Ido Portal Movement Camp, Phuket 2015 (díl druhý)

Ido Portal Movement Camp v Thajsku v roce 2015. Reportáž z místa činu, druhý díl.

V minulém článku o Movement Campu 2015 jsem se celkem rozepsal, takže jsem to celé rozdělil na dvě části. Dnes to dokončíme.

„Zapomeňte na vášeň. To je slabý koncept. Musíte být posedlí.“

Ido Portal

Co se učilo ?

Minule jsem ve zkratce popsal, co zahrnovalo „Out there“, to, co učil Ido Portal. Zbývají nám tři další skupiny.

Elements

Duo J&J (John Sapinoso a Josef Bartz) učili dohromady „Elements“. Jediná venkovní záležitost, kloubouk dolů protože učili celou dobu venku, ve vedru a vlhku, od rána do noci. Jejich pitný režim musel nabýt epických rozměrů.

Elements bylo něco jako parkour pro začátečníky :). Skoky všeho druhu – do dálky, do výšky, do hloubky. Běh, sprinty, technika běhu, různé drily na běh, elasticitu, rovnováhu. Kotrmelce, visení, opět využití elasticity ve shybech a visu. Plus jsem se trochu houpali na kruzích – BAS a SAS, tj. sílu ohnutých rukou (shyby, dipy, muscle-ups) a SAS, tj. sílu v napnutých rukou (drily, které vedou k front leverů, planche atp). Muscle-upy na zeď, shyby na zdi zase hromady skoků.

Lezli jsme po zábradlí, na čas i vytrvalost. Byl jsem ve skupině s Idovou maminkou, Havivou Portal. Můžu vám řict, že když je člověk úplně hotovej, je mu horko, má spálenej nos, všechno ho bolí a už se mu nechce – a pak zvedne hlavu a vidí jak Haviva (64 let) balancuje na zábradlí, tak se zastydí a jde znovu do akce :). Málokdy to bylo tak znát, jako při „Elements“ – venku, je horko jako blázen a my tam běháme po stadiónu sprinty, skáčem schody a tak. A Haviva běhá a skáče a balancuje a všechno. Inspirace, velká inspirace.

Jinak kdo ještě neviděl tohle video, tak se to vyplatí. Haviva Portal a její trénink ve věku 64 let.

J&J jsou oba naprosto famózní a pozorovat je při práci, výuce a výkonu je velká inspirace. Když Johny skočil něco přes 3 metry z místa, snožmo, s malým zhoupnutím a naprosto precizně přistát na milimetr přesně, naprosto tiše na špičkách – zážitek, husí kůže a všechno. Josef velmi pěkně vysvětloval všechny drily, s humorem jemu vlastním a stoickým klidem. Jeho balanční hry a dovednosti mi připoměli knihu Franka Forensiche a on ho pak v závěru zmínil jako velkou inspiraci a zdroj (tj. vyplatí se vždycky dát správný kredit, kde je potřeba. Někdo to mohl číst taky :).

Flirting with AleXIS

Tak nějak mi docházejí synonyma na nejrůznější komplimenty. Shai Faran je vynikající moderní tanečnice a jeji lekce byla, ostatně jako u všech ostatních lektorů, highlightem Movement Campu. Její výuka byla zaměřená na mobilitu, schopnost pohybu, práci s klouby, pružnost páteře. A na vnímaní hudby. A spontálnost. A kreativitu. A vůbec – tohle byly úžasné lekce. Pokud mluvím o mobilitě, nemám na mysli strečink (v jakékoliv podobě), ale pohybové schopnosti, schopnost se dobře a jakkoliv hýbat.

Skutečně hodně jsme pracovali s páteří a bylo to příjemná práce. Kdybych neměl v podtitulku stránek „Pohyb je život“, tak bych tam asi měl „páteř je život“. Bolavá záda, ztuhlá záda, záda bez pohybu a života – to není dobré. Naproti tomu pružné a mobilní obratle, co jsou poskládané do celku, který se zove páteř – to je lahoda.

„Jediná zakázana pozice je teď neutrální páteř.“

Shai Faran

V hodinách se Shai jsem skoro cítil, jako by mi někdo masíroval páteř „zevnitř“, jak se mi vrací do zad dávno zapomenuté pocity a otevírají se rozsahy, které jsem dávno zapomněl (jako já nejsem úplně tuhoň, ale tohle je jiná dimenze). V současné době je právě obsah lekcí se Shai nedílná součást mojí denní praxe. Cca. 30 minut denně, uvídíme co se stane za pár měsíců. Stejně tak jsem začal postupně tohle téma učit svoje žáky, protože je to, podle mého, fantastická věc.

Dělali jsem i hodně lokomoce, přesunování a pohyb, ale trochu jinak, než jsem to znal od Ida a právě tohle „trochu“, byla dost a dost velká změna.

Postupně jsme dávali principy a rozsahy dohromady a pak jsme se, krok za krokem, začali víc a víc hýbat dost spontálně a otevřeně…. A bylo to super. Poslední hodina, když člověk viděl a vnímal ten posun, byla zážitek.

Jednou jsem tam poznamenal :“Shai, ty nás učíš, jak si vybudovat svobodu.“ A tak to bylo – umět se dobře hýbat, znát limity s nimi pracovat. Postupně si hranice měnit, nijak násilně, ale, ehm, posilovat, různé rozsahy a tvary, kroky variace. Vědět, co zvládnu a co ne. Kam až mohu jít a kde se zastavit. A to tak nějak člověk potřebuje ne ?

