Žonglovací jablko

O tomto vtipném, ale pěkném žonglovacím cvičení mi řekl Pavel. Prostě si vezmete místo jednoho míčku jablko a během žonglování ho jíte. Jelikož mi to nešlo úplně hned, tak jsem si vytvořil vlastní postup, s kterým to zvládnete i vy během několika minut. Vhodné je házet alespoň 3 míčky do 50 hodů téměř pokaždé.

  1. Vezmete si jeden žonglovací míček nebo tenisák a do druhé ruky míček jiný, vaše pomyslné jablko.
  2. Nejdříve vyhodíte pomyslné jablko do normální výšky a pak míček do větší výšky. Když chytnete pomyslné jablko, rychle si do něj pomyslně kousnete. Chytíte míček, který jste vyhodili do větší výšky a opakujete na druhou ruku.
  3. Potom si vezmete další žonglovací míček. V pravé ruce budete mít dva žonglovací míčky a v levé pomyslné jablko. Vyhodíte první míček z pravé do normální výšky, z levé pomyslné jablko do normální výšky a nakonec z pravé druhý míček do velké výšky. Pomyslné jablko, které vám dopadlo do pravé ruky, rychle pomysleně kousnete, a tohle pořád dokola. Čili rytmus bude: normální, normální, vysoko, ham, normální, normální, vysoko, ham….. Mimo jiné pěkný rytmus 🙂
  4. Opakujete krok 2 s reálným jablkem.
  5. Opakujete krok 3 s reálným jablkem.

Kam dál? Třeba zkuste tento postup:

  1. Snižujete výšku hodu jablka, tím se to celé zrychlí.
  2. Házejte všechny objekty do stejné výšky, ať už nízko, to prověří vaši rychlost, nebo vysoko, to prověří vaši přesnost.
  3. Když máte velký hlad, vezměte si třeba jenom jablka.
  4. Vezměte si více objektů k žonglování.
  5. Můžete se pokusit překonat světový rekord v počtu kousnutí za minutu, je to pravda trochu nechutný rekord 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=m32vmA7N_dQ&t=73s

Žonglovací rytmus

Před časem jsem psal o žonglovací přesnosti. Mimo této dovednosti, je v žonglování přímo zásadní rytmus. Pokud se učíte házet více míčků (stačí i tři), tak se v rámci rozcvičky můžete zaměřit nejen na přesnost, ale i na rytmus. Jak na to? Rozhodíte požadovaný počet míčků a kromě sledování, jestli dopadly na požadované místo, posloucháte i rytmus dopadu, později chytu. Prostě aby to bylo, třeba v mém případě, „ta-ta-ta-ta-ta“. Nechcete nic jiného, žádné „tata-ta– ta—ta“ nebo „ta–ta—tata-ta“, apod.

Jak měřit čas

Vcelku častý dotaz – jak měřím čas, když jsem třeba ve stojce? Nebo na hrazdě?

Dělám to už tak dlouho, že jsem si vypěstoval vnitřní stopky, dokážu stát na rukou dát pozor a zároveň v duchu počítat a je to přesné. Nicméně nejjednodušší, a používá to hodně mých kolegů, je nějaký metronom. Ať už fyzický (nikoho neznám) nebo aplikace na telefonu (všichni ostatní).

Nastavíte tempo 1/60, tj. 60x za vteřinu to cinkne, vyskočíte na hrazdu a počítáte 60 cinknutí. To samé stojka – člověk občas spadne, občas se to nepovede a používat stopky není úplně ono. Počítat tempo je mnohem lepší.

Tanec a boj

Včera jsem psal o rytmu. Dneska velmi krátce, ale výstižně něco podobného.

Včera jsem psal o rytmu. Dneska velmi krátce, ale výstižně něco podobného.

Boj je interakce dvou (možná více) osob. Musíte reagovat na chování druhého. Je to násilná interakce a násilná energie.

Tanec je je interakce dvou (možná více) osob. Musíte reagovat na chování druhého. Je to možná vášnivá, romantická interakce a možná vášnivá a romantická energie.

Tanec a boj mají víc společného, než se můźe zdát.

 

Rytmus

Ne, dneska to nebude o tom potetovaném zpěvákovi ze Slovenska. Řeč bude o jedné z klíčových dovedností. Bez vnímání rytmu je jakoby člověk nebyl.

