Jsem velký nadšenec do vzdělávání – každý den čtu jak vzteklý, poslouchám podcasty, sleduji různé tipy. A koukám, jak se lidi všude kolem chodí na další a další workshopy. Dělal jsem to taky, ale už nejak ne.
Mám hromadu, hromadu materiálu, který ještě nezvládám. Na svém prvním workshopu před třemi roky s Idem jsme dělali planche, stojku, front lever a muscle-up. MU a stojka je hotová a vylepšuji to. Front lever a planche – hodně špatný. Ty cviky jsou prostě velice těžký a trvá to dlouho, alespoň mému tělu a hlavě.
Pak jsem nasosal pár dalších workshopů – Toma Wekslera a Yuriho M. Ani na jednoho už nemusím, bylo to fajn. A nějak nevím, proč bych měl jít na další workshop. Mám toho fakt nad hlavu a na Facebooku vidím, jak můj kruh lidí navštevuje další a další a další semináře. Víc materiálu, víc pohybů.
Ale co mě nejvíc překvapilo – ono to není jenom tady, v mém oboru. Mám známeho, co na sobě pracuje, v úplně jiném oboru. A on pořád chodí na další a další workshopy. Další knihy. Další tréninky. Jako kdyby to, co už máme nestačilo. Jako kdyby ta další kniha byla ta odpověd…
Odpověd na co ? Co vlastně pořád hledáme ? Proč nám nestačí, co máme ? Už teď je toho za den 1000x víc, než kolik se dozvěděl průměrný člověk ve 14tém století za celý život.
Přinesou další knihy a semináře, školení a tréninky tu odpověd ? Začínám se přiklánět k tomu, že ne. Je v pořádku se učit, přemýšlet a pracovat na sobě. Ale je tohle ta správná cesta ? Dá se „to“ skutečně koupit ?
Můj názor vzdělávat je super, ale nezahlcovat svou mysl zas tak moc. Má být čistá. Tiše sedim a poslouchám jak tráva roste a takhle třeba strávit pár dní . Kam se furt honit v tichu je pravda.
Pravda, velka pravda