S Shai nemám fotku, ale jukněte na tohle video (a její stránky nahoře), trochu vám to možná napoví.

Re-Move Search

Odelia učila téma, které podle jejích slov tak nějak propojovalo jednotlivé kusy toho, co se ona sama učí. Co je tou „nití“, která spojuje stojky a lezení a mobilitu a pružnost a sílu a obratnost… ? Co je společné téma a tak to vlastně pospojovat ?

Takže jsme hodně lezli po zemi, hodně zkoumali detaily, pozice, směr, ruce a nohy. Hráli jsme super zábavné hry, které vám zamotají tělo i hlavu a při kterých začnete pracovat na pohybu tak, jak to asi zatím neznáte. Proč hlavu ? Protože mozek… někdě dole o tom budu psát víc.

Odelia je úžasný učitel, vidí detaily a dokáže je vysvětlit, změnit, ukázat. Několik lekcí jsme postupně pracovali na malých progresích, detailech, nacvičovali jsme něco, co se ve finále spojilo do větších a větších pohybů a vypadly z toho 4 vcelku dost komplexní přesuny po zemi.

Metoda, jak vykopnout ve volném prostoru do stojky, byla mnohem lepší, než jak jsem se to naučil já, takže změna a od teď to učím takhle (ostatní i sebe). Ale na MC mi to pěkně zamotalo hlavu, protože vyměnit jednu metodu za druhou není uplně snadné a někde uprostřed jsem neuměl ani jednu – ta stará se pletla s novou a připadal jsem si, jak truhlík.

Teď už to trochu začíná zase fungovat 🙂

Vynikající hodiny – „staré“ téma, ale úžasně rozebrané, vysvětlené, pozměněné, posunuté mnohem dál.

zluta-skupina-a-odelia

Přednášky a představení

Víceméně každý večer jsme měli představení, přednášku nebo diskuzi. Jednou mluvil jenom Ido, jednou byl kulatý (byl placatý, ale jakoby kulatý 🙂 stůl se všemi učiteli, někdy představení. A právě ta představení vám stručně popíšu.

„Jsme zbraň masového tvoření.“

Ido Portal

Shai

Shai měla představení a tančila asi 20 minut. A až pak nám vysvětlila svůj koncept a výzkum „Druhá volba“, kdy si člověk při pohybu (tanci) uvědomí, co chce dělat, vědomě to pochopí a neudělá to.

Udělá něco jiného. Jinou částí těla, s jinou formou, pozicí, tvarem… A že takhle právě teď tancovala. FTW ? Neskutečný.

Když si postupně uvědomíte co to znamená – to je seriózní, seriózní výpočetní výkon, který musím mozek mít. Co musí všechno ovládat, na co myslet a jak reagovat. Shai zmiňovala, že se jí ten koncept začal promítat do života, takže si začala naprosto přesně uvědomovat co dělá, jak, kdy a začala to měnit (druhá volba) – a díky tomu objevovat jiný život a schopnosti. „Teď a tady“ ? Na 110%.

Stephen Jepson

Stephen byl jedním z hostů letošního MC a je to super chlapík. Hned první den jsem mu pochválil jeho ultra-excentrické barevné brýle a dali jsme se do řeči. Je mu 78 let, celý život se věnoval keramice, tvorbě keramiky, Je to univerzitní profesor, vydal několik knih a DVD. Taky sportoval, ale žádná obscese (na Facebook dal fotku, jak vypadal v 25 a celkem dost vazba to byla :). No a teď je to pohybový nadšenec. Je vcelku jasné, že se v tomhle věku nemůže pouštět do světových rekordů, ale je na tom pohybově velice, velice dobře. Žongluje, hází nože, balancuje, kope si s míčkem, jezdí na skateboardu.

„Každý týden se naučte něco nového, novou dovednost. Mozek musí pracovat.“

Stephen Jepson

Ono to „z dálky“ může vypadat jako cirkusové triky a možná i jako hlouposti, ale ve finále jde o víceméně, životně důležitou praxi. A to doslova. Když nemáte koordinaci a rovnováhu, spadnete. Když se nevypořádáte s tím, že se vám zatočí hlava – spadnete. A když spadnete, v jeho věku, tak se často zraníte. Stephen nám citoval statistiky a je to dost blbé – když někdo v tomhle věku spadne, tak to je fatální. Buď okamžitě nebo do jednoho roku (protože člověk leží po operacích a tak).

Takže rovnováha, koordinace – správná práce mozku a CNS je klíčová. V době kdy většina lidí jeho věku sedí na gauči Stephen jezdí na skateboardu a vymýšlí si nové hry a výzvy.

Podívejte se na něj sami – Stephen je třída, chtěl bych mít jeho vitalitu až mi bude 78.

>

Možná vám to přijde úsměvné pokud je vám třeba 25, ale jeho schopnosti a bystrý mozek jsou, na jeho věk fenomenální. Zcela vážně uvažuji, že ho „dovezu“ do ČR a udělám s ním seminář, protože zatímco se tady různě dohadujeme, co je vlastně potřeba v pokročilém věku (síla ? obratnost ? stojka na jedné ruce ?), tak on to tak nějak ví už teď. Jeho koncept se jmenuje „Never leave the playground“ – „Nikdy neopusťte hřiště“. Takže hrát si, zkoumat, zlepšovat, učit se nové věci.

