Žijeme, Bruce Lee zaplať, ve světě a v zemi, kde je život relativně pohodlný. Nemusíme (moc) fyzicky pracovat, voda nám teče z vodovodu, doma máme teplo a jídla je všude dost. Máme štestí. Ale má to i svoje nevýhody.
Zlenivěli jsme. A to hodně. Často o tom přemýšlím, co by se stalo kdyby. Kdyby nastal nějaký konflikt, museli jsme se postarat o svojí rodinu, o jídlo, o teplo. Bylo by asi hodně zle.
Myslím, že si nedokážeme představit, co to znamená chodit pro vodu 10 km. Lovit jídlo, něco ulovit, jinak moje rodina…nepřežije. Dokázat ubránit sebe a svoje nejbližší.
Nedávno jsem četl knihu o Alexandru Velikém a jeho tažení, kdy šel přes Afghanistán – tvrdost tamních obyvatel je legendární. Ale najdete to všude Tam kde musí bojovat každý den o svůj život – pro ty je fakt, kolik kdo dřepne, zvedne na pozved nebo kolik se udrží ve stojce, nepochopitelná informace. To, co děláme je hra. To, co dělají oni je zápas o přežití.
Někdo podobný přijde do Čech (nejenom) a roztrhá nás na kusy holýma rukama.
Naše pohodlí má obrovskou nevýhodu – jsme dneska líní, unavení, zpruzení a změkčilí. Naše smysly se otupily, ztratili jsme jakékoliv „ostří“.
Sám nevím, co s tím. Asi je to neřešitelné, s naším životním stylem můžeme cvičit jak chceme, polévat se studenou vodou – to je pořád vtip.
Názory ?
