeptický ohledně věcí, co dělám, pohyb, škola, rozhodnutí. Ale tak nějak vím, že se chci hýbat a věnovat se tomu..

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mi neustále stojí po boku, moje rodina, především moje nejlepší maminka Yvona Balašová, můj učitel a blízký přítel Petr Růžička, věřím, že jsme na začátku, Jitka Jurdinová, která mi ukazuje sebe sama a opravdoví přátelé jako Vojta Badalec a Mínka Marhoulouvá.

Doporučuji přečíst knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani, tato kniha vám změní život ( smích  a vtip ).. třeba Vám opravdu pomůže. Děkuju.

Vizualizace

Jsem velký příznivec vizualizace, pokud se učíte něco nového (možná i v jiných situacích, uvidíme), popř. cizelujete věci, které už znáte.

Jsem velký příznivec vizualizace, pokud se učíte něco nového (možná i v jiných situacích, uvidíme), popř. cizelujete věci, které už znáte.

Často, když jsem mimo tělocvičnu, tak si představuji, že provádím určitou dovednost. Snažím se představit si, jak se cítím, co dělají ruce, kde vzniká tlak, tah, jak dýchám, kde je to obtížné. Vnímám.

Procvičuji to jak z pohledu třetí osoby, tj. jak to vypadá zvenčí, stejně tak z mého vlastního pohledu.

Zkouším najít těžká místa, okamžik, kde spadnu ze stojky a snažím se najít a pochopit proč.

Trénovat můžete pomalu, rychle, dělat  věci, na které nemáte vybavení (nebo když máte zranění).

Výhoda je, že takhle „nacvičit“ se dá kdekoliv, kdykoliv. A taky cokoliv.

Dělal jsem to v době, kdy jsem cvičil karate, později Wing Chun, Crossfit a teď Ido Portal Method.

Jsem na 100% přesvědčený, že když dokážete něco udělat v hlavě, se všemi detaily, když budete chápat a sledovat všechno, co se děje, když pochopíte, jak se v dané pozici cítíte – tak to uděláte i v reálném životě.

Někde jsem četl, že mozek nerozezná, jestli se vám něco zdá nebo jestli jde o realitu, takže to tuhle praxi pěkně podporuje.

Alternativy

Blížíme se pomalu k závěru. Vysvětlil jsem vám, jak monitorovat zpětnou vazbu vašeho těla (a mozku) a jak se podle toho chovat. Jak podle toho měnit svůj trénink, chování a aktivitu vůbec. Co dělat, když mi daný cvik nefunguje.

Blížíme se pomalu k závěru. Vysvětlil jsem vám, jak monitorovat zpětnou vazbu vašeho těla (a mozku) a jak se podle toho chovat. Jak podle toho měnit svůj trénink, chování a aktivitu vůbec. Co dělat, když mi daný cvik nefunguje.

Tak a teď – co když skutečně aktivita, cvik nebo dovednost na mém seznamu nejde. Žádná varianta, žádná rychlost, váha, opakování, prostě nic.
Potom bych zvolil něco, co je totálně kontra pohyb. Takže nejdou kliky (bench, tlaky) – zkuste přítahy nebo shyby. Nejde stojka ? Visení. Nejde pozved – dřep.
Víceméně pokaždé najdete kontra pohyb k tomu, co teď sakra nejde. A je pravděpodobné, že v tuhle chvíli zrovna ten kontra pohyb půjde. Když chceme mít silný benč, musíte mít silná záda. Když chcete mít silné shyby, dříve nebo později budete muset dělat nějaké tlaky, protože jinak ramena budou protestovat. Rovnováha. Prostě to dává smysl.


Pokud nezabere ani kontra pohyb – zvolte asistenční cvik, který tomu původnímu záměru nějak pomůže.
Dejme tomu shyb. Shyb nejde. Zkusíte tlak. Taky nejde. Tak dejte něco na bicepsy nebo na zádové svaly. Chcete dřep, ono to nejde. Zkusíte pozved. Nejde. Tak zkuste výpady, výstupy na lavičku nebo výpony na lýtkách.