Martin Kilvády

Martin je tanečník, učitel, choreograf, součást uskupení „Les SlovaKs“. Je to fajn týpek, kterého si skoro nevšimnete, když někde sedí a pozoruje svět kolem :), ale když se začne hýbat nebo mluvit, tak není k přehlédnutí. Jeho vystoupení bylo dost, řekl bych, šokující a ve velkém kontrastu s tím, co člověk normálně zná.

Pokud člověk nechápe moderní tanec, tak ho musí „nakoukat“. Natrénovat se na to. Tanec nemusí být nutně něco ladného, harmonického a něco, co lahodí oku. Ptal jsem se Martina, co je to vlastně pro něj tanec a po chvilce zamyšlení řekl, že něco jako pohyb, který v něm vyvolává emoce. Jakéhokoliv druhu.

Jeho vystoupení a mluvený projev provázely výbuchy smíchu, protože ten člověk byl… jinde :). Jinde než účastníci Movement Campu a bylo to zajímavé zrcadlo. Když se někdo z davu ptal na tréninkové metody a Ido a jeho tým mluvil o programech a opakováních a přísném režimu, Martin tak jako koukal a potom řekl něco jako :“…tak mně tohle přijde jako totální šílenství, já nic takhle nedodržuju, když to bolí tak to nedělám a když mě to nebaví, tak přestanu…“.

Mluvil o pocitech, o emocích, o kvalitě pohybu, o tom, jak ho vnímat. O shybech a křečích, o stojce a kruzích, improvizaci. O práci s třemi „S“ (size, strength, speed – rozsah, síla, rychlost).

Bylo to velice, velice lidské. Upřímné. Milé. Nezapomenutelné. Jsem moc rád, že tam Martin byl.

Poznámky

Něco málo poznámek, které je ještě potřeba dostat na papír (blog).

Mozek

Nějak jsem si hodně tenhle MC, možná díky i Stephenovi Jepsonovi, uvědomil, jak moc je důležitý pohyb, ale vlastně hlavně pro to, jak rozvíjí mozek. Bez mozku a CNS jsme jenom hromada svalů, šlach, krve, kostí a tkání. Ale mozek všechno ovládá, řídí. Jak Ido, tak Stephen, tak spoustu dalších učitelů zdůrazňuje pohyb, ale taky komplexitu pohybu. Mozek je klíč k pohybu, koordinaci, schopnosti se hýbat.

Vaše hlava vás uvolní nebo zamkne, vaše hlava zvedne nohu nebo jí položí a vaše hlava zareaguje, když budete padat (nebo taky ne :).

Takže se hýbejme, ale jakmile je něco OK, začněte pracovat na komplikovanějším pohybu. Stejně tak se pravidelně učte nové věci a dovednosti (nezní vám to stejně, jako originální a původní CrossFit motto : „…pravidelně se učte a hrajte nové sporty a hry…“ ?). Protože to vám, v dlouhodobém horizontu zajistí zdraví, tělo a hlavně tu schopnou hlavu. Pokud si budujete silný motor, bude dost nanic bez schopného řízení.

„Komplexní dovednosti se dobře mapují na jednoduché. Naopak už to tak moc nejde.“

Ido ve svém učení upřednostňuje (v určitých situacích) komplexitu před větší vahou a kdyź se podíváte na jeho výsledky (a výsledky jeho žáků), tak to má asi smysl, ne ?

Hudba

Každý z učitelů na MC měl svojí hudbu (kromě chlapců z Elements, protože to bylo venku) – elektronická, rytmická, zasmušilá, hity z 80-tých let, alternativní, totální psychodelická hudba, rock, folkór, vážná hudba, etno, trance. Velká inspirace a součást výstupu z MC je nový playlist :).

Alfa Dog

Jak jsem již poznamenal na Facebooku, tady jsem rozhodně nebyl za alfa-psa :). Ani beta-psa. Možná někde uprostřed bych dostal místečko, ale některé exempláře lidského druhu, co tam člověk viděl (jak muži tak ženy), byly z jiné dimenze. Ať výkonem nebo vzhledem. Všechna čest, biju hlavou o zem, nejsem hoden a tak dále a tak dále.

Závěrem

Movement Camp 2015 byl, zase, život měnící událostí. Jak Ido sliboval, přinesl víc otázek než odpovědí. Kromě toho, že jsem poznal spoustu fantastických, stejně smýšlejících lidí, jsem si zase hodně uvědomil – na čem pracovat, na čem ne. Co víc prozkoumat a jaké knihy přečíst.

Z jakého „šuplíčku“ vylézt a který se snažit otevřít. Množství informací, která jsem tam do sebe „nasávali“ bylo enormní, dopsal jsem tam další zápisník – plno myšlenek, názorů, obrázků a dalších otázek :).

lotos

Můj další úkol – asi skoky a sprinty, tj. to, co jsme se učili na „Elements“. Pracuju už dlouho na BAS/SAS, tj. všechno možné na kruzích a hrazdě, front-back levery, side flag, muscle-upy, shyby a tak (a budu v tom pokračovat). „Občas“ dělám dřepy a deadlifty. Mám decentní mobilitu, stojku a locomotion.

Ale moje explozivita a rychlost je totálně nanic, připadal jsem si jak slon v porcelánu. Takže jeden z úkolů je začít víc běhat a skákat. Často, rychle, přesně.

No a potom taky ta pružnost páteře a nové vzory na lokomotion, stojka na jedné ruce (mám pocit, že bez toho na další MC nemůžu :). A Idova praxe v generování rychlosti, elasticitě. A potom a potom a potom…

Je toho dost, je potřeba udělat projekt a na ten se soutředit. o tom to je – práce na sobě nikdy nekončí. Je velké množství témat, na kterých se vyplatí pracovat a zkoumat.

