Štěstí je volba

Žijeme v době, kdy tak nějak dáváme důraz na štěstí. Hlavně, abychom byli šťastní. Je to vážně tak důležité ?

Žijeme v době, kdy tak nějak dáváme důraz na štěstí. Hlavně, abychom byli šťastní. Je to vážně tak důležité ?

Psal jsem o pastýři, co si někde v Itálii pase ovce a sice nemá (pravděpodobně nemá) peníze, ale asi má dost čistou hlavu (možná úplně čistou) a na talíři super kvalitní jídlo, bio a vůbec.

A moje žena na to :“…ale je štastnej ?“. No, to je otázka do pranice…

Najdeme jistě extrémní případy, kdy člověk asi štěstí nenajde, ať dělá, co dělá (válka, nemoc…). Na druhou stranu, dneska máme, alespoň v našich zeměpisných šířkách velkou „kliku“, že vůbec o něčem podobném můžeme přemýšlet. Naše základní životní potřeby jsou naplněny, máme co jíst, kde spát, teče nám teplá voda a koloniál na rohu má v zásobách dostatek kalorií, je tu vcelku dost bezpečno – tak máme čas a možnosti přemýšlet o štěstí a naplnění ?

„A co je štěstí? Muška jenom zlatá“ – praví klasik, resp. Adolf Heyduk. Možná měl ten pastýř volbu – mohl odejít do města, naučit se programovat a dneska mít startup, pochopit daňový systém, vydělávat peníze, jezdit v Alfa Romeo a nosit breitlingy. Možná ale neměl volbu a musel dělat, co dělá – pást ovce. Ale nezávisle na situaci – může být jistě šťastný na pastvě, i když neví, jak se dělá front lever na kruzích, kdo je Batman, nemá wi-fi, myčku ani pěkný hipsterský baťůžek.

Víme, že štěstí nejsou ani peníze, ani statky, co člověk hromadí. Štěstí je stav mysli. Pokud si v určité situaci „nastavíte“, že jste šťastní – budete šťastní. Pokud si nastavíte opak – tak holt budete mrzutí, nešťastní a zapšklí. Jestli se budete za něčím honit, budete čekat „…až…“ něco nastane (maturita, dobrá práce, 60 vteřin ve stojce, první milión, desátý milión, chatička, důchod atp.) – pravděpodobně si potom najdete další „…až…“ a štěstí prostě nedorazí. Ani poštou, ani nijak jinak.

Často nemůžeme ovlivnit, co se nám stane. Někdy nemáme možnost volby (nebo je to tak extrémní volba, že je nepoužitelná nebo nelidská) situaci změnit. Ale můžeme ovlivnit, jak na danou událost budeme reagovat. Ve většině případů si můžeme zvolit, jestli budeme zarmoucení, naštvaní, neteční nebo prostě pokrčíme rameny, „uroníme kroupu“ a půjdeme dál.

Běžte za svým, plňte si sny, dělejte maturity, splácejte hypotéky, stojte na rukou, kupujte si auta a vydělávejte milióny. Ale nepodmiňujte tím svoje štěstí.

Být štastný je volba, stavy mysli, nastavení. Tam kde jste, co děláte a s tím, co máte. Je to na vás.

 

Pochybovat je moudré

Dnes je pro mě velice důležitý den, který se vyvíjel do dnešních událostí během posledních několika týdnů. Hodně přemýšlím, nad vším.. Po celých 21 let se snažím najít sám sebe.

Dnes je pro mě velice důležitý den, který se vyvíjel do dnešních událostí  během posledních několika týdnů. Hodně přemýšlím, nad vším.. Po celých 21 let se snažím najít sám sebe. Četl jsem knihy o esoterice ( požehnaně ), snažil jsem se následovat určitou ideologii, systém, přesvědčení ( metalista, fotbalista, vegan, vegetarián, paleo, říkat si 300x denně, že se mám rád ). Vždycky to nějakou chvíli fungovalo, ale pak mě to po určité době začalo štvát, něco dříve, něco později. Pořád jsem si říkal, že je někde chyba se mnou, ale kde ? Jedno období jsem se dokonce říkal bát říkat svůj názor, později jsem se to naučil, ale jediný můj názor byl pravdivý.

Hrál jsem fotbal, cvičil kung-fu, zvedal a házel s kettlebells, pak se uvrhl do „pohybu“. Zkoušel jsem a pořád zkouším, dne 5.8. 2016, poté, co jsem byl přes rok veganem jsem si dal steak a cítím se skvěle. Vnitřní potřeba mě přepadávala poslední dny, předtím jsem chuť na maso opravdu neměl. Co asi jediné mi chybělo, byl croissant.