Pokud bych shrnul pořadí

  1. hlavní cíl, když nejde
  2. změnit pozici těla, hlavy, směru očí, pootočení končetiny, když nejde
  3. variantu pohybu nebo dovednosti (jiný tlak, tah, press, dřep), když nejde
  4. kontra pohyb, když nejde
  5. asistenční pohyb

Když se na to podíváte, je to tak, jak jsou často psané programy

  • hlavní zdvih
  • kontra zdvih
  • hromada asistence
  • druhý hlavní lift
  • kontra
  • hromada asistence

Tohle najdete víceméně všude, jenom to bude „natvrdo“ napsaný program, o jehož smyslu nemá cenu diskutovat, protože to napsal někdo se známým jménem nebo váš trenér.

To, o co by se to mělo hlavně opřít je váš cíl. Pro někoho je cíl svalová hmota, pro někoho skill, pro někoho tělo bez bolesti, pro někoho funkce a pro někoho výkon.
Tenhle postup se dá použít na všechno a funguje to libově.

Nebudete nejlepší, ale budete mnohem víc v pohodě než ten, kdo je nejlepší 🙂

Použití

Než se pustíme do dalších specifik biofeedbacku, resp. schopnosti naslouchat svému – protože to nic jiného není, autoregulační protokol – tak je dobré si uvědomit jednu věc. Tohle není jenom pro trénink. Nebo pro trénink s činkou. Tohle je pro cokoliv.

Než se pustíme do dalších specifik biofeedbacku, resp. schopnosti naslouchat svému – protože to nic jiného není, autoregulační protokol – tak je dobré si uvědomit jednu věc. Tohle není jenom pro trénink. Nebo pro trénink s činkou.

Tohle je i pro jógu. Stejně tak pro vaření. Pro dělání úkolů, domácí práce, učení se cizímu jazyku atp.
Tohle je metoda, jak se rychle něco naučit, jak nebojovat sám se sebou, ale naopak využívat momentálních nálad a stavů a využít to, jako setrvačník, k ještě rychlejšímu postupu.


Vemte si jógovou sestavu – jsou tam nějaké předklony, nějaké záklony, rotace, inverze, výdrže, přechody…
Je ta daná sestava vhodná v každý okamžik pro každého člověka ? Jestli máte mozek, který přemýšlí a čtete to tady píšu, tak jediná správná odpověd je :“…ne, není…“.
Je to plošné bombardování. Zahrneme všechno, co se hodí – rotace, inverze, předklony, dáme tam trochu víc toho, co člověk nedělá tak často, přihodíme to či ono na vyvážení. Ono něco pro vždycky zabere.

A budeme to dělat každý den.

Ale každý den vám tohle všechno nemůźe udělat dobře. Něco vás zlepší, něco zhorší – a vy chcete dělat to, co vás zlepší, aby ste byli schopní dělat to, v čem jste teď horší.
I v té sestavě můžete dělat varianty – pootočit nohy, maličko jinak rotovat, zvednout zrak atp. – od čehož vás většina učitelů odradí, protože to prostě má vypadat nějak posvátně.

To samé je silový trénink. Vyvážený 3xtýdně, tlak a tah a dřep a něco. Ale co když nepotřebujete vůbec tlak. Nebo co když dneska potřebujete vertikální tlak, ale ne horizontální ? Protože jste včera celý den nesli batoh a na krku dítě, co už nemohlo, tak dneska je potřeba jiný vzor než normálně. Protože jste živý tvor a ne robot…

Kdybych se vrátil k cizímu jazyku, je to podobné. Pokaždé vás něco zlepší nebo zhorší. Jsou dny, kdy vám lépe půjde gramatika. Jsou dny, kdy se budete lépe učit slovíčka. Někdy bude lepší poslouchat a někdy číst. Ale pořád to bude angličtina nebo španělština nebo něco.

Trenér/učitel odhaduje podle toho co vidí a chápe a podle svých zkušeností. Ale jediný, kdo to může dobře posoudit je ten, kdo to vlastně dělá a kdo v tom těle bydlí.

Měkké tělo

Dudi Malka měl na Movement Campu dobrou hlášku…

Dudi Malka měl na Movement Campu dobrou hlášku…

„…soft body, soft floor…“

Tj. volně přeloženo – pokud se umíte dostatečně uvolnit a povolit, bude pro vás i tvrdá podlaha dostatečně měkká. A dokážete si na ní odpočinout.
Jestliže si tedy musíte podkládat tělo různě polštářky, aby váš znavený organizmus konečně vydechnul (a znám takové) – někde se něco pokazilo.
Dudi nám zadal i jedno zajímavé cvičení – do jedné dlaně vložit pěst. Obojí přiložit na břicho na pupík a lehnout si na to. Jak když si dáte tam dáte velkou bramboru.