Mám celkem dobrou možnost srovnání, jak se lidé mění v čase. V Singapuru jsem poznal dost lidí a jak si je tak člověk sleduje na Facebooku občas, to jak se vypracovali je v některých případech neuvěřitelné. Je jich víc, všichni cvičí jako on-line studenti u Ida.

Až poslední den jsem chvilku, doslova mezi dveřmi než jsme se rozloučili, mluvil s Jonathanem z Dubaje. Na Facebooku není moc vidět, žádný masivní motivační fotky nebo videa. Jeho proměna je obrovská (a nemyslím vzhled, ale schopnosti, neskutečnou sílu), když jsem se na něj nedávno koukal na Youtube, tak jsem dlouho mlčel, fantastické (právě proto, že vím jak to vypadalo ve 2013). Tak jsme povídali, já mu pochválil jeho progres. Ptal jsem se ho, jak to dokázal a on odpověděl :“Prostě jsem sklopil hlavu a dělal jsem, co bylo potřeba.“

Takže sklopite hlavu a dělejte, co je potřeba. A budete super.

Ido Portal Movement Camp, Phuket 2015 (díl první)

V dubnu se v Thajsku uskutečnil historicky čtvrtý Movement Camp. Jaké to bylo ? Mega dobrý.

V dubnu se v Thajsku uskutečnil historicky čtvrtý Movement Camp. Jaké to bylo ? Mega dobrý.

tricko-movement-camp-2015

Co to je ten Movement Camp

Movement Camp je akce, kterou každý rok pořádá Ido Portal (tedy minulý rok to nebylo…).
Movement Camp není tréninkový kemp, akce, kde se maká na fyzičce nebo se připravujete na zápas. Je to akce, kde se vám do hlavy dostanou nejrůznější myšlenky. Je to o tom, že se vystavíte novým metodám, nápadům, postupům, někde začnete skoro od nuly, někde máte základ. Movement Camp je akce, která přinese víc otázek než odpovědí. A tak mi to naprosto vyhovuje.

„Movement Camp je akce, která přinese víc otázek než odpovědí.“

Ido Portal

Ido není z těch, kdo „dává lidem rybu“, ale učí je rybařit. Majorita populace je zvyklá nejen na rybu, ale na předžvýkanou rybu. Ido vám žádnou rybu nedá. A už vůbec jí nepředkouše. Ale naučí vás rybařit, vysvětlí vám proč chodit na ryby. A je to fantastický učitel rybaření.

Není to pro každého a to prosím neberte nijak elitářsky, ale populace s atrofovaným čelistí bude možná z Ida trochu zmatená. Nejsou to přesné návody a protokoly (i když to Ido taky umí, ale nechce to dělat), ale myšlenky. Přístup. Názor. Konstantní se vystavení něčemu, co mi nejde.

„Když se jednou podíváte do továrny na párky, přestanete jíst párky. Když pochopíte, jaká dřina stojí ze touhle dovedností, možná to nebudete chtít umět.“

Ido Portal

Účastníci

Stejně jako v Singapuru, složení bylo pestré – boxeři, MMA bojovníci, escrimadores (hello Clare :), tanečníci, bežci a kettlebell experti, fotbalisti, CrossFit borci, fitness učitelé, joga a pilates instruktoři. A pak spousta „moverů“. Lidí, kteří se snaží, stejně jako Ido, být všestranní a dobře se hýbat, hledat společnou nit. Pohyb. Pracovat na svých dovednostech a neujíždět si na několika vzorech. Lidech, kteří jdou často za hranici toho, co je „normální“. Ale co je dneska normální… Nic 🙂

Předloni mělo pár lidí dobrou stojku, letos jí měl skoro, skoro každý a hromada lidí stojí na jedné ruce skoro rutinně. Úroveň znalostí se zvětšuje.

Proč jsem jel znovu ?

Movement Camp byl letos v Thajsku, na Phuketu v areálu zvaném Thanyapura. Je to sportovní centrum a je … obrovské. Je tam velký atletický ovál, několik bazénů, masáže, posilovny, sály na výuku, přednášky, velká jídelna, masivní ubytovací kapacity atp. Má to 23 hektarů. Bylo nás tam 120 a víceméně jsme se tam ztratili 🙂

Thanyapura v noci

Byl jsem na Movement Campu (dále jenom MC) v roce 2013, nicmnéně bylo mi dost jasné, že se nemůže učit zase to samé. Někdo bude úplný začátečník, ale já se nepotřebuju učit základy jak dělat stojku nebo muscle-up. Takže po prvním zamítnutí, že „…mám co cvičit a nepotřebuju víc…“ jsem nějakou dobu dumal a pak se přihlásil, znáte to. Byla to moje pátá akce s Idem, takže jsem tušil, že dostanu zase trochu dalšího, nového materiálu.

Byl to omyl – dostal jsem toho hrozně, hrozně moc.

Logistika

Stejně jako v Singapuru, ubytování v areálu, jídlo taky, na přesuny někam jinam není čas. Program začíná v 7:00 snídaní. v 8:30 začíná první blok cvičení. Střídaly se krátké dny, tj. 5 hodin cvičení a dlouhé dny – 7,5 hodin (ale často se přetahovalo, takže třeba 9 hodin). Večer po cvičení a jídle bylo buď představení, přednáška nebo diskuze, konec v 22:00. Celý den totálně vyplněný.

