výuka

Náhodná praxe

Existuje celá řada možností jak něco učit a jak se něco naučit, ale tohle je extrémně zajímavé.

Dejme tomu, že se učíte, nebo navičujete, tři dovednosti – třeba tři různé tipy úderů, tři tipy kroků, tři schopnosti balanci na rukou atp. První dovednosti označme jako A, druhou jako B, třetí jako C.

Teď jednou z možností je nacvičovat AAAAA, BBBBB, CCCCC – postupně jednu po druhé. Druhou je to střídat. ABC, ABC, ABC. A pak si můžete hodit kostkou – ABAC ABCC BABA CC – náhodně to zkoušet.

Výzkum naznačuje, že nejvíc se člověk naučí – tipněte si ?

Při tom náhodném střídání. Je tam taková finta – u toho prvního, sekvenčního střídání vám daná věc půjde lépe v ten konkrétní trénink, ale druhý (třetí…) den, už úroveň zase klesne. Nicméně ve třetím případě je evidentně mozek nucený „nahrávat“ pohybové programy častěji úplně od nuly (vymazat původní, najít někde tan nový a přehrát ho novým).

Intuitivně tohle dělám už dlouho. Teď to experimentálně někdo potvrdil. Hurá.

Tři metody výuky

Tři různé koncepty, které je dobré znát pro výuku a studium (ať už svoje nebo cizí).

Vyjádření

„Prostě to udělej, takhle volně. A znovu. To vidíš ne ? Tahle prostě vyskoč a zkus to. Jak se to jmenuje ? To se nijak nejmenuje, prostě to udělej tak, jak to dělám já.“

Moderní tanec. Chaos. Hodně improvizace, skoro žádné názvy technik. Výuka pomocí předání zážitku, zkušenosti nebo obrazového vjemu. Na něco super, na něco totálně špatně.

Výhoda – rozvíjí vlastní rozum a hlavu.

Neýhoda – špatně se to předává a učí.

Do zblbnutí

„A teď to dělej každý den 2 hodiny v kuse. Co dvě hodiny, pět hodin v kuse.“. Tzv. do zblbnutí. Někdy je potřeba odpočívat a na kruzích nemůžete se stejnou intenzitou cvičit každý den (nebo možná vy ano, já ne). Ale žonglovat můžete každý den. Chodit po zábradlí taky. Balancovat na jedné noze taky. A nemusíte u toho strašně relaxovat, často ani moc myslet. Prostě to musíte to mozku a těla vypálit kyselinou. Pak to nikdy nezmizí.

Tipický příklad – bojová umění. Jde o život a proto se cvičí jinak. Nezvedáte tězké váhy, ale měníte svoje reakce. Svůj pohyb, svůj život. Cvičit často, cvičit pořád.

Výhoda – jak se to naučíte, tak to je ve vás navždy.

2x týdně, 5×5 opakování

„A tohle se jmenuje pozved. Vypadá to přesně takhle, boky sem, nohy sem, kolena tam. Budeš to dělat 2xtýdně 5 opakování a 5 sérií. Ne to rameno dej jinam, tam to nepatří, to si ublížíš.“

Silový trénink. Přesná jména, přesné pozice, přesné časy, přesný odpočinek – jinak to ani nejde. Dokud nepřijde někdo, kdo to dělá jinak a nevytře vám zrak a čočky.

Výhoda – dobře se to učí a předává.

Nevýhoda – rigidní a nepružný systém. Nerozvíjí mozek a cítění člověka. Nutí určitou „správnou“ techniku.

Co je nejlepší ?

Není nejlepší, nic takového neexistuje. Všechny tři možnosti mají svoje. Jistě existuje víc možností jak učit a trénovat. Ale tyhle mi rezonují v hlavě asi nejvíc – střet různých světů, různých názorů a myšlenek. Používejte všechny, žádná není dokonalá.

A občas na to prostě zírám…

Dneska tip na jednu super aplikaci, která mi objasnila mnohé.

Mám ji na iPhonu, existuje i na Android a nedávno jsem si od stejné firmy koupil aplikaci na Maca.

Jestli jste ochotní obětovat asi 3 stovky, kupte si Essential Anatomy (5 na iPhone, 3 na Android) nebo Complete Anatomy na Maca (o dost dražší…).

02_graphics

Essential Anatomy

Ukáže se vám kostra a můžete přidávat vrstvy svalů, nervů, pojivových tkání, krevního oběhu atp. Rotovat, zvětšovat zmenšovat a vůbec s tím celým manipulovat.