Jak to popisoval Dudi :“…jako když přes jablko přehodíte hedvábný šátek a on v klidu to jablko obalí.“ – to zas moc nebylo, bylo to dost bolestivé, ale člověk si uvědomí hodně tenze, co v sobě nosí.

Ženy, co mají své dny, popř. jsou těhotné – tohle radši přeskočte, nedoporučuje se.
Zkuste a dejte vědět

Zápěstí a lokty

Jeden dril, který znám roky z Wing Chunu, kde byl součástí forem. Zajímavě to pracuje se zápěstím, loktem a vůbec celým předloktím. A pak taky s hlavou, hahahaha…

Jeden dril, který znám roky z Wing Chunu, kde byl součástí forem. Zajímavě to pracuje se zápěstím, loktem a vůbec celým předloktím. A pak taky s hlavou, hahahaha…
Nejdřív zkuste s nataženými lokty (a vůbec celou rukou) jenom hýbat prsty nahoru a dolu.

A potom zkuste nehýbat prsty, zakotvit je na jednom místě, ale hýbat zápěstím nahoru a dolu. Dobře to ruce protáhne.
Dost lidí má s tou druhou variantou dost problém 🙂, zkuste to a dejte vědět.

 

…zase ten číšník…

Cvičení, co jsem uváděl pár dní zpátky se dá hodně modifikovat a tím „zacílit na určitý problém. Jistě, „šálek s čajem“ se nám možná vylije, ale mě primárně zajímá rameno.

Cvičení, co jsem uváděl pár dní zpátky se dá hodně modifikovat a tím „zacílit na určitý problém. Jistě, „šálek s čajem“ se nám možná vylije, ale mě primárně zajímá rameno.

 


Zkuste to cvičení

  • ve dřepu
  • ve dřepu se závažím
  • přední části těla u stěny
  • dotek zadní části těla u stěny
  • vleže na břiše
  • vleže na zádech

 

Číšník se zátěží

Jakmile máte decentní rozsah ze cvičení ze včera, tak je potřeba ho zesílit. Jestli jste cvičili poctivě, tak jsou ramena silnější a mobilnější.

Jakmile máte decentní rozsah ze cvičení ze včera, tak je potřeba ho zesílit. Jestli jste cvičili poctivě, tak jsou ramena silnější a mobilnější.

Naložte si malinký kotouček a zase třeba 3×20 opakování. Opakujte několikrát týdně a vaše rotátorová manžeta vám bude zpívat operu.
Tohle není na maximální „funkční“ sílu (i když kdo ví), já to používám hlavně jako rehab/prehab. Maximum, s čím jsem to cvičil bylo 5 kg.

Číšník

Dneska jedno servírovací cvičení pro muže, když je ten den žen. Jestli vás bolí ramena, šup na to.

Dneska jedno servírovací cvičení pro muže, když je ten den žen – všechno nejlepší ženy naše 🙂.
Tak muži – dejte si na ruku talíř s večeří (co jste uvařili svojí drahé) a od teď servírujte jenom tak, jak je to dole na videu.
Je to prastaré cvičení na zdravá a mobilní ramena a dělám ho, co pamatuju (pár let už to bude 🙂. Má různá jména, já mu říkám číšník.
Podle toho, jak chcete cvičení zaměřit, tak existuje mnoho zajímavých variant (dneska jich dáme pár a zítra třeba taky, když bude zájem).
Nejdřív je malinký „číšník“, malý rozsah a primárně práce zápěstí. Potom větší chlapík, větší rozsah a už pracujeme s ramenem víc. A potom ještě větší. Pořád nehýbu s tělem, jenom s rukou, ale snažím se o co největší rozsah v rameni.
A potom největší, kdy člověk začne uhýbat i tělem. S tím nespěchejte, varianta 1) a 3) je pro mě osobně nejzajímavějśí.
Doporučuji hodně chodů (opakování), třeba 30-50 na každou stranu a směr.
Jestli máte někoho, koho bolí ramena nebo má ztuhlé trapézy a chodí jak golem (a nebo jako prevenci), tak mu to ukažte, bude vás mít moc rád.