Malá odbočka – měl jsem pár dotazů, jak jsem se na MC připravoval. Můj denní režim je v současné době cca. 2 hodiny vlastního tréninku. Moje dcerka měla ale zánět v dásních, jak jí rostou zuby, takže jsem týden před MC skoro nespal, což mi rozhodně nepřidalo. Výhoda byla, že jsem neměl absolutně žádný jet-lag. Spal jsem jak zabitej, kdy se dalo a hned, jak se dalo.

Jídlo bylo stejně jako minule formou bufetu, výborně vařili a systém „sežer co můžeš“ je na podobnou akci ideální. Dva druhy masa, rýže, nudle, zelenina syrová, dušená a na másle, ovoce, kokosové mléko, smoothies a kafe (hmmm, hnědá voda…). Všechno bio, žádné pečivo, mouka nebo lepek. Každé jídlo pro mě představuje jeden plný talíř masa, jeden talíř rýže s chilli nebo nudle a jeden talíř zeleniny. A pak ještě ovoce. A možná ještě smoothie navrch :).

Na obrázku je svačinka :).

Svačina na Movement Campu 2015

Takže hromady, hromady jídla. Neviděl jsem nikoho, že by se nějak šetřil, ba naopak. Častým jevem byl hlad 30 minut po podobném jídle – spaloval jsem všechno jak buldozer a normálně mi kručelo v břiše (jako 9 vrchovatých talířů jídla denně ? :).

Na rozdíl od Singapuru jsem se vybavil suplementy – protein, BCAA, magnesium, zinek a kloubní výživa. Neponechávám už nic náhodě :). Zatímco v Singapuru jsem byl totálně rozsekaný, bolavý (hodně akrobacie, gymnastiky na kruzích a hrazdě, front levery, planche a různé shyby a kliky), tentokrát mě skoro nic nebolelo, ale hodně se mi vybíjela baterka. Byl jsem hodně unavenej a jak se to akumulovalo, poslední den už jsem neměl ani chuť na jídlo :).

Byli jsme rozděleni na 4 skupiny a ty rotovaly mezi jednotlivými učiteli.

Co se učilo ?

Než je začnu všechny popisovat – všichni, všichni učitelé bez vyjímky jsou světová třída. Každý jinak, každý s jiným smyslem pro humor, pro detail, analýzu nebo s jinou fyzickou schopností, ale nemůžu než sklopit hlavu a tiše se učit. Fantastická záležitost

Out there

Ido učil něco s názvem „Out there“. Jak sám řekl : „Vymyslel jsem názvy těch skupin, patentoval jsem si je a teď si je můžete koupit za 39.99 USD.“ Myšleno jako vtip…

Co to ale bylo „Out there“ ? Idova nová oblast výzkumu a zájmu – generování rychlosti, síly, využívání elasticity, práce s drily z boxu, stepu (jako step-dance), bojových umění, přírodních nauk atp. Je to trochu abstraktní, ale když nám první den vysvětlil slovníkem západního člověka, co je to chi (nebo ki), jak proudí, jak to funguje a popsal to během 10 minut, tak mi spadla brada. Nejsem teď už nijak aktivní v bojových uměních, ale byla to důležitá součást mého života, takže o tom něco vím. Ale to, jak to vysvětlil Ido – neskutečný.

„Musíte to umět předvést, musíte to umět vysvětlit a musíte to umět naučit.“

Ido Portal

Ten člověk je velice, velice metodický, vnímavý a má schopnost analyzovat malé, přehlédnutelné detaily. Stejně tak zná velice dobře svoje tělo, umí učit, vysvětlovat, předvést. Umí se podívat na nové téma a „nasát ho“, zanalyzovat a předat. Moje brada je pořád dole…

Takže to vysvětlil a pak to taky Ido patřičně předvedl, už jsem kousky viděl v Berlíně na Internshipu. Údery, kopy, pohyby. Jsou to neskutečné rány, klepe se celá místnost a tu pecku člověk slyší. Ne jako tričko, které se zaklepe, ale prostě to práskne jak hrom – do všech směrů, rukama nohama, jakkoliv. Mega-bomby. Viděl jsem dost lidí bouchat, ale tohle fakt ne. Jestli to umí použít v boji ? To je věc jiná, ale nemám důvod si myslet opak. Určitě ano.

Takže nám popsal „proudění chi“, pak to předvedl a pak nás to učil. Dýchání v boji, při generování síly, při úderech atp. Na MC bylo dost fighterů, byl tam kluk, co měl kontrakt s StrikeForce, dalších XY lidí co měly zkušenosti nebo se aktivně perou – všichni se shodli na tom, že tohle je vyjímečné. Dost vyjímečné.

„Můžete cvičit chi-kung 20 let a nic se nestane. Nebo víte jak na to, chápete co se v těle děje a stane se to za měsíc.“

Ido Portal

Hodně jsme se hýbali na hudbu, do rytmu, procvičovali jsme různé vynikající „bojové hry“ – pro vzdálenost, postřeh, rychlost, lehkost, koordinaci, komplexitu pohybu… Pohyb :). Nejednou jsem si vzpomněl na Konfucia.

„Nikdy nedávej meč někomu, kdo neumí tančit.“

Konfucius

Procvičovali jsme hodně typů kroků, rychlost v pohybu, přechodech, koncepty náhlé změny směru, rychlosti. Jak to udělat rychleji, než to dokáže svalová síla a nervový systém. Ido to opět vysvětlil tak, že jsem to jednak pochopil, jednak jsem nepochopil, jak to dokáže takhle dokonale předat.

