Občas jsme tak trochu „zamrzlí“ v tom, že musíme dělat obtížné věci. Že všechno musí být těžší, náročnější. Nemusí a občas se naopak hodí ulehčit si prácí.
Když chcete řekněme udělat 5 shybů a zatím uděláte jenom 2, tak můžete postupně drtit různé progrese, aby vám zesílily svaly a vaše nervy si zvykly na ty konkrátní pohyby atd. Můžete dělat GTG metodu a každý den dělat 1 shyb každou hodinu. Nebo si dát cyklus, kdy budete izolovat široký zádový sval, biceps, mezilopatkové svaly – a ono to pomůže taky, ne že ne.
Nebo si ten shyb ulehčíte a budete ho dělat třeba s gumou. Obecně to nemám moc rád, přehodit přes hrazdu gumu a udělat 10 shybů tam, kde uděláte jenom 1 nebo 2. Ale… pokud si usnadníte práci tímhle způsobem, světe div se – váš systém si navykne na to, jaké to je udělat těch shybů víc. Ne 2 nebo 3, ale třeba 8 najednou. Jistě lehčích, ale jaké to je dělat víc shybů. Naučíte se to, pochopíte to.
Funguje to taky, zkuste to. Neexistuje žádná super jedinečná a ověřená metoda nebo systém, je jich hodně. A je dobré to pochopit.
To já od začátku července zhruba (teď nějak kolem 6 týdnů, s tím, že teď poslední dva týdny jsem se odpojil od toho, aby jsem to zapsal, zregeneroval) drtim jak blázen akrobacii, ale hlavně salto dozadu. Ze začátku to bylo těžké mentálně. Vím, že před tím, než jsem se do toho pustil, byl jsem připraven se svým tělem po těch 2 letech, spolu děláme a tak, ale ne a ne to udělat. Vždycky jsem měl strach z výšek a tady z těchto zadáků a psychicky. Už jsem ho udělal i sám na zemi parkárt, ale pořád tam ta mentalita je a snažil jsem se tvrději a tvrději a teď si říkám, že na to půjdu jinak, lehčeji a počkám si ještě více. Protože to chápu, jen musí pochopit moje hlava, že se nepřizabiju 🙂 děkuju za tento článek, jako by jsme byli na stejné vlně a doufám, že jsme, protože jsi napsal ve správnou chvíli !
:o), rado se stalo.
čím budeš starší tím to bude horší s tou hlavou, po té co jsem viděl svou kost jsem už nikdy 10 schodů na skejtu neskočil , poté co jsem landoval backflip na nos skáču ho jen na matraci( klidně 5 za sebou ) na pevném hlava nepovolí 🙂 jak píšeš backflip je specifikum , všechny lidi co z nám kteří dělají akrobacii každý z nich at je to jakákoliv uroveň a to znám kluky co skačou double back na trávě každý jednou spadl, spadne . nejhorší je ten moment jak už letíš a mozek přepne a řekne ne neudělám to…… a pak je to jen velice krátký blik a si dole 🙂 tak hlavně ofafrně
Videl jsi ten rozhovor s Idem po filmu? Jak rikal, ze je zbabelec a jde pomalu, kalkulovany risk, tak ja delam to stejne od prvniho dne s Petrem. Neltere veci mi taky dyl trvaly, treba si pamatuju svoje prvni stojky u zdi, ja se tam bal vyskocit prvnich 30 minut. Treba to bude trvat dalsi mesic, treba rok, ale js se do te soft akrobacie dostavam vic tim, ze se ponoriˇ do toho strachu na cvhili v davkach akorat a vim, ze to udelam jednou a bude to jako veci, co nesly a ted jsou automaticke. Dekuju
Ještě jsem to neviděl. Ale ano, tohle řikal mnohokrát – kalkulovaný risk