Na Movement Campu jeden z učitelů, Martin Kilvady, mluvil o tom, jak se protahuje a jak přistupuje k pohybu.
Jeden z konceptů byl – „Všechno je asána“. Jakákoliv pozice, jakákoliv situace vyžaduje průzkum, práci a návštěvu.
Ne jenom ty správné asány – psy a kočky a kobry, pluhy a kleště. Co když natočíte nohu o 15 stupňů, klesnete ještě o 10 cm dolů a zvednete hlavu (lhostejno kde). Je to špatně ? Proč ? Proč to taky nemá jméno ?
Co všechny ty pozice mezi tím ? Proč taky chudinky nemají pozornost, jména a potřebné fotografie v knihách ?
Protože jich je nekonečno… A všechny si zaslouží pozornost.
Co klikání mých prstů na klávesnici ? Co krájení chleba, zapínání světla nebo vynášení odpadků ?
A Martin mluvil o tom, že tohle je to, co mu hodně pomohlo v jeho pružnosti. V tu chvíli jsem se očima střetnul s kamarádem z Čech, se kterým jsem přesně na tohle téma před odjezdem.
Protože moje osobní zkušenost je naprosto stejná – přesně tohle je to, proč já jsem tak uvolněný a pružný. Protože dělám hodně těch nepojmenovaných pozic. Pozic mezi pozicemi.
Protože všechno je asána.
