Část vašeho nervového systému dokáže zrcadlit informace. A co nám brání se nezbláznit z těch všech vjemů a impulzů ? Naše tělo.
Když vidíme, jak si někdo píchá nožem do ruky, naše vlastní tělo vám dává signál (resp. je to právě absence signálu), že se to neděje nám. Mozek tím rozlišuje, že se „to“ děje někomu jinému.
Ale teď si představte – že nemáte ruku, třeba díky úrazu. Potom cítíte a vnímáte v mozku přesně to, co se děje druhému člověku (protože vaše vlastní tělo, kterému kus chybí, nedokáže poslat signál, že to není vaše ruka) !
Takže na jisté úrovni – na úrovni těch „zrcadlových neuronů“ – jsme skutečně všichni propojeni. Není žádná já. Na tělesné úrovni možná ano, ale pokud dáte tělo mimo – mezi neurony našeho mozku jsme…jednota.
Vedou se debaty o tom, jak moc je to prospěšné při učení, jak dokážeme výborně kopírovat ostatní. jak dokážeme chápat ostatní. Že právě tato zrcadla jsou jedním z důvodů, proč lidstvo tak vystřelilo – umíme se dobře učit a stačí nám něco vidět jednou a …
Ale jak jsem psal – musíme to trénovat, používat, ne jenom čumět do obrazovek.