Štítek: neurologie

Neuronová mapa

Nedávno jsem poslouchal chytrý podcast s jedním irským trenérem rugby. Chlapík velice pěkně mluvil o mozku. Pokud trénujete nějakou dovednost a ta je pro vás nová, zaměstnáváte velkou část mozku. Protože je to nové, používá se hodně energie, nevnímáte nic jiného. Je to ale náročné, takže jakmile to začínáte zvládat, zmenší se část mozku, kterou to používá. Začnete mít schopnost dělat další úlohu navíc. Už to není tak náročné. Časem se ta neuronová mapa, jak tomu říkal, ještě zmenší. A pak ještě a ještě. Ve finále se používá hodně malinký kousek ve srovnání s tím, kde se začalo. Mozek to na začátku hodně rozvíjelo, bylo to prospěšné. Byť namáhavé.

A za hodně dlouho se bude používat tak malá část mozku, že se ta dovednost začne zhoršovat. Protože už je to tak malé, ale zároveň tak „známé“, že to vlastně dlouhodobě degeneruje.

A to je odpověď na to, proč je potřeba učit se nové věci. Ty staré lehce měnit – ať už úhel nohou u dřepu nebo pohled stranou, používání jiného nářadí nebo zcela novou dovednost. Ta konstantní změna, ne moc rychle, ale ne moc málo – to je Ido Portal Method. Jediná specializace je pohyb sám.

Fascinujici, totálně fascinující

Nedávno jsem psal o jisté funkci našeho mozku, resp. neuronů. Teď jsem přišel na fascinující studii.

Nedávno jsem psal o jisté funkci našeho mozku, resp. neuronů (tady a tady). Teď jsem přišel na fascinující studii.

Jak jsem psal o mirror neuronech, tím jak jsme vlastně propojení a když nemáte končetinu, tak vlastně nemáte tu obranu mozkovou a citíte to, co ostatní…

Tak teď si představte, že někdo vzal skupinu lidí, co jsou po úraze páteře a nemohou chodit. Kompletně neovládající spodní končetiny. Navlékl jim na hlavu Oculus Rift, tj. set pro virtuální realitu (VR). A zároveň takový postroj na nohy, takže jim to hýbalo nohama. Experiment měl několik fází, ale jedna z těch věcí byla, podle mého klíčová, že když se v tom VR postroji podívali na svoje nohy, něco jim těma nohama hýbalo a oni viděli na té virtuální realitě jako svoje zdravé nohy, jak chodí. Takže mozek registrovat, „viděl“, že jde. A zároveň mechanicky jim nohama něco hýbalo.

Výsledek mi málem vyrazil zuby – všichni pacienti začali částečně znovu vnímat dotek, bolest, získali částečnou kontrolu na ovládáním vylučování, v nohou jim začala jinak proudit krev. Všichni mají změněnou diagnozů, z kompletní paralýzy na něco méně „totálního“.

Jinými slovy – někteří pacienti s podobnou diagnózou, možná, možná budou znovu ovládat svoje končetiny. Neuvěřitelné.

Studie je tady, pokud chcete lépe stravitelnou verzi tak tady je článek na Verge. A konečně dole je video. Přijde mi to jak nejlepší vynález hned po Internetu. Zvlášť po té, co jsem si to spojil s těmi zrcadlovými neurony.

Totální pecka.

Obrana mozku

Část vašeho nervového systému dokáže zrcadlit informace. A co nám brání se nezbláznit z těch všech vjemů a impulzů ? Naše tělo.

Část vašeho nervového systému dokáže zrcadlit informace. A co nám brání se nezbláznit z těch všech vjemů a impulzů ? Naše tělo.

Když vidíme, jak si někdo píchá nožem do ruky, naše vlastní tělo vám dává signál (resp. je to právě absence signálu), že se to neděje nám. Mozek tím rozlišuje, že se „to“ děje někomu jinému.

Ale teď si představte – že nemáte ruku, třeba díky úrazu. Potom cítíte a vnímáte v mozku přesně to, co se děje druhému člověku (protože vaše vlastní tělo, kterému kus chybí, nedokáže poslat signál, že to není vaše ruka) !

Takže na jisté úrovni – na úrovni těch „zrcadlových neuronů“ – jsme skutečně všichni propojeni. Není žádná já. Na tělesné úrovni možná ano, ale pokud dáte tělo mimo – mezi neurony našeho mozku jsme…jednota.

Vedou se debaty o tom, jak moc je to prospěšné při učení, jak dokážeme výborně kopírovat ostatní. jak dokážeme chápat ostatní.  Že právě tato zrcadla jsou jedním z důvodů, proč lidstvo tak vystřelilo – umíme se dobře učit a stačí nám něco vidět jednou a …

Ale jak jsem psal – musíme to trénovat, používat, ne jenom čumět do obrazovek.

Zrcadlo, zrcadlo…

Lidský mozek obsahuje 21 miliard neuronů. A 20 procent těch neuronů umí něco extra speciálního.

Lidský mozek obsahuje 21 miliard neuronů. Každý neuron může reagovat s jiným neuronem, takže kolik je možných kombinací – hodně. Fakt hodně. A cca. 20 procent neuronů umí něco extra speciálního. Co ?

Takový neuron se aktivuje, když něco děláte. Těch speciálních 20 procent to dělá taky, ale taky se aktivují i v případě, že vidíte konkrétní aktivitu. Nejenom když to děláte, ale i když to vidíte.

Tj. vidíte někoho, jak dělá stojku a někde ve vás začínáte bezděky simulovat, co a jak ten člověk asi dělá. Zrcadlíte tu akci. Ty neurony se jmenují „mirror neurons“, zrcadlové neurony.

20 procent vašeho mozku tedy „cítí“, vnímá, chápe (a učí se) určitou dovednost – a stačí, že se se na to díváte. Máte ten samý pocit. Aktivují se ta samá centra, jako když to děláte vy sami.

Proto dokážeme chápat, co cítí druhý člověk podle jeho výrazu. Proto někdo dokáže odhadnout a předpovědět, co jiný člověk udělá – protože skoro neustále děláme simulace. A dá se to jistě zlepšit – když to budeme trénovat. Tohle jsou (možná) ti starší borci, kteří si jdou s někým zaboxovat – sice už to neudýchají, nemají možná fyzičku, ale každý úder už viděli milónkrát a „přečtou“ člověka velmi rychle a jakoby věděli, co ten druhý bude dělat.

A oni to vlastně vědí.