Ne, dneska to nebude o tom pokérovaném zpěvákovi ze Slovenska. Řeč bude o jedné z klíčových dovedností. Bez vnímání rytmu jakoby člověk nebyl…

Konfucius řekl (snad…) :

„Nikdy nedávej meč muži, co neumí tancovat.“

Ať už to znamená cokoliv a ať už to řekl Konfucius nebo Keltové – má to v sobě hodně pravdy.

Proč trávíme (tedy já ne) tolik času posilováním, kondicí, silou, vytrvalostí ? Síla je potřeba, fyzička taky. Ale co ostatní atributy člověka, natož bojovníka ? A že jich je požehnaně.

Rytmus, schopnost vnímat rytmus a zase ho vytvářet je, podle mého, extrémně důležitá. Celá řada vynikajících boxerů uměla skvěle tancovat, tancem se tradičně procvičoval boj.

Naše tělo má vlastní rytmus, naše srdce tepe a má vlastní rytmus.

Když dokážete cítit rytmus svého protivníka, můžete ho narušit. Vnutit mu svůj, popř. do jeho rytmu vstoupit. Představte si bubeníka, který má v každé končetině jiný rytmus. Teď si představte boxera, co by dokázal každou rukou boxovat jinak a jinak se i hýbat. Jak moc by to šlo „přečíst“ ?

Jukněte na tohle libový video – všechno co děláme má rytmus. Náš život má rytmus.

Divnej týpek

Shai měla moc pěknou přednášku o tanci a hudbě, času, rytmu a vztahu obojího. Před 2 roky se začala učit bubnovat a začala tu praxi pomalu promítat do svojí taneční praxe.
Vypadalo to tak, že rytmus, který slyšíte v hudbě, má určitý časový interval (nemám hudební vzdělání, takže mě prosím nekamenujte za špatné vyjadřování). Ten interval se dá rozdělit na další intervaly.

Slyšíte duc, duc, duc a pak si ten čas mezi každým duc, rozdělíte na další 3 intervaly. A nebo 4 intervaly.
Jako bubeník musíte každou končetinou vyklepávat různé tempo, je to tak ne ?

A jako tanečník pak můžete na tyhle intervaly tančit, nejenom na ten hlavní beat, který slyší „každý“, ale i na ty třetiny nebo čtvrtiny. Nebo pětiny. A můźete mezi těmi intervaly přepínat, jak chcete.

V praxi to vypadalo tak, že Shai nahlas přepínala mezi jednotlivými rytmy a do toho se hýbala.

Takže až přijdete příště na diskotéku, 99% lidí poskakuje stejně, v tom hlavním rytmu. A pak tam bude jeden nebo dva divný týpci, kteří se budou hýbat „mimo rytmus“. Ale je možné, že slyší rytmus, který ti ostatní neslyší….

A tak je to se vším – majorita lidí dělá něco, třeba nějak cvičí a pak je tam pár týpků, co dělají něco „špatně, jsou mimo rytmus“. Ale je možné, že jenom slyší něco, co ta masa prostě neslyší…

 

Tempo

Já sám to ve svém programu mám a používám to, pokud někomu s něčím radím. Skoro každý cvik má nejenom svojí specifikaci, váhu, opakování, ale taky svoje tempo.
Tj. děláte dřep s činkou na zádech, se 120kg, 10 serií, 3 opakování, tempo 2-0-X-1.
První číslo je excentrický pohyb, tj. negativní část cviku, kdy se svalová vlákna prodlužují (např. pohyb v dřepu dolů).
Druhé číslo je pauza před koncentrickou částí (pauza dole ve dřepu).
Třetí číslo je koncentrická část pohybu, kdy se svaly zatínají a vykonávají práci (pohyb ze dřepu nahoru).
Čtvrté číslo je pauza, než znovu nastane excentrická část (pauza před dalším dřepem).
Jako možnost může být někde „X“, což je explozivní pohyb a jistě „0“ – tj. žádná pauza. Dá se to použít na celou škálu cviků od dřepů přes pozvedy a shyby a kliky ve stojce – na všechno.
Já tenhle zápis znám od Ida, ten to zná od Charlese Poliquina (a ten to dost možná zná od někoho dalšího).
Může se to zdát přehnané, ale věřte, že to má velký dopad na to, jak ten daný pohyb/cvik děláte.
Dejme tomu již zmiňovaný dřep s činkou v tempu 2-0-X-1 bude mít o dost jiný výsledek než 10-0-X-0 (to je dost hnusný tempo….).
A právě z toho důvodu doporučuji tempo používat, má to pozitivní „následky“ :).