Co má společného noc a den ? Uvolněnost a ztuhlost ? A co ten naviják ?
Inu dole na chodidle je něco, co se jmenuje plantární fascie. Je to v podstatě kabel (celá smečka kabelů), která vede od paty k prstům.
Vzpoměňte na příspěvek, který jsem psal o palci a jeho mobilitě. Ten „naviják“, anglicky windlass, se vztahuje k mechanismu, který funguje práve díky schopnosti palce (i prstů, ale palec je dominantní) se ohnout. Windlass je utažení nebo natažení provazu nebo kabelu.
Celý ten mechanizmus je kritický pro správnou chůzi a běh.
Zvažte následující – noha, chodidlo, musí být a jednu stranu pružná. Když na noze stojíte, poskakujete, přenášíte váhu, tak vaše chodidlo hodně ztlumí. Oblouky, klenby na noze fungují jako pružina, jsou relativně měkké a noha se „deformuje“. Když stojíte, klenba je nižší, protože fascie dole je natažená, dlouhá. Kdyby tam ten „kabel“ nebyl, tak prsty odjedou dopředu a celý oblouk se zhroutí.
Pak uděláte krok – začnete přenášet váhu dopředu a na prsty. Chodidlo se zvedá. A ten „kabel“ dole se začne víc a víc zkracovat, natahovat a zpevňovat (natahuje se kolem kloubů prstů – naviják). Tím se zvětší oblouk klenby. Noha je mnohem stabilnější, pevnější a lze se na ní postavit a opřít se o ní. Neztrácí se síla, protože ta noha postupně ztuhne a „nepropadá se“.
Celá struktura je elastická, takže natáhnete pružinu a pak jí pustíte. Je to jedna z součástek, které při chůzi nebo běhu šetří energii, protože recyklujete to, co do toho vložíte.
Zkuste se postavit na nohy, dívat se ze strany na chodidlo a pak pomalu začít zvedat palec. A uvidíte, jak se pomalu zvedá i celá klenba, celý ten oblouk. Fantastický mechanizmus.
Je to jenom malé kolečko v našem celém těle, ale chápete, jak je to úžasné ?