Občas si takhle nastavím třeba koleno, zapnu různé vrstvy a pak na to zírám. A snažím se představit, co tam koho bolí. Proč. Proč to je uchycené zrovna tady a ne jinde. Proč je to našikmo a ne rovně.

Člověk se hodně, hodně naučí.

Complete Anatomy

Tohle je aplikace jenom na iPad (pro nové modely) nebo pro Mac OS. Je to o úroveň dál, umí to degenerovat kosti, hýbat tělem, obsahuje to prolinkování na popis všech zobrazených částí těla atp. Bezva věc.

sc552x414-1

sc552x414-2

sc552x414

Kde to roste ?

Complete Anatomy je tady, link na Essential Anatomy tady. Nahradí to anatomický atlas jako kniha ? Asi jo, ale ten s sebou pořád nenosím, telefon ano 🙂

Mnoho zajíců, lovcova smrt…

Tak se nám tady rozmohl takový nešvar – je cílem tréninku a vzdělání stihnout absolvovat co nejvíc seminářů za časovou jednotku ?

Rozmohl se nám tady takový nešvar – je cílem tréninku a vzdělání stihnout absolvovat co nejvíc seminářů za danou časovou jednotku ?

Já chápu všechny ty argumenty -je to inspirace a je to zajímavé a „hrozně mě to obohatí“ a „možná mi něco dojde“. A člověk hltá a hltá. A žere a žere. A jde na další a další kurzy. A ještě ten s „Animal“ v názvu. A ještě ten, kde se bojuje. A potom taky tamten…

Jak říkám, chápu – byl jsem tam, dělal jsem to. Už to nedělám. Makám na sobě, vzdělávám se, propojuju nitky.

Ale bohužel – u (téměř) všech lidí, co tak nějak sleduju nevidím žádnou změnu, kromě těch zářezů na pažbě. Nijak se nikdo výrazně nezlepšuje. Pořád to vypadá skoro stejně. Pořád ta kvalita, co to mělo už před pár lety. Jakoby jim ta hromada workshopů nic nedala.

Mohl bych si zajít na dalších miliardu kurzů a soustředění a intenzivních čehokoliv. Ale mojí současné praxi to nijak neprospěje. Mám na svém talíři celkem dost naloženo a dokud to nesním, tak nemá cenu si přidávat.

Trénuju 7x týdně 2-3 hodiny týdně a mám práce na dobrých pár měsíců, možná let. Ido nám dává další úkoly, další práci, ale vlastně je to rozvoj toho, co už umíme nebo na čem už pracujeme.

Jestli chcete mít tu kvalitu, preciznost a dovednost – tak se přestaňte rozptylovat.

Jazyk

Dneska jedna mimo pohyb, mimo úvahy, mimo normální směr.

Dneska jedna mimo pohyb, mimo úvahy, mimo můj normální směr.

Překvapivě často se na mě někdo obrací s tím, že neumí anglicky, jestli mohu přeložit to, co řekl Ido nebo článek, který napsal. Velmi důrazně je hned odkážu na výuku angličtiny. Pro některá z vás je to jasná věc, pro někoho je to zatím vzdálené. Ale je to tak.

Takže jestli můžete – přestaňte dávat důraz na stojku a na shyb na jedné ruce a začnete se učit anglicky. Já umím obstojně, někdy sice mluvím jako truhlík, ale rozumím všemu a přečtu taky všechno.

Jedna z dobrých fint, jak se cokoliv učit je tzv. „gamifikace“. Tj. udělat ze všeho hru a rozdávat medaile, různé ceny a tak. A tenhle bezva přístup, používá i aplikace, co učí cizí jazyky – Duolingo.

owl-happy@2x

Jeden čas, když se mi narodila dcera a jezdil jsem deset km denně s kočárkem, tak jsem se pomocí téhle apky učil italsky, celá řada mých známých se přes to šprtá všechno možné. A anglicky se pomocí Duolingo můžete učit taky, takže směle do toho 🙂

Je to za oblíbenou, pro mě nepochopitelnou cenu – zadarmo. Duolingo má teď ještě jednu novou aplikaci Tinycards – flashcards – taky zadara, pomocí které se můžete učit všechno možné (a můžete si vytvářet i vlastní balíčky, pro cokolic).

Ale zpět k předmětu našeho příspěvku – jestli bych vybral pohyb nebo angličtinu – tak se nadrťte angličtinu.

„Kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem.“

A stačí možná jenom jeden, ale „nainstalujte“ si tenhle upgrade co nejdříve. Změní vám to život.

