Když máte dva úkoly, jeden těžký a druhý lehký, který si zvolíte jako první ?
Existují různé poučky, knihy (Eat that frog), na školení nás učili přesně tohle – pokud máte sníst ráno dvě žáby, snězte jako první tu největší, protože nic horšího už se vám stát nemůže.
Nutno uznat, že to má něco do sebe, na druhou stranu moje zkušenost je opačná – když jdete cvičit, tak se nejdřív rozcvičíte než půjdete na seriózní cviky. Nebo ne ?
Když jdete dělat pozvedy nebo dřepy – začnete s malou vahou, aby se později šlo na větší.
Nejdříve se učíte lehčí varianty cviků, aby člověk později zvládnul ty obtížnější.
Dneska když mám před sebou 5 úkolů, tak se na ně často dívam tak, jak moc je to pro mě „opruz“. Co dám levou zadní, co mi naopak bude trvat dlouho nebo na co nemám chuť. A začnu tím nejlehčím, tj. ne tou velkou žábou, ale naopak tou nejmenší.
Udělám ten první úkol, pak splním další a pak další. A ten největší/nejhorší si nechám na konec. Je to jako na trampolíně – hopky, hopky, hop, hop, hooooooooop. Rozeskáčete se a pak super mega hop.
Začít tím těžkým možná buduje odvahu a pocit toho, že to nejnáročnější je za vámi. Začít tím nejlehčím znamená, že jsem už dneska dokázal třeba 10 věcí (byť jednoduchých), takže ta jedna už bude skoro hned – tohle buduje spíš setrvačnost, sebevědomí a pocit, že mi to jde jedna báseň :).
Biofeedback, který jsem vysvětloval před časem, funguje vlastně stejně.
„Dělejte to, co teď zvládnete, abyste časem dokázali to, co teď zatím neumíte.“