Než se někdo z Vás začne do mě pouštět, přesvědčovat , říkat, co to je, haha, to už jsme viděli apod., rád bych, aby jste si přečetli toto.

Každý z nás je jedinečný, bez vyjímky, každý máme svou vlastní cestu ( tím myslím opravdu každý ), ano, každý máme nějaké věci společné a jiné ne, to je v pořádku. Proč jsem si dal ten steak ? Cítil jsem, že si ho mám dát, intuice, vnitřní hlas, moje tělo, ať to nazveme jakkoli. Všechno mi to říkalo, těžko se to popisuje, vlastně se to ani popsat nedá, musí se to zažít. Našimi symboly to moc nejde.

Nyní už začínám chápat proč.. všechno to jde ze mě, veškeré události, které jsem popsal k tomu vedly, nevím jak, proč atd., ale vím, že by to tak mělo být.Taky se cítím poslední dobou hodně sám a trávím tak svůj čas. Vím, že to zní filosoficky, ale věřím, že pochopíte podstatu. Rád bych proto apeloval, abyste každou tatranku, dogma, studii, jídlo, stojku, selfie, názor apod. nebrali, že to tak doopravdy je.

Pochybovat je moudré.

Neškatulkujme, jen protože tradice, babička říkala, přítel nebo učitel. Hledejme uvnitř, ale nezapomínejme na racionalitu. Ostatně i já sám jsem dost často skeptický ohledně věcí, co dělám, pohyb, škola, rozhodnutí. Ale tak nějak vím, že se chci hýbat a věnovat se tomu..

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mi neustále stojí po boku, moje rodina, především moje nejlepší maminka Yvona Balašová, můj učitel a blízký přítel Petr Růžička, věřím, že jsme na začátku, Jitka Jurdinová, která mi ukazuje sebe sama a opravdoví přátelé jako Vojta Badalec a Mínka Marhoulouvá.

Doporučuji přečíst knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani, tato kniha vám změní život ( smích  a vtip ).. třeba Vám opravdu pomůže. Děkuju.

Rytmus

Ne, dneska to nebude o tom potetovaném zpěvákovi ze Slovenska. Řeč bude o jedné z klíčových dovedností. Bez vnímání rytmu je jakoby člověk nebyl.

Ne, dneska to nebude o tom pokérovaném zpěvákovi ze Slovenska. Řeč bude o jedné z klíčových dovedností. Bez vnímání rytmu jakoby člověk nebyl…

Konfucius řekl (snad…) :

„Nikdy nedávej meč muži, co neumí tancovat.“

Ať už to znamená cokoliv a ať už to řekl Konfucius nebo Keltové – má to v sobě hodně pravdy.

Proč trávíme (tedy já ne) tolik času posilováním, kondicí, silou, vytrvalostí ? Síla je potřeba, fyzička taky. Ale co ostatní atributy člověka, natož bojovníka ? A že jich je požehnaně.

Rytmus, schopnost vnímat rytmus a zase ho vytvářet je, podle mého, extrémně důležitá. Celá řada vynikajících boxerů uměla skvěle tancovat, tancem se tradičně procvičoval boj.

Naše tělo má vlastní rytmus, naše srdce tepe a má vlastní rytmus.

Když dokážete cítit rytmus svého protivníka, můžete ho narušit. Vnutit mu svůj, popř. do jeho rytmu vstoupit. Představte si bubeníka, který má v každé končetině jiný rytmus. Teď si představte boxera, co by dokázal každou rukou boxovat jinak a jinak se i hýbat. Jak moc by to šlo „přečíst“ ?

Jukněte na tohle libový video – všechno co děláme má rytmus. Náš život má rytmus.

Co dělat, když máte čas na jednu věc ?

Když budete mít čas jenom na jednu věc, na jednu část těla nebo na jednu aktivitu – co uděláte ?

Když budete mít čas jenom na jednu věc, na jednu část těla nebo na jednu aktivitu – co uděláte ?

V průběhu času se mi různě měnily názory, ale dneska jsem přesvědčený, že je hlavní pozornost potřeba věnovat… no… čemu ? Stojce ! Stojka je přece nejdůležitější !

Vtípek…

Páteř. Nejdůležitější je páteř. Pokud vám nefungují záda, nebude fungovat nic. Síla nesíla, stojka nestojka, žongl nežongl – páteř. Tečka. Hotovo.

Pružná, měkká, ohebná, bez bolesti a bez problémů – plná života. V páteři „žije“ nervový systém, mícha, vedou z ní nervy do celého těla.