Pro boxery, bojovníky všeho druhu, MMA zápasníky, pro tenisty i fotbalisty…pro každého, tyhle koncepty jsou „zlato“.

Ido zmiňoval, že často za ním někdo z profi sportovců přijde a chce „větší sílu“. A většinou ten člověk nepotřebuje sílu (protože kontrakce už umí), ale umět se lépe hýbat. Uvolnit. Generovat rychlost. Sundat nohu z brzdy. Lepší pohyb…

Na Movement-X v Praze (musím teprve napsat reportáž) Ido takhle mluvil o tenistovi, který chtěl větší sílu na back-hand. A pak Ido ukázal svůj back-hand. Každý, kdo tam byl mi potvrdí, že to byla neskutečná šlupka. Ale s činkou nebo zvedáním vah to nemá co dělat. Naopak.

Pro mě Ido rozhodně „překročil vlastní stín“. Gymnastické dovednosti, stojky, lezení po zemi – to už tady je a on to učí dlouhé roky. Tohle je ale něco úplně jiného, nového. A je to super.

Ido je Učitel.

Zápisník, voda a smoothie

A zbytek…

… bude příště. Co učil Johny a Josef, Shai nebo Odelia. Jaký mám úkol a co jsem si z Movement Campu odnesl. A co nám ukázal Martin Kilvády nebo Stephen Jepson, oba úžasní hosté s přednáškou a poselstvím pro budoucí generace :).

Ido Portal Movement Camp, Singapur 2013

Před pár dny jsem na Facebooku viděl video, kde jsou k vidění ukázky cvičení jednoho děvčete, které jsem poznal v Singapore. Bylo to na akci zvané Movement Camp 2013 a já si uvědomil, že jsem o tom nikde nepsal, takže tady to je.

Před pár dny jsem na Facebooku viděl video, kde jsou k vidění ukázky cvičení jednoho děvčete, které jsem poznal v Singapore. Bylo to na akci zvané Movement Camp 2013 a já si uvědomil, že jsem o tom nikde nepsal, takže tady to je.

tricko z Movement Camp 2013

Minulý rok jsem byl z jedním z 80 nadšenců, kteří se sešli na přelomu července a srpna v Singapuru na události zvané Movement Camp 2013. Camp pořádá Ido Portal a je to týden plný pohybu, výuky, různých lekcí, sdílení zkušeností a postupů, navazování přatelství, ale hlavně, hlavně to je super zábava.

Zábava… Pokud definujete zábavu jako 6 hodin dřiny denně, pak ano, pak se můžete královsky bavit.

Ego a cesta

Poprvé jsem se s Idem setkal osobně v Německu (psal jsem o tom na KB5), tuším v únoru 2013 a jeho názor na pohyb, kvalita výuky i jeho osobnost – všechno na mě udělalo obrovský dojem. Když jsme po tréninku na večeri probírali všechno možné a nemožné a Ido zmínil Movement Camp… No dokážete si asi představit, co mě hned napadlo, ale pak jsem to vymazal z hlavy. V Singapuru už jsem před dlouhou dobou byl, ale je to děsně daleko, člověk tam letí dlouho, mám už rodinu a nechce se mi být bez nich.

Nicméně v hlavě se mi to pěkně uleželo a rozhodnul jsem se vyrazit (a svojí roli určitě sehrála i moje ješitnost a Idova poznámka, že se dobře hýbu a v Singapuru bych určite neměl chybět). Hmmmm, to ego…

Takže jsem poslal přihlášku a když mi za pár dní přišlo že jsem přijat, obratem jsem zabookoval letenky směrem Singapur a bylo to.

 Singapur

Movement Camp se odehrával na univerzitní půdě, kde jsme bydleli, jedli, spali a cvičili.
Program můžete vidět na obrázku

movement_camp_2013_program

Každý den bylo 6 hodin pohybu, 3 ráno a 3 odpoledne a každý den večer 1.5 hodin přednášek. Rozděleni jsme byli do 3 skupin a ty postupně v týdnu rotovali mezi třemi různými „stanovišti“.

Locomotion

Stanoviště jedna „Locomotion“ – učitel Ido Portal. Procvičoval se pohyb, „locomotion“, různé vzorce pohybu na zemi inspirované zvířaty, dětmi, bojovým uměním, tancem a vůbec vším možným. Jedním z atributů, který odlišuje Idovo vnímaní plazení, lezení a pohybu vůbec je kvalita (a tím nemyslím techniku). To, co chtěl po nás chtěl byl kvalitní pohyb. S kontrolou, grácií, elegancí.

Lezli jsme po zemi hodiny a hodiny a tvrdit, že to bylo namáhavě je seriózní podcenění situace. Kdo byl na mých seminářích o Pohybu, ví o čem mluvím. Učili jsme se spoustu, spoustu zajímavých vzorců a kombinací, které jsou nejen obtížné, ale slouží jako dobrá křížovka pro mozek a síla kterou z nich získáte je…velká. Funkční. Přirozená a univerzální. Velká pozornost se věnovala „nesprávným“ pozicím, kotrolovanému zatížení kloubů v pozicích, které jsou pro tělo potencionálně nebezpečné, ale procvičovat je je z mnoha pohledů nesmírně důležité.