Jak naučit…

Jsou různé dovednosti a různé názory na to, jak je učit. Některé jsou jednoduché, některé složité.

A některé se dají naučit pocitem. Jsou věci, které jsou nad lidské porozumění, nedokážeme zpracovat tolik informací najednou. Nejde to „pochopit“. Ale jde poznat ten pocit, když je to správně. Resp. zkoušet až to zafunguje a naučit se, jak se u toho člověk cítí. Co se děje. Jak to v těle funguje.

Výuka pocitem – velmi, velmi důležité.

Učíte strachem ?

Kam se podívám, asi každý učí, třeba dřepy s tím, že „…dělej to takhle, protože pokud to uděláš tahle, tak se zraníš…“. Taky jsem to tak dělal. Ale změnil jsem názor, není to ideální. Proč ?

Ono… přání je otcem myšlenky. A jak jsem psal v dřívějších tipech, někdo má tělo úplně v pořádku a má bolesti. Někdo má podle CTčka ploténku v čudu a přesto je v klidu a nic ho nebolí.

Jeden z těch velkých rozdílů – když víte, že vám něco ublíží. Když si to připustíte. Když vám to někdo nezapomene zdůraznit – tak se nemusí nic stát. Nebo stane, ale přejdete to, řeknete si, že je to v pohodě a ono to fakt přejde. Necháte to bez povšimnutí.

Ale čím víc budete vědět, čím víc se tomu začnete věnovat, tím víc to začne být problém (a neberte to jako dogma…).

Motivujte pozitivně

Dneska se snažím každému ukazovat, jak má správně dělat třeba dřep a že takhle zvedne víc. Takhle bude rychlejší, když dá kolena sem, bude mnohem stabilnější. Nemluvím o zranění, o bolesti nebo o problémech, které nastanou, „když“.

Negativní výuka není špatně, ale podle mého to rozhodně není ideální a člověk se právě díky tomu může zranit.

Fáze učení

Když se učíte něco nového, tak vás to obohacuje. Do jisté míry.

Nejdřív to neumíte vůbec. Snažíte se to pochopit. Koordinujete pohyby, skládáte jednotlivé kousky puzzle dohromady. Luštíte hádanku. Namáháte se.
Pak už to jde mnohem lépe. Vaše tělo i hlava to chápe, dovednost vám jde. Děláte občas chyby, ale to je OK, je to snažší a snažší.
Máte hotovo, teď vylepšujete. Ladíte. Cizelujete.

Jestli vám jde o to, naučit se tu konkrétní dovednost, specializovat se, tak pokračovat v započaté cestě a „leštit“ a zlepšovat. Je ale dobré si uvědomit, že už se vlastně neučíte nic nového, to už proběhlo v bodě 1/a 2/.

Takže jestli vám jde o rozvoj vašich schopností, zastavíte dřív.

A pak – jak říkal Stephen Jepson :

„…největší užitek nemá člověk z toho, že se něco naučil, ale z toho, že se něco snaží naučit…“.

„Učitel si vybírá svého žáka“ – od té doby, co učím jsem si na tohle vzpomněl mnohokrát. Ač vás to možná překvapí, tak to není naopak. Učitel se možná objeví, když je žák připraven, ale…

Mám nějak pocit, že je to jinak. Najdete si svého učitele, začnete u něj studovat, budete se u něj učit, ale on si vás stejně musí vybrat, aby vás něco naučil. Aby vám ukázal, co zná. Co je pro něj cenné. Aby s vámi sdílel detaily a „neviditelné“ drobnosti.

A to, ať chcete nebo ne, se nedá koupit. Ani „udárečkovat“. Ani ani.

Ono možná tajemství neexistují, ale existuje vetší hloubka učení. Učitel je možná jediná zkratka, řekne vám nejen co máte dělat, ale co dělat nemáte, ušetří vás slepých uliček a poodhalí vám oponu znalostí. Nechá vás pracovat a vykoupat se v chybách, ale to je součást procesu. Učitel vás nebude vodit za ruku.

Může to být prostě jenom proto, že nejste někomu sympatičtí (to je pech, ale stát se to holt může). Nebo že nemáte zapálení pro věc, pak se nedá nic dělat. Nebo že se učíte u pěti dalších lidí – pak nehledáte učitele, ale kupujete si znalosti jak zelí na trhu. Čekáte super květák a dostanete zelí. Stejně jako každý na tom daném trhu.
Nejde ani o obchod, ani o peníze, ani o tajemství.

Prostě učitel si vybírá svého žáka.