Jsem pevně přesvědčený, že tohle je pravý zdroj mládí a vitality. Takže když máte omezený čas na cvičení, nebo je to někdo jiný a vy ho učíte – „páteř first“. A ješte jednou z mého pohledu – nenašel jsem asi nic lepšího než ty vlny, elipsy a spirály, co nás učila minulý rok Shai Faran  a co já učím na „Páteř plná života“. Jóga dobrý, ale tohle je, alespoň v mém součastném období nejlepší.

Páteř First.

Tupé ostří

Žijeme, Bruce Lee zaplať, ve světě a v zemi, kde je život relativně pohodlný. Nemusíme (moc) fyzicky pracovat, voda nám teče z vodovodu, doma máme teplo a jídla je všude dost. Máme štestí. Ale má to i svoje nevýhody.

Žijeme, Bruce Lee zaplať, ve světě a v zemi, kde je život relativně pohodlný. Nemusíme (moc) fyzicky pracovat, voda nám teče z vodovodu, doma máme teplo a jídla je všude dost. Máme štestí. Ale má to i svoje nevýhody.

Zlenivěli jsme. A to hodně. Často o tom přemýšlím, co by se stalo kdyby. Kdyby nastal nějaký konflikt, museli jsme se postarat o svojí rodinu, o jídlo, o teplo. Bylo by asi hodně zle.

Myslím, že si nedokážeme představit, co to znamená chodit pro vodu 10 km. Lovit jídlo, něco ulovit, jinak moje rodina…nepřežije. Dokázat ubránit sebe a svoje nejbližší.

Nedávno jsem četl knihu o Alexandru Velikém a jeho tažení, kdy šel přes Afghanistán – tvrdost tamních obyvatel je legendární. Ale najdete to všude  Tam kde musí bojovat každý den o svůj život – pro ty je fakt, kolik kdo dřepne, zvedne na pozved nebo kolik se udrží ve stojce, nepochopitelná informace. To, co děláme je hra. To, co dělají oni je zápas o přežití.

Někdo podobný přijde do Čech (nejenom) a roztrhá nás na kusy holýma rukama.

Naše pohodlí má obrovskou nevýhodu – jsme dneska líní, unavení, zpruzení a změkčilí. Naše smysly se otupily, ztratili jsme jakékoliv „ostří“.

Sám nevím, co s tím. Asi je to neřešitelné, s naším životním stylem můžeme cvičit jak chceme, polévat se studenou vodou – to je pořád vtip.

Názory ?

Kolik máte pevné vůle ?

Velice často se setkáte s názorem, že vaše vůle je limitní zdroj. Tj. nemáte jí neomezené zásoby. Fakt ?

Velice často se setkáte s názorem, že vaše vůle je limitní zdroj. Tj. nemáte jí neomezené zásoby. Skutečně ?

Když hubnete, musíte věnovat hodně úsilí na to, co člověk jí (resp. nejí) a zároveň se pohádáte se šéfem, přijde nečekaná složenka nebo musíte obětovat hodně sil na to, aby se váš potomek zaměřil na domácí úkoly – pak vám už žádná vůle nezbyde a večer se opijete různými panáky ze zásob, co najdete v bytě, zajíte to zmrzlinou posypanou drcenými chipsy, protože čert vem dietu, kašlu na to.

Prostě jste „vyčerpali“ svůj příděl pevné vůle na ten den a na hubnutí už nic nezbylo.

Z čehož plyne, že pokud věříte tomuto přístupu, časem začnete omezovat situace, do kterých se můžete dostat a které vám potencionálně vysajou zásoby.

Což není úplně ideální, protože začnete žít asociálním, vousatým životem a nic vás (radši) nebude zajímat. Je celkem dobrou strategií dát pozor na to, jestli nemáte na stole hromadu sušenek, takže pokaždé, když jdete kolem, musíte činit rozhodnutí jestli si vzít nebo nevzít a dříve nebo později si vezmete (takže si ty sušenky doma prostě nevystavujte a i deálně si je ani nekupte).

Podívejte se na to ale odjinud – co když máte vůle nekonečně ? Jenom vám to ještě nikdo neřekl ?

Zastavit a stát

Pohyb, aktivita, výkon je jedna strana mince. Klid, nicnedělání, zpomalení je ta druhá.

Pohyb, aktivita, výkon je jedna strana mince. Klid, nicnedělání, zpomalení je ta druhá.

