Takl jsem si takhle jel s dcerou autem a půjčil jsem jí mobil, aby si chvilku hrála hry. Hraje tak jednou za tři neděle, skoro jenom když někam dlouho jedem nebo je nemocná a ultra se nudí. A máme dohodu, že když řeknu o mobil, bez řečí mi ho vrátí. A často mi ho dá dřív, než jí řeknu, zas tak moc jí to nebaví.
Zpět – no a tak si jedeme autem a já pozoruju krajinu a říkám :“…hele Rozárko, koně na levoboku.“ A ona :“ Já nevidím tatí, já hraju hru.“.
A to je ono – když hrajete hry, utíká vám život. Nahrál jsem v životě dost a jsem si jistý, že to plní vcelku důležitou úlohu, ale není dobré na tom „ujet“. Když mi jeden kamarád řekl, že dohrál hru (na Playstation, velkou a rozsáhlou hru) za 180 hodin, tak jsem si musel vzpomenout na to, kolik mi, hrubým odhadem, trvalo dosáhnout 60 sec stojku v prostoru – asi 220 hodin. Buď si člověk dohraje hru nebo bude stát na rukou.
Takže hry dobrý, ale je to volba.
Boží paralela, díky, hlavně to srovnání hodin je skvělé 🙂