„Takže ty uděláš dřep na jedné noze ? Tak vítej v mateřské školce…“

Ido Portal

Ido hodně mluvil o svojí filozofii pohybu, proč by se člověk měl hýbat, kde a jak. Jak důležitá je v pohybové praxi improvizace, nebezpečí, námaha, síla a mobilita. Ido nemá moc v oblibě pasivní stretching, ani takové ty válečky (foam roller), po kterých se člověk kutálí a jako se tím protahuje a nahrazuje maséra. To, co naopak má hodně rád je aktivní, silový stretching („loaded stretching“) a tomu jsme se věnovali v podstatě neustále.

Malá odbočka – je hodně špatná věc pasivně viset ve svých tkáních. A přesně takhle si dost lidí představuje protahování. Fakt ne.

Druhou částí, kterou měl Ido na starosti byla stojka, takže pokud se nelezlo po zemi, koukali jsme na svět vzhůru nohama.

A odtud pramení moje současná obscese se stojem na rukou, kterou teď prožívám. Locomotion dobrý, lezení fajn, ostatní věci jsem taky nějak zvládal, ale stojku jsem měl totálně 0. Zero. Nada. Prostě jsem se neudržel na rukou vůbec.

Takže zatímco ostatní procvičovali stojku se skrčenýma nohama (tuck handstand), zvedání se se země popř. stojku na jedné ruce, ja jsem potupně trpěl u zdi (a tehdy jsem se pevně rozhodnul, že další Movement Camp bude stojka v pohodě a proto teď dělám stojku na rukou 5x týdně).

Zero Situation

„Zero Situation“ byl poněkud zvláštní název pro další část výuky, kterou k mému překvapení vyučoval rodák ze Slovenska Josef Frucek z Rootless Root. Jeho systém, se kterým nás seznámil, „Fighting Monkey“, je směsice tance a bojových umění, praktik ze sportu a zahrnuje (nejen) různé drily, které člověka nutí používat intuici a vnímat sám sebe (odtud název – není to žádná bojová opice, ale jak jsem to pochopil „boj s opicí“, kterou máme v hlavě a často nám našeptává hlouposti).

„Když se budete hýbat po přímkách, zničíte si tělo. Tělo nemá rádo přímky.“

Josef Frucek

Velmi zajimavá záležitost, která mi často připomínala Wing Chun :). Josef je velice dobrý učitel a jeho schopnosti, vnímavost a výběr cviků nás často překvapili. Ja jsem ze svých „samurajských“ kung-fu dob zvyklý nehybně stát v postoji, ale pro většinu účastníku byl šok, když měli bez hnutí stát s roztaženýma rukama 10-15 minut. Různě jsme se přetahovali, skákali, píchali do sebe tužkou, tancovali, nacvičovali tenis na hudbu… Prostě zajímavé a musí se to zažít.

 I like birds

A konečně třetí část – „I like birds“ – gymnastika všeho druhu, kterou vyučovala Odelia Goldschmidt a Johnny Sapinoso. Pracovali jsme zase hodně na zemi, na bradlech, na kruzích, mosty, salta, přemety, stojky, muscle-up, planche, front lever, back lever, různé triky z breakdance, skoky atp.

V této skupině jsem poprvé zažil kruhový trénink, kdy jedno stanoviště byly shyby na jedné ruce (kdo nedal, normální shyby…). Kdo nezažil neuvěří.

„…ale to je strašně těžký…“
„Ano, a právě proto to děláme.“

Johnny Sapinoso

Jednou jsme dělali jako rozcvičku kotrmelce všeho druhu a mě najednou došlo, jak sakra dlouho jsem nedělal kotrmelec. Schválně – kdy vy ? Jsem teď mlád 40 let, takže ze střední školy je to dost dlouho… Neskutečně dobře mi to protáhlo záda. Chápete, kotrmelce ? Kolik lidí dneska bolí záda. Snad každého. Kolik děláte kotrmelců ? Nula… Na bolavá záda není jóga ani tai-chi. Ale pohyb. Prostě se potřebujeme víc (o hodně víc) hýbat a jestli je to jóga nebo tai-chi je sekundární. Zkusili jste na záda kotrmelce 🙂 ?

## Přednášky

No a nakonec přednášky. Po večeři mluvil Frank Forencich. Před mnoha a mnoha lety (2005, ten čas letí) jsem četl jeho knihu („Play as if Your Life Depends on It“. It does…). Vřele doporučuji.

Frank je horolezec, antropolog, učitel, praktikuje bojová umění, zaměřuje se na přirozený pohyb, na hru a zdraví. Jeho řeč byla ohromně zajímavá, vysvětloval jak je pro nás důležitý nejenom pohyb, ale také kde se hýbeme (země, park, okolí) a s kým (náš kmen). Mluvil o přirozenosti pohybu v přírodě, o totálně nepřirozeném životě dnešní doby, našem DNA, svém několikaletém pobytu v Africe, o tom jak za mlada horolezčil, jak posiloval a na stěně to mělo nulový přínos.

Opakoval se motiv zábavy a hry, tance a pohody. Ne „workout“, ne „tréning“. Hra.
O jeho znalostech bych mohl psát stránky a stránky. Možná jindy.

Účastníci zájezdu

Partička co se sešla v Singapuru byla velice rozmanitá. Ale dejte na jedno místo zápasníky, přebornice v Thai-Boxu, horolezce a tanečníky různých stylů. Mistry světa v aerobiku, absolventy nejlepších cirkusových škol, akrobaty a ultramaratonce, kulturisty a závodníky v kettlebell sportu, praktikanty různých bojových umění, CrossFittery a jogíny a … a … začnou se dít věci.