Potřebujeme obojí. Já osobně mám relativně velký problém se zastavit. Jsem zvyklý něco dělat, pracovat, učit se, studovat, poslouchat, trénovat, dívat se, číst, psát…

Ale posadit se a nedělat…nic ? Jako s cílem nedělat nic třeba 10 minut ? Zklidnit se, zastavit, vydechnout. Vypnout.

Jednou mi jeden kamarád vyprávěl, jak si třeba sedne a kouká z okna na oblohu. Hodinu.

Pro můj prototyp člověka – nepochopitelné. Ale jak jinak si začít uvědomovat, co je „pohyb“, co je to vlastně aktivita, než že poznáme a pochopíme, co je to klid.

Jak jinak vyvážit tu hromadu práce a tréninku než tím, že nedělat nic. Žádná hudba, žádný pořad, studium nebo… Prostě nic.

Je to jeden z mých domácích úkolů, co si vezu z Berlína – naučit se vypnout. Každý den minimálně 10 minut jenom tak civět do prázdna.

Zkuste to taky, porovnáme výsledky.

Nejdřív budeme konat…

Na posledním Mentorship setkání Ido mluvil o tom, že ne všechno, co děláme musíme nutně chápat, abychom z toho měli benefit. Jak to vysvětlil ?

Na posledním Mentorship setkání Ido mluvil o tom, že ne všechno, co děláme musíme nutně chápat, abychom z toho měli benefit. Jak to vysvětlil ?

V „západním“ pojetí světa chce člověk nejdřív porozumět a až potom konat. Nicméně jiné komunity to mohou mít úplně jinak, ať už jde o Boha, rodinu, úctu nebo čest.

Jednou jsem slyšel, že židovská víra je náboženství skutků, ne záměrů (ale zdaleka nejsem odborník…).

Izraelci říkají :

“na’aseh v’nishma.”

Což, volně přeloženo, je (údajně) něco jako :“Nejdřív budeme konat a pak pochopíme.“.

Ten citát je zdrojem náboženských studií a debat. Když Mojžíš sestoupil z hory Sinai a přetlumočil Boží přikázání, lid odpověděl právě : “na’aseh v’nishma.”.

„Vše, co Bůh řekne, my vykonáme.“

Zpět k našemu tématu – dokáže někdo pochopit efekt meditace, než jí začne praktikovat ? Můžete někomu vysvětlit, co s ním udělá, když bude stát minutu ve stojce ? Nebo když bude hodinu stát bez hnutí 365 dní za sebou ?

Slova na to budou krátká – popíšete to, pokýváte hlavou a možná to nebudete vůbec dělat. Protože to nechápete. Ten efekt, který to má je nepřenositelný, ta zkušenost je nepřenositelná.

Takže někdy nejdřív konat, a až potom se snažit chápat. Jinak člověk o hodně přijde.

Co dává smysl ?

Děláme celou řadu různých drilů. Cvičení. Máme hodně nástrojů. A ne vždy to dává smysl. A to vůbec nevadí.

Děláme celou řadu různých drilů. Cvičení. Máme hodně nástrojů. A ne vždy to dává smysl. A to vůbec nevadí.

Někdy to prostě nedokážeme pochopit. Někdy je ten efekt vzdálený. A občas je to prostě jedno. Lidské tělo a mozek – obojí velice komplikované, s často nepředvídatelnými efekty.

Nassim Taleb jednou řekl :

„Radši budu žít ve světě, kde věci budou fungovat, ale nebudou dávat smysl, než ve světě, kde všechno bude dávat smysl, ale nic nebude to fungovat.“

A to přesně sedí.

Fáze učení

Když se učíte něco nového, tak vás to obohacuje. Do jisté míry.

Když se učíte něco nového, tak vás to obohacuje. Do jisté míry.

  1. Nejdřív to neumíte vůbec. Snažíte se to pochopit. Koordinujete pohyby, skládáte jednotlivé kousky puzzle dohromady. Luštíte hádanku. Namáháte se.
  2. Pak už to jde mnohem lépe. Vaše tělo i hlava to chápe, dovednost vám jde. Děláte občas chyby, ale to je OK, je to snažší a snažší.
  3. Máte hotovo, teď vylepšujete. Ladíte. Cizelujete.

Jestli vám jde o to, naučit se tu konkrétní dovednost, specializovat se, tak pokračovat v započaté cestě a „leštit“ a zlepšovat. Je ale dobré si uvědomit, že už se vlastně neučíte nic nového, to už proběhlo v bodě 1/a 2/.

Takže jestli vám jde o rozvoj vašich schopností, zastavíte dřív.

A pak – jak říkal Stephen Jepson :

„…největší užitek nemá člověk z toho, že se něco naučil, ale z toho, že se něco snaží naučit…“.