Tři různé koncepty, které je dobré znát pro výuku a studium (ať už svoje nebo cizí).
Vyjádření
„Prostě to udělej, takhle volně. A znovu. To vidíš ne ? Tahle prostě vyskoč a zkus to. Jak se to jmenuje ? To se nijak nejmenuje, prostě to udělej tak, jak to dělám já.“
Moderní tanec. Chaos. Hodně improvizace, skoro žádné názvy technik. Výuka pomocí předání zážitku, zkušenosti nebo obrazového vjemu. Na něco super, na něco totálně špatně.
Výhoda – rozvíjí vlastní rozum a hlavu.
Neýhoda – špatně se to předává a učí.
Do zblbnutí
„A teď to dělej každý den 2 hodiny v kuse. Co dvě hodiny, pět hodin v kuse.“. Tzv. do zblbnutí. Někdy je potřeba odpočívat a na kruzích nemůžete se stejnou intenzitou cvičit každý den (nebo možná vy ano, já ne). Ale žonglovat můžete každý den. Chodit po zábradlí taky. Balancovat na jedné noze taky. A nemusíte u toho strašně relaxovat, často ani moc myslet. Prostě to musíte to mozku a těla vypálit kyselinou. Pak to nikdy nezmizí.
Tipický příklad – bojová umění. Jde o život a proto se cvičí jinak. Nezvedáte tězké váhy, ale měníte svoje reakce. Svůj pohyb, svůj život. Cvičit často, cvičit pořád.
Výhoda – jak se to naučíte, tak to je ve vás navždy.
2x týdně, 5×5 opakování
„A tohle se jmenuje pozved. Vypadá to přesně takhle, boky sem, nohy sem, kolena tam. Budeš to dělat 2xtýdně 5 opakování a 5 sérií. Ne to rameno dej jinam, tam to nepatří, to si ublížíš.“
Silový trénink. Přesná jména, přesné pozice, přesné časy, přesný odpočinek – jinak to ani nejde. Dokud nepřijde někdo, kdo to dělá jinak a nevytře vám zrak a čočky.
Výhoda – dobře se to učí a předává.
Nevýhoda – rigidní a nepružný systém. Nerozvíjí mozek a cítění člověka. Nutí určitou „správnou“ techniku.
Co je nejlepší ?
Není nejlepší, nic takového neexistuje. Všechny tři možnosti mají svoje. Jistě existuje víc možností jak učit a trénovat. Ale tyhle mi rezonují v hlavě asi nejvíc – střet různých světů, různých názorů a myšlenek. Používejte všechny, žádná není dokonalá.
Nutí mě to zamyslet se nad životem, jak ho žiju. Co ze svých opakovaných činností se mi vypaluje do mozku a těla. Co chci nechat zpátky zarůst tkání. A nebo se tím naopak nezabývat, protože to je už vypálené. Napadá mě, že to vypalování funguje lépe u činností, které provádět chci. Chození do práce dělat bohužel musím. Je to vypálené, ale ne tak hluboko, jako cvičení. Cvičit přestat nedokážu. Pracovat bych dokázal hned. Mám na mysli pracovat tímto stylem, kterým pracuji.
První styl učení je uvolňující. Úplně cítím tu lehkost ale současně tíhu. Omlouvám se za dlouhý příspěvek. Kdybych měl více času, napsal bych toho méně. Musím zase pracovat…
Tak teď jsi mě donutil k přemýšlení…
Huraaaaa