V souvislosti se včerejším příspěvkem, vzpomněl jsem si ještě na jeden zajímavý fenomén, který se týká víry, resp. přesvědčení.
Když člověk něčemu věří, má zvláštní tendenci mít v hlavě takovou pojistku. Pokud mu něco rozmetá tu jeho víru na kusy, něco skutečně velmi přesvědčivého nebo nějaká událost, která původní domněnku znemožní nebo zneschopní. V tom případě člověk okamžitě přepne na „něco“ záložního, na nějakou jinou variantu víry (představy, politického názoru atp.).
Dejme tomu, že vám někdo vysvětlí, jak se dobře dělá dřep s činkou, proč je důležitý. Proč být silný je užitečné a je horší vás zabít. Za nějakou dobu vám někdo jiný vysvětlí, že dřep s činkou dobrý, ale je na nic, pokud neudržíte 30 minut ve dřepu odpočívat, podloží to názornými důkazy a všechno najednou dává úplně jiný smysl. Pochopíte jino pravdu, zavrhnete tu původní.
Začnete dělat dřep bez činky a ten s činkou odsoudíte, že je jenom pro někoho, jako hodí se, ale není to všechno. Časem vám někdo jiný rozmetá to, že jenom sedíte v dřepu a neděláte ty dřepy. Pak dojde k něčemu dalšímu a dalšímu. A časem si na záda naložíte činku…
Lidský tvor je evidentně schopný ve velmi rychlém sledu zavrhnout několik variant a dostat se k něčemu, co je o 180 stupňů jinde, než původní názor. A stejně tomu věří :). V historii se tohle stalo údajně mnohokrát s různými společnostmi, které se jako celek rychle přepnuly z leva do prava a zpět. Naprosto plynule a bez výpadků, během několika let.
Je to asi taková mentální lidská sebeobrana, člověk něčemu věřit asi musí (ať už vnitřně nebo i navenek).