Výměna informací za celý pobyt byla úžasná, dojde vám hodně souvislostí, spousta kousků puzzle zapadne na svoje místa a najednou máte každou chvilku „Ahaaaa…“ moment.

me_and_andres

S tím klukem (Andres Vesga, šampión v aerobiku z Hong-Kongu) nahoře na fotce se neustále vsázíme, kdo co dřív udělá. Teď je na programu dostat špičku napnuté nohy pod bradu.

Mám teď nové kamarády po celém světě, od Austrálie, přes Hong-Kong, Ruska a Evropu, v Kanadě i Brazílii, Izraeli a Jižní Africe. A všichni děláme stojku. Všichni se plazíme po zemi. Všichni se houpeme na hrazdě a na kruzích a děláme deadlifty a dřepy a dost dalších věcí. Všichni pracujeme na svých slabostech, na svých pohybových dovednostech a schopnostech. Ale hlavně mám pocit, že chápeme jinak pohyb, trénink i život.

Schody

Samozřejmě 6 hodin intenzivního pohybu má svojí cenu a kromě spotřeby energie je to námaha. Druhý den jsem byl namožený, ale OK, vstanu, jetlag nejetlag a jdeme na to.

Od třetího dne jsem byl daleko, daleko za hranicí namoženého těla a každý pohyb někde nějak bolel.

„Pokud si chcete hrát, musíte si na to vybudovat kapacitu.“

Ido Portal

Pak už i přemístění z ubytovacího bloku na snídani zabralo dost energie, abych se vůbec pohnul. Před kuchyní byly tyhle schody.

stairs

Kolikrát jsem se přistihnul, jak se už 50 metrů před nimi připravuji, jaké to bude, kde to bude bolet, jak zvednu nohu a vylezu schod po schodu. A jediný důvod proč jsem to sakra dělal bylo jídlo, které bylo nahoře (nebyl jsem zdaleka sám). A propo – jídlo.

Striktní paleo

Strava byla striktně paleo, forma bufetu, přecpi se jak můžeš. Kuchař se omlouval, že takhle ještě nikdy nevařil, tak snad nám to prý bude chutnat. Maso, zelenina, ovoce, ořechy, avokáda, kokosy. První den měl každý jeden talíř a usrkávali jsme ovocné smoothies s kokosovým mlékem. Jak v ráji.

food

Od druhého dne měl skoro každý tři talíře – jeden plný masa a zbytek na přilohy. A ještě jsme si chodili přidat a kuchaři se chodili dívat, kam to dáváme…

Spotřeba energie byla obrovská a jedl jsem jak buldozer. Kdo mě zná, dobrá, jako dva buldozery. Přesto jsem za těch pár dní zhubnul 4 kila (a pak, že to za týden nejde, hahaha….).

My jsme všichni Gaga

Učit měli příležitost i účastníci Movement Campu. Ja jsem učil Wing Chun, resp. dan-chi, takový dril, který člověk cvičí, aby si vybudoval cit pro pohyb soupeře. Měl jsem na to hodinu, takže to byla jenom ochutnávka. Sice jsem to nedělal 10 let, ale zjistil jsem, že se to ve mě nějak probudilo tím vším pohybem :o).
Další na programu byla Capoeira a potom Gaga.

Gaga je … je … to je hrozně tězké vysvětlit (pro mě). Gaga každopádně vytvořil izraelský choreograf Ohad Naharin a je to v podstatě „jazyk“ pohybu. Gaga se dnes vyučuje jako tanec, resp. metoda jak lidi naučit tančit a jak je rozhýbat.

Učil nás přímý žák Ohada Naharina a bylo to něco FANTASTICKÉHO. Tančilo se na hudbu a od začátku to bylo zajimavé, zábavné, super přirozené. Po několika minutách se začali usmívat i vzpěrači a kulturisti, kterým to nejdřív možná přišlo zvláštní. Ale za hodinu, za hodinu tančil úplně každý, a tím myslím každý. Uvolněně, někdo se zavřenýma očima, všichni v rytmu, každý sám a všichni společně.

Určitě jedna z nezapomenutelných částí Movement Campu. Dokonce jsem přemýšlel, že pojedu do Izraele učit se tuhle super věc. Uvidíme, ale neví náhodou, jestli se to učí v Čechách ? Asi bych začal chodit…

A pak hurá domů

Týden utekl jako voda, ale kolik se toho stalo. Co jsem se naučil ? Co jsem si uvědomil ? Kam jsem se posunul ? Neskutečná změna a hromady hraní přede mnou. S někým jsem se tam bavil, že když jsme se takhle změnili za týden, co by se stalo za měsíc ? Za rok podobného cvičení ?

Jestli pojedu letos ? Ne, protože jedu na týden za Idem do Berlína a tam nás nebude 80, ale 5. A protože moje možnosti nejsou neomezené, tak Movement Camp 2014 vynechám. Ale pokud můžete, neváhejte – změní to vám (a tím i lidem okolo vás) život. A tuhle změnu potřebujeme jako sůl.

P.S.

Obrázky z Movement Campu 2013 najdete
tady.

P.S.S.

To video, na které jsem narazil na Facebooku – Kai je drobná dívka, které na Campu nedala ani shyb a její locomotion dovednosti, plazení, nebylo špatné, ale teď je to někde úplně jinde. Striktní muscle-up (a několik), kvalitní stoj na rukou, elegance v lezení…

Člověk nemá ani tušení co dokáže, když chce.